Rýchory úplně na východě

Nejkratší cesta ze Žacléře na Rýchory je značená zelenou turistickou značkou z náměstí strmě lesem. Po krátkém prudkém výstupu si odpočineme u mohutného bukového pařezu, od kterého je dobře vidět na polské Vraní hory.

Dezolátní zámek

Po pár stovkách metrů se k nám zleva připojuje modrá značka. Z žacléřského náměstí vede okolo zámečku. Bohužel ten je v dezolátním stavu.

Za socialismu sloužil pro dětské pobyty a byl v solidním stavebním stavu. Poté s ním nastaly majetkové problémy, které vedly k jeho devastaci. Ač není zámeček žádným architektonickým skvostem, takový konec si nezasloužil.

Modrá a zelená značka pod Boberskou strání překříží žlutou značku a pokračují k vízovským samotám. Několik domů a horské louky nám dají nahlédnout, jak vypadalo hospodaření před sto lety.

Roh hranic v pravém úhlu

Kamenitá cesta nás vede kolem křížku a k rozcestí, odkud si můžeme odskočit na Roh hranic. Jméno tohoto místa připomíná, že česko-polská státní hranice se tady bez zjevného důvodu láme v pravém úhlu.

Odtud se držíme už jen zelené značky, ačkoliv s námi ještě kousek popojde modrá, překříží nás žlutá a necelý kilometr nám bude dělat společníka červená. Míjíme Rýchorský kříž z roku 1804. Na Rýchorskou boudu máme už jen kilometr.

Od boudy se vrátíme na rozcestí Kutna. Travnatou pěšinou po červené značce procházíme Dvorským lesem, který je zbytkem původního bukového krkonošského pralesa.

Návrat vede z kopce

Na naší trase je dělostřelecká pevnost z druhé světové války Stachelberg. Na rozcestí nad Babí se dáme vlevo po zelené značce. Jen co vyjdeme na louku, otevře se panorama Prkenného Dolu a nad ním žacléřský zámek. Z dálky není ani příliš vidět, jak je zničený.

Dojdeme ke kapličce v Prkenném Dole a dál už jen to jen kousek do Žacléře.