Divoký a krásný Lammer

Lammer stéká z vápencového pohoří Tennengebirge a ústí do Salzachu u města Golling přibližně v místech, kde se z dálnice Salzburg – Villach odbočuje na jednu stranu k Dachsteinu a na druhou pod Grossglockner.

Kilometráž německého kanoistického svazu popisuje tento tok s beránčím jménem jako jeden z krajinově nejhezčích alpských potoků. Ohledně krajiny má pravdu, ale potok je spíše divoká řeka. Tomu odpovídá i síla proudu, jeho šířka a velikost vln.

Řeka varuje

Nasedáme do lodí na louce pod horskou obcí Annaberg. Do proudu vjíždím poslední, a tak mohu zezadu vychutnávat pohled na flotilu pěti barevných kajaků, jak se ve stínu lesa prodírá vlnami. Asi jsem se zahleděl příliš, neodhadnul sílu řeky a po prvních sto metrech se převracím. Naštěstí nalehnu na pádlo a daří se mi se zvednout i s kajakem do jízdní polohy. Říkám si, že mě Lammer varuje, co umí udělat s každým vodákem, a snažím se soustředit na další jízdu.

Řeka zatím připomíná svojí šířkou horní Sázavu někde mezi Žďárem a Přibyslaví, ale každým kilometrem mohutní. Kličkujeme mezi balvany, občas se nám připlete do cesty převislá větev, ale stále můžeme jet na oči. Pádlujeme bez zastávek a prohlížení obtížných úseků, pořád je vidět dost dopředu a k ničemu záludnému se neschyluje.

Proud mohutní

Po pěti kilometrech přitéká zprava potok Russbach a Lammer připomíná nekonečná Stvořidla. Peřeje následují jedna za druhou. Pravidelně se střídáme na čele, protože první jezdec slouží ostatním jako kanárek horníkům v dolech. Upozorňuje zvednutou rukou na obtížná místa, hledá nejvhodnější trasu a to se samozřejmě ne vždy povede. Často uvízne na kamenech, ve větvích nebo na mělčině.

Petr, který teprve před dvěma dny přesedlal z raftu do kajaku, už toho má zjevně dost a padá do vody. Hlavou dolů vylézá z lodi a v prudkém proudu ji i s pádlem nechává svému osudu. Sám je rád, že se dostává na břeh. Ondřej mezi tím jeho kajak dohání a z proudu ho postrkuje špičkou své lodi na mělčinu. Konečně odpočinek!

Vodácký ráj

Vylézáme z lodí a protahujeme zdřevěnělé nohy. Po chvilce ovšem nezbývá nic jiného, než znovu nasednout a jet. Příští peřej jedu první. Jen co do ní nahlédnu, vidím, že je zle. Proud si v mžiku bere loď a já už nemám čas myslet na nic. Protože vím, že jsem projel jen se štěstím, vyskakuji z kajaku a jsem připraven zachraňovat své kolegy.

Mají však stejné štěstí jako já, a tak mohu sledovat jejich různé styly jízdy. Jitka jen občas polechtá pádlem vodu, nedělá žádné divoké náklony ani efektní figury, ale lehce sjíždí jakoukoliv peřej. Jediná z nás se za celý víkend nezvrhla. Honza se zdánlivě bez zájmu nechává snášet vodou, kam ho proud nese. To ovšem přináší nebezpečí kolize s ostatními, kteří pádlují rychleji. Ondra je jeho opakem. Vší silou se drápe z vln, proráží je, co chvíli divoce naléhá na pádlo. Petr dojíždí Honzu na nejvyšší vlně a bok po boku bojují s vodním živlem zapřeni pádlem o pádlo.

Mezi jednotlivými peřejemi vychutnáváme krásné okolí. V rychlém sledu se střídají hluboké lesy, horské louky, bílé vápencové skalky a podjíždíme i několik archaických mostů.

Byla to ptákovina

Končíme u mostu v obci Voglau, pro jejíž jméno nenalézáme přiléhavější překlad než Ptákov. Vysedáme a jdeme se podívat na vyhlášenou soutěsku výmluvně nazvanou Voglauschlucht, Ptákovská šluchta. Řeka se v ní zužuje na pár metrů, zpěněná voda vře v několika válcích a vysokých vlnách a letí jako šipka mezi skálami.

Celých pět set metrů divoké vody je dobře vidět ze silnice. Právě do ní najíždějí dva rafty, které vezou klienty místní cestovní kanceláře. Plácají se sice od skály ke skále, ale vypadá to, že jejich vůdci vše zvládají s přehledem. Jenže zdání klame: v nejtěžším místě je připraven další muž z raftingové společnosti v helmě, neoprénovém oblečení, plovací vestě a záchranným lanem v ruce. Ví, že kdyby tady některý z klientů vypadl z lodi, měl by dost práce, aby ho dostal z vody.

