Eskymování s prckem na Mohelce

Na první pohled nezajímavá říčka je za velké vody vzrušující. Za zatáčkami se z čista jasna objevují padlé kmeny, protržené jezy skrývají nenápadné, ale o to zrádnější proudy, četné zarostlé meandry nutí lodě ke krkolomným manévrům a občas se objeví i nějaká peřejka. To vše v dosahu silnice a nedaleko od vesniček, ale daleko od nejbližší otevřené hospody.

Mohelku lze sjet na obratném kajaku za jeden den, na kanoi kvůli častému přenášení jezů, kmenů a mělčin to může být o něco déle. Doprava je možná jen autem. Vlak údolím nejezdí. (Pokud ovšem na železnici trváte a máte nafukovací kanoi, můžete dojet na nádražíčko do Sychrova, sjet říčku, a odjet z nádraží v Mnichově Hradišti.)

Dítě na palubě

V půjčovně si vybírám jednomístné krátké, prostorné a stabilní Topolino. Jedu přece na malou říčku. A plánuji, že jako pasažéra přiberu čtyřletého Matese.

Na vodu jdeme u silničního mostu nad Libíčí. Pohodlně se usazuji do bachratého kajaku, Mates mi sedá na klín, společně utahujeme špricdeku a po mokré trávě se kloužeme na hladinu. Mámu jako suchozemskou krysu necháváme na silnici. Slibuje, že pojede podél řeky na kole, bude nás fotit a pro nutné případy poveze s sebou suché oblečení. Okamžitě se však ztrácíme z dohledu a setkáme se až po několika hodinách.

Než se dostaneme k ústí potoka Ještědky, odkud má být tok dobře splavný, snad sedmkrát lezeme z vody a přenášíme mohutné stromy napadané do koryta. Je to na hlavu, ale zatím nás to baví. Pod Libíčí říčka mohutní, rozebíhá se do decentních peřejek a všechny padlé stromy lze s velkou opatrností podjet.

O kilometr dál se tok zpomalí a hladce plyne mezi uschlými pahýly. Jeden je nám osudným. Opírám se o něj, ale on z ničeho nic praská a my padáme do hluboké vody. Pouštím pádlo a pokouším se o eskymáka. Na potřetí se povedl. Dokonce i pádlo z lodě chytíme. Mates si zatím vede statečně. Vždycky když padáme do vody, stačí se nadýchnout a eskymáka přežije v pohodě. To ovšem neví, že eskymácký obrat neumím a dosud se mi nikdy nepodařil.

Dítě přes palubu

Jsme sice promočení, ale pokračujeme dál. Mates drkotá zuby, já usilovně pádluji, až se objeví za zatáčkou v Janovicích malý jez. Nemám moc času, ale rozhoduji se, že ho skočíme. Prohlédl jsem si už z auta, a tak o mnoho nejde. V pohodě se sklouzneme do laguny pod ním a já otáčím příď nazpátek proti proudu, abychom se pokochali, co jsme zvládli.

V ten okamžik si nás bere proud a nezadržitelně žene na mohutný pařez vyčnívající do koryta. Dostávám šťouchanec do ramene a znovu se kácíme do vody. Tentokrát se eskymák nepodařil, protože pod lodí je málo vody. Na třikrát se zvedáme k hladině, ale počtvrté opouštíme nedobrovolně kajak. "Pokaždé, když jsem byl hlavou dolů, nechal jsem oči otevřené, a pozoroval písek, který vířil na dně," popisoval Mates tento zážitek.

Končíme tak, že stojím po kolena ve vodě na mělčině, smutně koukám po odplouvajícím Topolinu a Mates bezmocně visí na špricdece, kterou máme okolo pasu.

