Svobodu pro tramping hledám po celém světě

Jako první se ozval kamarád Baron z Colorada

Každý stát v USA má své zákony. V každém státě při tom mají nějaký National park, takže tam zase federální zákon platí, nebo National Monument, to je obyčejně tam, kde byla nějaká bitva, buďto s Indiány nebo Angličany, Státní park, či Státní les.

Ve státě Colorado, můžeš nosit kovbojský pásek i s bouchačkou kdekoli, což je povoleno. Problém je, že se na tebe ve městě budou koukat jako na blázna, proto existuje zákon o consealed weapon, abys nemusel nosit bouchačku u pasu jako v kovbojkách, ale mohl ji schovat pod sako.

To co můžeš v Coloradu,je možné i v sousedním Wyomingu. Procestoval jsem všechny státy včetně Havaje. Na Havaj bych si tedy bouchačku nebral. Ve východních státech Pennsylvania, New York, Delaware a dalších nějaké restrikce, co se zbraní týče jsou.

Do Skalistých hor, jejichž rozloha je čtyřikrát větší než Česká republika, rozumný člověk vyjede s nějakou bouchačkou. Důvod je prostý. Medvědy, pumy, rosomáky, supy nebo orly a jiná nebezpečná zvířata snadno zaženeš výstřelem. Oheň, pokud není momentální vyhlášené nebezpečí požárů za velkého sucha, si můžeš rozdělat, kde chceš. 80 % coloradskych hor je vlastněno státem nebo federací, je to tedy ze zákona také tvé, jsi-li občan USA.

Existuje také několik divokých campů, které jsou vybaveny třeba sanolety, abys nemusel svou potřebu trousit po lese. Lidé mají pojízdné kuchyně, různé typy přívěsů, ale také je zde mnoho stanařů i batůžkářů, jsou také skupiny, které jedou do hor totálně na divoko a snaží se přežít co nejdéle survivor.

Naše trampování po česku provádíme ve všech zemích, ale už ne jenom s usárnou, což jsme dělali za mlada, ale s autem se vším příslušenstvím. Zajisté v New York city toho moc nenatrampuješ, ale každý stát má místa, kde si zatrampovat můžeš. Včera jsem ku příkladu udělal ohníček a to jsem byl zhruba pět kilometrů od středu města Denver.

Zapovězená jsou samozřejmě místa, kde jsou vojáci a je tam třeba tankodrom, nebo v Nevadě místa, kde cvičí letectvo a shazuje bomby na terč. 

Potom poslal své zkušenosti Pupál z Denveru v Colorado:

Zrovna teď jsem přišel od táboráku na mém pozemku v Coniferu. Opekli jsme buřty a pochutnali si. Já zalil oheň a usedl k počítači. Na houby chodíme celý rok a nemáme problémy. Fakt je, že jsou lesní požáry, které vznikly vinou lidí. Za velkého sucha je proto vyhlášen zákaz rozdělávání ohně v lese a vůbec. Kvůli blbcům trpí normální smrtelníci. Jeden z největších požárů byl zaviněn samotnou lesní zprávou. Rozdělali preventivní oheň a zvedl se velký vítr! Nestačili se divit. Jezdíme do lesa, na ryby a hrajeme na hudební nástroje už mnoho let bez problémů.

Kamarádka Mývala píše z Yukonu

U nás na Yukonu je rozdělávání ohně je zakázáno pouze v době extrémního sucha, což je pochopitelně. Máme tu v létě hodně lesních požárů. Je nás tu jedenatřicet tisíc obyvatel na území velkém jako Francie. Hustota lidí je 0,07 kilometrů čtverečných na osobu. Lesy jsou takřka neprostupné.

Tady jsi naprosto volnej. Houby v lese nikdo nesbírá, oni to Kanaďané ani neumí. Jediné, co se sbírá na byznys, jsou smrže. Ty vykupují myslím Japonci. Rostou v místech, která nedávno vyhořela.

Recenze knihy: Trvalé bydliště Klondike

Takže můžeš sbírat, co chceš a kde chceš. A nůž či pušku, když jdeš do buše? To je úplně normální, jsou tu přece medvědi. Trampování jako takové u nás neexistuje, ale lidí jezdí po řekách (cesty vezmou týden a víc), kempují na březích. Na některé řeky musíš mít povolení, protože nechtějí, aby jim tam vtrhly davy lidí a zničily přírodu. Ale většina řek je volná. Na rybolov potřebuješ rybářský lístek za pár dolarů a můžeš lovit, co chceš. Ten je ovšem pouze pro lidi, kteří nejsou odsud. My máme ročně povolen odstřel dvou medvědů, jednoho losa a čtyř karibú.

Kamarád Farář z Texasu k tomu má také co říci

V roce 2006 se v Texasu pod jeho hvězdou sheriffa T.O. Fort Adamson pořádal 7. celosvětový potlach, kde se sešlo na 450 kamarádů z celého světa. Když se ho kamarád Baron zeptal, proč mají hranici vysokou 2,5 metru, tak mu lakonicky odpověděl: "Stát Texas je Big, takže hranice na oheň musí být taky Big."