Jen co rafty odjedou a záchranář opustí své místo, najíždějí do vln dva rakouští kajakáři. Jeden se zvrhává hned v prvním válci, okamžitě opouští loď a bezpečně proplavává všemi gigantickými vlnami. Jeho kolega zatím dostrká jeho poloutopenou loď na klidnou vodu.

Bojíš se?

Padá rozhodnutí, že šluchtu zkusíme projet i my. Dělíme se na záchranáře, kteří se s lany v rukou rozmísťují na nejhorší místa soutěsky, a první dva jezdce. Sedíme s Honzou v kajacích na břehu a rozhodujeme se, kdo pojede první. "Bojíš se?" ptá se Honza. Odpovídám po pravdě: "Ano." Po chvíli váhání se domlouváme, že on vyrazí první a já ihned po té, co překoná první velkou vlnu.

Honzův kajak vklouzne do vln a já mu držím palce. A vlastně i sám sobě. Honza vjíždí do soutěsky, vodou se propadne k prvnímu válci a najednou vidím, že není všechno v pořádku. Mohutný válec ho nepouští a naopak si s ním dělá, co chce. Okamžik stojí jeho loď ve vzduchu na špičce jako svíčka, potom mizí do vln a točí se v nich, že není poznat, co je pádlo, ruka, noha či loď.

"Nemohl se dostat z kajaku ven, protože ho síly vody vždycky vtlačila dovnitř lodě," líčila později Hanka, která všechno pozorovala z mostu. "Strach o jeho život mi nedovolil ani fotit." Honzovi není v místě, kde jsou kolmé skály a mezi nimi proud, pomoci. Naštěstí ho přitopeného válec vyplivne a on se na klidnější vodě dostává z lodi.

Do toho nejdu

Poté všechno probíhá jako ve filmu z výuky vodácké záchrany. Sýk mu háže lano a vleče ho z vody ven, Hanka přibíhá s lékárničkou a ošetřuje proseknutý obličej, Ondra chytá uplavaný kajak a pádlo zachraňuje další parta kajakářů o kilometr níž po vodě. Jen nikdo už nemá chuť zkoušet, co mu vodní živel dovolí.

Balíme a Lammer si prohlížíme jen z okének aut. Pod Voglau padá řeka do ještě vyhlášenější a těžší soutěsky Lammerklamm, kterou si mohou dovolit sjet jen špičkový kajakáři za nižší vody. Za vysoké vody jsou to dva nesjízdné kilometry běsnících vod. Pod soutěskou se řeka uklidňuje a následuje deset kilometrů klidnější a široké řeky, kterou drsňáci sjedou na otevřených lodích, ale běžně se jezdí na zavřených deblkanoích a dvojkajacích. Je to ideální místo, kde si mohou vyzkoušet své síly zkušenější turisté, kteří chtějí vědět, co to znamená sjet rakouskou divokou vodu.

LAMMER vodácká kilometráž

33,0 Lungötz, start za velké vody
30,0 Annaberg, start za vyšší střední vody
27,5 dva stupně, start za normální vody
27,0 peřeje, prohlédnout!
21,0 Russbach ústí zprava
20,8 Lammerer, most silniční, za ním stupeň
20,3 most silniční Lammerweg
19,1 most silniční
17,5 most silniční, před ním Rigausbach ústí zprava
14,2 Schwarzenbach ústí zleva
14,0 Voglau, most silniční, následuje Voglaschlucht, prohlédnout!
13,8 most silniční 
13,5 Pichl, ávka
13,3 Aubach ústí zprava, za ním kaskáda
11,5 dva mosty silniční, následuje Lammeröfen, prohlédnout!
11,0 Lammeröfen, lávka
9,5 Oberscheffau, most silniční, konec plavby
9,4 Schwarzerbach ústí zleva, začátek plavby
1,5 stupeň
1,0 Golling, most silniční, konec plavby
0,0 Lammer ústí do řeky Salzach

VIDEO GUIDE Prohlédněte nejtěžší místa na Lammeru

Annaberg Klamm

Voglau Schlucht

Lammer Öfen

Doporučené vybavení

Kajak (horní a střední tok), zavřená deblkanoe nebo deblkajak (dolní tok), pádlo, přilba, plovací vesta, házečka, boty do vody, funkční prádlo, vodácká bunda a neopren nebo suchý vodácký oblek, malý lodní pytel, vodovzdorné hodinky, mapa nebo GPS, lékárnička, mobil, horký nápoj v termosce, jídlo, peníze a suché oblečení.

Zajímavá stezka pro pěší

V nejatraktivnějším místě Lammeru je vedena turistická stezka nazvaná Lammerklamm Scheffau. Chodníky jsou zavěšené v kolmých skalních stěnách už od roku 1884. Projdete ji za půl hodiny. Je otevřená každoročně od května do října každý den od 9 hodin do večera.

Pevná obuv se vřele doporučuje. Vstupné pro dospělého je 4,50 E, pro děti vě věku 6-15 let činí 2,50 E.  

ŘEKY: Vodácké průvodce

Zobrazit místo World of rivers. Světové, české a slovenské řeky. na větší mapě