Dyje teče přes hranici

Dyje, neboli Thaya téměř kopíruje česko-rakouské hranice. Několikát je překročí, aby nakonec vtekla do Moravy na trojmezí mezi Rakouskem, Českem a Slovenskem.

Šestnáct kilometrů

Vybrali jsme si nepříliš dlouhou vodáckou štreku z rakouského historického městečka Drosendorf do moravského Podhradí. Je dlouhá šestnáct kilometrů.

Lákala nás především tím, že na lodích přejedeme státní hranici. Zajímavé také bylo, že pojedeme neobydlenou krajinou. Ve výběru trasy hrálo roli také, že nepojedeme národním parkem, kde je splutí zakázáno.

Fotbal posloucháme uprostřed polí

Večer přijíždíme autem od Brna. Hledáme hospodu, kde bude otevřeno a poběží televize. Vesnice jsou ale s padajícím soumrakem jako vylidněné. Ve Vranově jednu restauraci obsadila svatba, druhou rakouský zájezd s harmonikářem a další dvě jsou úplně plné.

Hraje se fotbal Česko x Slovensko o postup na Mistrovství světa. Jako naschvál není nikde v údolí dobrý rozhlasový signál. Vyjíždíme tedy do polí někam ke státní hranici a posloucháme, jak to čeští čutálisti nezvládli.

V duchu se směju, jak by byli před dvěma desítkami let pohraničníci vyjevení, kdyby nás viděli. V kombíku leží dvě postavy ve spacích pytlích, venku mají vyložené dvě lodě a bicykl a poslouchají rádio. To vše pět set metrů od hraničních kamenů s kapitalistickou cizinou.

Rakouští sedláci jsou citliví na svá pole

Po ránu sjíždíme k Dyji. Kolo necháváme v lese u chatové osady Dřevotvar asi dva kilometry po proudu od Podhradí. Po splutí na něm pojedu pro auto nazpátek do Rakouska.

Lodě odvážíme do Drosendorfu. Projedeme centrem historického městečka a sjedeme prudce dolů k mostu přes Dyji. Přetíná jí na silnici do Nonndorfu. Místo označuje turistická směrovka Robersgraben.

Hned za mostem lze odstavit auto. Dáváme pozor, abychom nestáli v silnici, nebránili případnému výjezdu zemědělských strojů z polí a také abychom nevjeli na louku. Víme, že rakouští sedláci jsou na své polnosti velmi citliví. Oprávněně. Hospodaří na nich již mnoho generací.

Pozor na jez u říčních lázní - je velmi nebezpečný!

Kajaky odtáhneme kousek proti proudu. Chceme si sjet hned první jez Hofmühle. Zatím nevíme, že jich sjedeme celkem osm. Všechny budou bezpečné a na plastových lodích zbouchatelné i za nízkého stavu.

Nebezpečnou výjimkou je hned druhý jez u říčních lázní. Vpravo je malá plážička, teď v září se na ní povaluje už jenom odložený kajak na hladkou vodu, žádný rekreant není v dohledu. Občerstvení je zavřené.

Těsně za pláží číhá kolmý jez. Není vysoký, ale tvoří se pod ním válec a voda z něho neodtéká. Místy jsou pod hladinou těžko viditelné ostré kameny. Tenhle jez nemůžeme nikomu doporučit sjíždět. Ani sami sobě. Přenášení je sice dlouhé, ale bezproblémové přes pláž, lázně a po silnici skrze obec.

Chlapská hrdost nám nakonec nedá a po jednom jez skočíme. Oba máme namále, válec si s našimi kajaky pohrává i při malé vodě. Bez pořádného zabezpečení házečkou a důkladné prohlídce je to jez zabiják.

Vodáci tudy neplují

Pokračujeme před další tři rakouské jezy po nekonečných olejích. Koneckonců nic jiného jsme nečekali. Dyje je nížinná lužní řeka. Pádlování zpříjemňuje utěšená krajina okolo nás. Občas podplujeme vysokou skálu, míjíme romantické usedlosti, pozorujeme kormorány, obdivujeme mohutné stromy na březích.

Zdravíme několik rybářů, ale vodáka nepotkáme ani jediného. Rakušané totiž plavbu údolí Thaya obvykle končí v Drosendorfu a Češi zase jezdí až od Znojma dolů.

Teprve jez ve vesnici Unterthürnau je propustkou na tekoucí vodu. Šikmo přehrazuje koryto řeky a hned za ním se tvoří několik meandrů. Vjíždíme do území nikoho podél bývalých ostnatých drátů.

Hranice byla na Dyji uzavřená už před druhou světovou válkou kvůli německým bojůvkám, které škodily na Moravě. Nepropustná zůstala také během 2. světové války a nejinak tomu bylo i za komunismu. Řeka se romanticky kroutí ve stinném skalnatém lese, ale my tušíme, že tady také musely být vesnice a u nich jezy.

CYKLISTÉ: Dobrodružná cesta podél Dyje

Na Moravě se Dyje zase uklidňuje

Svačíme a odpočíváme přímo na státní hranici. Užíváme si pocit svobody. Pozorujeme desítky vyplavených škeblí na kamenité pláži. Prohlížíme nově natřené hraniční kameny.

Vjíždíme na Moravu. Míjíme výraznou horolezeckou skálu Bílý kříž. Poslední pozůstatek rozbořeného jezu vytváří peřej pod dvorem Mitrov.

Dyje se zase uklidňuje. Přijíždíme do Podhradí. Pod hradem Frejštejn nás čekají dva poslední vysoké jezy. Pak už se necháváme odnášet mírným proudem mezi vysokými hlinitými břehy k chatové osadě Dřevotvar.

HOROLEZCI: Bílý kříž na moravské rovině

Nazpátek pro auto se vracím na kole

Tady končíme. Vysedáme z lodí a já nasedám na kolo. Čeká mě štreka nazpátek pro auto. Mohu jet po silnici přes Uherčice a Vratěnín, nebo kratší trasou podél Dyje.

Volím druhou dobrodružnou variantu bez turistických značek a v podstatě bez cest. To je důstojný konec naší objevné plavby.

Zobrazit místo World of rivers. Světové řeky. na větší mapě