Pochytám loď i pádlo, synka nechám chvíli běhat po louce, aby se zahřál, a znovu nasedáme. Nejbližší domluvený sraz s mámou je až v Podhoře o dva kilometry dál. Už se třeseme oba. Chlad nám zalézá pod mokré šusťáky. Mates ovšem tuhne i proto, že mu dochází, jak se mu nedobrovolné koupání nelíbí. Prostě se bojí a při každém náklonu vykvikne jako malé sele. Nestane se ovšem už nic nepředpokládaného a po voleji dorazíme do Podhory, svlékáme mokré bundy a ze všech sil běháme pro zahřátí. Máma doráží i se suchým prádlem za půl hodiny.

Mates podle očekávání odmítá pokračovat, máma do lodi nechce, a tak pokračuji sám.

Jako z Ladova obrázku

Mlýn v Podhoře jez je nutno obejít s lodí v ruce. Za ním vyvěrá náhon a voda letí rovně jako šíp podél hlavního téměř vyschlého řečiště.

Dva další jezy je možné při troše opatrnosti na plastovém kajaku sešoupat, na laminátové kanoi však hrozí velké díry.

Na třetím vysokém a nesjízdném jezu čeká další atrakce. Stačí uhnout doleva do uzoučkého náhonu, ve kterém se i superkrátký kajak otočí jen tak tak. Po nějakých třech stech metrech jízdy mezi loukami se po levé ruce objeví silnice. Jede se podél ní tak blízko, že vodáci neví, zda značka Pozor zatáčka patří autům nebo jim. Před mlýnem je potřeba ve zrychlujícím proudu zastavit, vystoupit a naposledy přenést loď. Budete sice vypadat trochu komicky, než s lodí v ruce přejdete přes křižovatku, ale nedá se nic dělal.

Poslední dva nízké sjízdné jezy čekají v Mohelnici. Tady stojí za to zastavit, protože na návsi je k vidění nejstarší románský kostel v dalekém širokém okolí, na kopci se vypíná hradní zřícenina, nad říčkou se sklánějí vrby a malebná vesnice jakoby vypadla z Ladových obrázků.

Z Mohelnice se už říčka jen rychle prokroutí úzkým údolíčkem, na vodáky přichystá pasti v podobě dalších padlých kmenů, které jsou vidět za zatáčkami v poslední chvíli, a vplyne do majestátní Jizery.

Po ní lze pokračovat až do Mnichova Hradiště, ale lepší je končit u velkého silničního mostu hned pod soutokem.

Mohelka se za opravdu velké vody dá jet dokonce až od Sychrova. Zpočátku je to zábavné, protože se skáče několik stupňů a říčka rychle teče hezkou krajinou, ale potom přijdou tůně, meandry a hlavně spousta napadaných stromů v korytě. Každého vodáka přestane bavit, když ujede pár metrů, zahne za roh a uvidí zatarasené koryto. Vystoupí, ujede pár metrů, zatočí a uvidí zatarasené koryto… Podesáté to už není žádná zábava.

Mohelka sice protéká několika vesnicemi, ale hospody a obchody jsou tu otevřené jen nepravidelně. V zimě téměř vůbec. Spoléhejte se proto na vlastní zásoby.

Doporučené vybavení

Kajak nebo singlkanoe, špricka, pádlo, plovací vesta, helma, házečka, boty do vody, neoprenové rukavice, neoprenový oblek, funkční prádlo, vodácká bunda, malý lodní pytel na drobnosti, vodovzdorné hodinky, mapa nebo GPS, lékárnička, mobil, jídlo a horké pití v termosce na cestu, nůž, fotoaparát nebo kamera, čelovka. Peníze, doklady, pojištění. Suché oblečení a obuv. 

 Mohelka na Horydoly

MOHELKA - vodácký průvodce a kilometráž

Vodnatá Mohelka na kanoi

Eskymování s prckem

Mohelka snad poteče

Vodáci, přišli jsme o další kousek řeky

Čtyři lehké řeky na jaro

Zobrazit místo World of rivers. Světové, české a slovenské řeky. na větší mapě