Zapadlá ves Prackov

Tady pod Kozákovem měly svoji vžitou tradici po dlouhá léta, většina však už zanikla a slaví se jen doma.

Začneme poutěmi: Poutní slavnost ve Vesci se konávala vždy první neděli v září, což bylo původně ustanoveno osadním výborem již v roce 1906. V tomto roce datuje se zde také první osadní pouť. Samotná vesecká kaplička je již delší dobu v dezolátním stavu a není právě ozdobou obce. Potřebuje nutnou opravu. Také zvonice na kapličce je chatrná a zvonit se přestalo dávno z bezpečnostních důvodů. Původní zvonek býval zavěšen na blízkém mohutném kaštanu. Poslední dobou zvonek vyzváněl už jenom při úmrtí místních občanů.

Dříve se ale pravidelně ve dvanáct hodin odzvánělo poledne a každý navečer klekání (modlení). Při úmrtí se první den odzvonila smrt (umíráček) a potom každý den až do pohřbu po poledním zvonění vyzváněla "hrana". V den pohřbu se zvonilo tak dlouho, dokud se pohřební průvod nedostal od domu smutku až na vesecký hřbitov. Zvonu se ale někdy užívalo i k dalším účelům. Zvonilo se při poutních nebo posvícenských bohoslužbách, na které zvonek sezváněl věřící, ale poskytoval službu vyhlašování poplachu i při požárech a živelných pohromách, za války měl ohlašovat i nebezpečí leteckého útoku. Vesecký zvon mlčí již od roku 1970.

Vraťme se k vesecké pouti: Na návsi a kolem sokolovny bývalo plno cukrářských krámů – bud, kde cukráři Vaňátko z Tatobit a Mánek z Koberov prodávali sladkosti nejrůznějšího druhu: suchary, kokosky (ježky), turecký med, pepřenky (husí hovínka), dortové pečivo a dezertky.

Vesecká pouť zanikla koncem 70. let. Dnes se v každé rodině pouť ještě tradičně udržuje, což se projevuje nejdříve předpoutním velkým úklidem, pečením poutních koláčů, dobrým jídlem a pitím. Pozvou se příbuzní a známí na poutní hostinu, po které se beseduje někdy dlouho do noci.

Pouť ve Smrčí byla založena smrčskými osadníky až v roce 1922. Od tohoto roku se pak slavila každoročně. Dnes se udržuje už jen ve vzpomínkách. Lidé slaví pouť už jen ve svých domácnostech, ve svých rodinách.

Podobné slavné pouti bývaly také v blízkých Koberovech, v Loučkách, na Špici nebo v Tatobitech.

Také prackovští občané mívali svou pouť, i když Prackov byl vždy nejmenší vsí pod Kozákovem. První pouť se tu slavila roku 1919. Na zahradě u Chlupáčů hrávala o prackovských poutích muzika a šenkovalo se pivo ze sudů. V prvních časech sem chodívalo procesí z Louček a pak se konala poutní mše v místní kapličce.

Prackovskou kapličku postavil František Trakal. Bylo to právě v roce 1919 a hned se tu odbývala první pouť. Kaplička je do dnešních dob pěkně udržována a je velmi zachovalá. Hned vedle ní je pomník padlých z první světové války a zelená se tu i Lípa svobody.