Ladinština - třetí jazyk Dolomit

Když Římané dobyli alpská údolí, přinesli do nich i svou řeč, lidovou latinu, která postupně rétštinu, jazyk místních obyvatel.

Později germánské kmeny ladinštinu zatlačily hluboko do odlehlých a chudých dolomitských údolí, kde se tato řeč uchovala.

Ladíni si tu vytvořili svébytnou kulturní tradicí plnou bájí a řemeslného umu. Jako samostatná jazyková skupina Jižního Tyrolska byli uznání teprve v roce 1951. Dnes patří Iadinštìna k nejmenším jazykům Evropy.

To je přece k smíchu

Rut Bernardi

Chci jen říct
Člověk to musí přijmout a jít
Člověk neví jak
Vás to nechat ještě říct
Jednoho dne anebo taky ne
Hlava vždycky nemůže
Jít tak jak by chtěla
Není to k smíchu
Když to ani Vy ani
Vaše dítě nedokážete říct
Člověk to prostě musí přijmout
A nemůže to odmítnout
Musí to opakovat

(Z knihy Dolomit ein Gipfelbuch, 2007)

V Ladinském muzeu v údolí Gadertal/Val Badìa se můžete s ladinskýmí dějinami podrobně seznámit. Sídlí v obci St. Martin in Thurn/San Martino in Badìa.

Kdysi byli jedinými společníky Ladínů svišti a oba národy žily v úzké symbióze. Tak alespoň praví pověst o vzniku ladinského světa, kterou si Ladíni předávají z generace na generaci.

Ladinština stále žije

Teprve před několika málo lety se začalo pracovat na vytvoření společného ladinskeho spisovného jazyka. Jednou z jeho velkých propagátorů je grödnerská literátka Rut Bernardi, autorka proslulé básně: É pa mé da dì.

Ladinská údolí Dolomit se rozkládají na území tří provincií: Jižního Tyrolska, Trentina a Belluna. Existuje pět mluvených a psaných jazykových variet: v Jižním Tyrolsku je to Maréo, Badiot v údolí Gadertall / Val Badìa a Gherdeina v oblasti Grödental/Val Gardena. Celkem mluví v oblastí Dolomit ladinsky zhruba třicet tisíc lidí. 

INFO: Museum Ladin

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě