Potupná smrt nebo poprava v Chebu?

Tak zní plný titul jedné z nejvýznamnějších osob českých dějin. My Češi ho obvykle zkracujeme na Albrechta z Valdštejna.

Ikona nacistických hrdlořezů

Také Němci si ho přivlastňují. Za druhé světové války byl v roce 1944 sestaven na počest frýdlantského vévody Albrecht von Wallenstein svazek SS Kampfverband Wallenstein, někdy uváděný jako 44. SS-Panzer-grenadier Division Wallenstein.

Jednalo se o souborné označení pro vojenské jednotky, které postupovaly 5. května 1945 proti Pražskému povstání od Benešova.

Zrada, podvod, bezbožná morálka

Němci na svého hrdinu Valdštejna nezapomněli, ačkoliv v lednu 1633 vedl tajná jednání s nástupcem švédského krále. Proto bylo v listopadu dobyto Řezno(Regensburg) švédským vojskem. Valdštejn zařídil, že německému Řeznu nikdo nepřišel na pomoc. Byla to jasná zrada.

Jeho majetek se přitom rozrůstal díky tomu, že vsadil na vítězství Ferdinada II. v bitvě na Bílé hoře. Šlechtici Valdštejn, de Witte a Lichtenštejn, kteří se ocitli na vítězné straně, dostali do ruky české mincovnictví. Minci velmi rychle znehodnotili, a tak mohli lacino skoupit pozemky konfiskované protestantské šlechty. Již v roce 1622 tak uskutečnili vůbec největší tunel provedený na českém území.

Válečná ekonomika dobře vynášela

Navíc se vévoda obohacoval ze žoldu, z kontribucí a kořistí. Vedle toho měl ještě plno pohledávek u císaře Ferdinanda II. Bez násilí a podvodů by svého nesmírného bohatství nikdy nenabyl.

Svoji pozornost poté obrátil pozornost k dědictví Smiřických, kteří uprchli za hranice. Prohlásil se za nejbližšího příbuzného a poručníka posledního z rodu Smiřických, Jindřicha a zabavil celý majetek.

Císařovi jeho generál přerůstal přes hlavu

25. února 1634 byl Valdštejn v Chebu zavražděn svými vlastními lidmi. Patrně se zde chystal uzavřít definitivní dohodu se Švédy.

V Pachelbelovském domě na chebském náměstí se Valdštejn ukládal ke spánku, když do jeho ložnice vtrhl vrah. Nic netušící Valdštejn byl jen v noční košili. V nedbalkách byl probodnut svým důstojníkem Walterem Deverouxem. Dnes je zde umístěno Chebské muzeum.

To z něho ovšem nedělá mučedníka!

Stejně mu už zbývalo jen pár týdnů nebo měsíců života

Historici dosud pátrají, jakou zbraní byl Albrecht z Valdštejna sprovozen ze světa. Mečem, halapartnou, nebo partyzánou?

Dnešní vědci se kloní, že to partyzána. Byla to dlouhá dřevcová zbraň (tyč se symetrickou čepelí ve tvaru jazyka a s křidélkovými výběhy nad tulejí), která se používala už od 15. století. Jak časem ustupovala její bojová funkce, stávala se odznakem důstojnické hodnosti, ale stále byla nebezpečná. I když se s ní ve Valdštejnově době už nebojovalo, stále přetrvávala ve vybavení palácových stráží.

Ačkoliv byl Valdštej sprovozen ze světa násilně, už byl stejně na pokraji smrti, protože měl pokročilou syfilidu, měknul mu mozek a bolestivě mu mokvaly vředy. Na koně už se nedostal a z Plzně do Chebu ho vezli v kočáře na posteli.

"Albrecht z Valdštejna trpěl celý život, přesněji od roku 1604, kdy se tak zvanou uherskou nebo francouzskou nemocí nakazil. Nedostatečně léčená syfilis u něho v posledních letech vedla k rozvoji nervové formy - tabes dorsalis," upřesňuje ve své studii Emanuel Vlček.

"Nález na jeho kostře se dobře shoduje s historicky známými a stále se opakujícími potížemi, především neschopností chůze. Nález změn na povrchové struktuře holenních kostí dobře odpovídá popisu trofických vředů na nohou v posledním roce vévodova života. Nervová forma syfilis postihuje především míchu, což dobře vysvětluje nemožnost chůze a ochromení funkce rukou nemocného ke konci života. Rovněž i jeho popisovaná bledost, šednutí až zčernání pleti dokládají léčbu rtuťovými preparáty a z toho vznikající trvalou chudokrevnost. Počáteční dráždivé působení této specificky zánětlivé choroby lze dobře spojit s ohromnou výkonností a činorodostí vévody v prvních letech vzniku 3. stadia syfilis. Dlouholeté působení noxy zničilo v posledních letech vévodova života obranyschopnost jeho organizmu; za fyzickým zhroucením bezprostředně následovalo psychické a rozklad celé Valdštejnovy osobnosti. Násilná smrt mu zkrátila život jen velmi málo - snad o několik týdnů, nejvýš měsíců."

Žil a bohatnul na cizím neštěstí

Albrecht z Valdštejna se stal prvním zločincem, který veřejně zabavoval majetek popravených českých pánůa mnoha dalších šlechticů i měšťanů, kteří museli za svou víru a přesvědčení emigrovat.

V posledních letech se v mnoha městech konají jeho oslavy. Je paradoxní, že je to hlavně v místech, které odcizil původním majitelům.

Neměli by se u nás historici pozastavit nad tím, že Valdštejn který okrádal a vyháněl lidi do emigrace, se dnes opěvuje? Není také nikomu divné, že oddíly SS s jeho jménem a nášivkami na rameni zabíjeli pražské obránce barikád? To přece není samo sebou, když tohoto slavného muže vychvalovali nacisté!

Proč ho ale vychvalujeme my Češi? Že bychom neznali své dějiny?

Závisti navzdory

Albrecht z Valdštejna má dvojí tvář. Tak se nám jeví dnes. V Evropě, která se zmítala třicetiletou válkou, byl integrální osobností. Ze zchudlého panství u Jaroměře se vypracoval na nejúspěšnějšího podnikatele Evropy, nejobávanějšího válečníka a po císaři Ferdinandu II. hned druhého nejmocnějšího muže říše.

Uvědomil si, že je výnosnější financovat válku, než se jí účastnit přímo na bitevním poli. Stejně postupoval i v politice. Peníze dělaly černou práci za něj.

Peníze nadělal nečistým způsobem ve válkách a protireformaci, ale okamžitě je investoval a zajistil prosperitu velkému kraji v severních Čechách. Pod jeho rukama území od Jičína k Frýdlantu bylo ostrovem klidu a prosperity. Všechna vojska ho obešla, ačkoliv v celé Evropě se proháněly armády křížem krážem. Feudál Valdštejn řídil svá panství jako kapitalista. Stavěl pivovary, sýpky, rybníky, první manufaktury, vyráběl zbraně...

Invita invidia. Závisti navzdory. Rodové heslo pánů z Frýdlantu získalo ve Valdštejnově době zvláštní chuť. Pochovaný je v Mnichově Hradišti v klášterní kapli svaté Anny.