Pochopitelně budu mluvit za Texas, protože zde žiji 33 let. Dnes ráno jsem přijel z potlachu Vancouverskych osad, který se konal v B.C. na Squamish River, což je Crown Land, do kterého má přístup kdokoliv a když nejsou zakázány ohně, tak na jakémkoliv místě můžeš tábořit a tam si ho můžeš rozdělat.

Můžeš tam jet i s puškou, ale nesmíš mít ruční zbraň, která je v Kanadě zakázána.

Délka nože není omezena od rybičky po mačetu. Můžeš s nožem chodit a mít ho na opasku. Já osobně nosím zavírací nůž Buck, který má 12 cm čepel a za 45 let, co jezdím po Spojených státech a Kanadě mě ještě nikdo nezastavil. Ovšem na letišti nesmíš nosit žádný nůž ani zbraň, ale to je jen posledních dvanáct let, kdy se zpřísnila bezpečnost.

Kamarádi v Kanadě, kteří každý rok pořádají potlachy ať už v Albertě či B.C. nebo v Ontariu a Yukonu, pouze informují lesní správu, že se na onom místě sejde kolem 100 i více lidí sdělí jim datum, kdy se to bude konat a to je všechno. Jsou- li zákazy ohňů, tak se pochopitelně oheň nesmí rozdělat.

Kanada má milióny hektarů Crown Land a tam se může kdykoliv a kdokoliv pohybovat. V době honitby si musíš zakoupit povolení ke střelbě a sdělíš jim, co budeš střílet.

Co se týče Texasu, je pravda, že 95 % pozemků jsou soukromé farmy a ranče, kam bez povolení nesmíš. Na plotech jsou cedule, že je to privátní pozemek.

Co se týče kempování, tak jsou zde Národní a Státní Parky, většina z nich je otevřena po celý rok, takže za poplatek $5 za auto a $15 na den můžeš kempovat na určených kempovištích, kde jsou picnic tables a připravena ohniště, ve kterých můžeš rozdělat oheň, pokud zrovna neplatí všeobecný zákaz. Většinou si musíš zakoupit dřevo, ale to je za mírný poplatek buď $3 za otep a nebo tři kusy za $1.

Většina Amíků však sebou vozí brikety do grilu a na vaření mají plynové vařiče. Někteří si však rozdělají oheň, jako to děláme my. Jsou vyhrazená kempoviště pro stany a pro pojízdné kredence, jak tomu říkám. Některé parky mají společná kempoviště.

Většina lidí na místa přijíždí autem na motorkách a někteří jednotlivci i na kolech. Vlakem nikdo, protože většinou, kde jsou Národní a Státní Parky, nejsou koleje a nádraží.

Pochopitelně všichni včetně nás vozí více věci, než by se vešlo do usárny. Já sice stále jezdím s ueskou, ale k tomu mám ještě airforce bag, ve kterém mám stan a teplé věci na převlečení, sekeru, pilku, věci na vaření, protože ve zdejších podmínkách není možno jezdit tak nalehko, jako jsme jezdívali na trampy doma v Čechách.

Na privátním pozemku můžeš nosit zbraň a střílet z ní, kdy si vzpomeneš. To samé platí i pro nošení nože. Nosím ho i po Dallasu do obchodu a nikdy mě nikdo nezastavil, aby mi řekl, že nesmím mít u sebe nůž.

Je pravda, že tramping jak ho známe my z Česka, se neprovozuje nikde na světe a nikdy neprovozoval. Je to ojedinělý fenomén naši země, ale v Austrálii, Kanadě či USA se vesele kempuje s minimálním omezením.

Šéfredaktor trampského časopisu Stopa Aleš Klestil z provincie Britská Columbie

V Britské Columbii je zakázáno kempovat na Private Property a v národních a provinčních rezervacích, které ale mají většinou svoje kempoviště, kde se platí. Jsou to nádherná a ta nejlepší místa, kde je zážitkem pár dní zůstat.

80 % BC jsou státní lesy Crown Land a BC je devětkrát větší než bývalé Československo s necelými pěti miliony obyvatel. Na většině tohoto území se dá kempovat, s výjimkou míst, kde je cedule, že se kempovat nesmí a to je v blízkosti velkých měst.

Dále zde jsou desítky a desítky lesních kempovišť, udržovaných lesními společnostmi. To jsou ta pravá místa pro trampování. Z velké většiny jsou zadarmo a to jsou fleky, kam jsme jezdili a jezdíme. Jsou označeny v místních podrobných mapách a často se ti hodí terénní auto, aby ses na místo dostal. Jako trampská osada jsme měli desítky divokých kempů, ale všechny v dosahu 150 kilometrů od Victorie jsou už pryč. Byla prodány soukromníkům nebo znepřístupněna, cesty zničen a překopány. Pokud ale jedeš dál do divočiny, míst je všude dostatek.

Nebezpečí požárů je v létě každým rokem a je ve tvém vlastním zájmu dodržovat vyhlášené zákazy otevřeného ohně. V průměru je každý letní den v BC asi 150 lesních požárů.