Jarní klasika: Teplá Vltava

Jet s lodí na Šumavu a nesplout Vltavu je pro vodáka nemyslitelné. Proto jsme i my zamířili nejprve do Borových Lad.

Poprvé v kajaku

"Kde si to vyzkoušíme?" vyštěkl na nás Beránek. "V půjčovně mi říkali, že kajaky rozsekáme na cimprcampr, když sem pojedeme."

V jeho popelavé tváři se zračily obavy kánoisty, který má poprvé sednout do kajaku. "Já to říkal, že máme jet na Sázavu."

Na parkovišti nejsme sami. Kajakáři se navlékají do neoprénů, pálavisti nafukují své měchuřiny a k vidění je i několik tvrďáků na otevřených kánoích.

Jachtařce se peřeje líbí

Domlouváme se, že pojedeme až do Lenory. Máme před sebou devatenáct kilometrů nejkrásnější české řeky. "To nemůžeme dojet," prohlašuje zachmuřeně Beránek.

Jeho žena Ovečka i dcera Bára ale už sedí na břehu v kajacích. Spouštíme je opatrně do vody. Jsme tady dneska za vůdce. Domlouváme pořadí: Pojedu jako průzkumník vepředu, pak rodinka novicek a noviců, zezadu všechno bude jistit Hanka.

"Jé, to jsem chtěla, to je krása, to se mi líbí," haleká Bára poté, co párkrát zabrala pádlem a sešplouchla první vlnky pod mostem. Asi jí to připadá jednoduché, když normálně závodí na jachtě. Její rodiče Ovečka s Beránkem jsou zatím trochu ztuhlí a křečovití.

Meandry: ideální výukový trenažér

"Když se cvakneš, normálně vypadni z lodě a o nic se nestarej," instruuje je zezadu Hanka. Největší obavy mají, že je pod vodou nepustí špicka.

Po prvních pár zatáčkách se postará o zábavu matka rodu Ovečka. Naráží bokem na břeh a chatá se rukama stromu. Chvíli bojuje, ale proti proudu samozřejmě nemá šanci. Padá do vody, ale loď opustit nechce. Nakonec jí dojde vzduch a instinkt velí vyplavat na hladinu.

Pomalu nabýváme jistotu. Pomáhá k tomu především množství meandrů, ve kterých si vodák musí odpracovat každý metr jízdy. Je to ideální výukový trenažér. Musíme neustále pádlovat, měnit směr, hledat vracáky, sledovat správnou stopu a dávat pozor.

VIDEO
Stáhněte: VLTAVA, REGEN, OTAVA (122 MB, MPG, 6:23 min)
Podívejte na YouTube (horší kvalita):

Chvilka nepozornosti znamená plavání ve studené vodě

Nepozornost se dvakrát nevyplatí Báře. Poprvé, když přijíždíme mezim ostrovy pod Polkou k padlému stromu. Už je tam skrumáž lodí. Dvojice vodáků zachraňuje kajak, který tlačí proud na větve. Další lidé tahají jednu zvrhlou otevřenku z vody a jiní loví posádku nafukovačky.

Bára se nestačí zorientovat a už je také hlavou dolů. Trochu ji k tomu pomohla jedna nešetrná posádka, která ji šťouchla špičkou své kánoe. Vzájemná pomoc dvou desítek vodáků rychle vyřeší všechny zapeklité situace a můžeme pádlovat dál.

O dvě zatáčky dál jedeme pospolu s několika dalšími loděmi, povídáme si, radujeme se ze sluníčka a najednou Bára zase plave vedle nás bez kajaku. Pár vteřin nedávala pozor a nabral ji mohutný kořen. Jako zkušené vodačka opuští kajak a plave ke břehu. Přestáváme se o ni bát.

Full servis na každém mostě

Kroužíme jeden meandr za druhým, sjíždíme všechny jezy a prokousáváme se Vltavou k Lenoře. Mezi tím využíváme výhody full servisu. Po silnici nás autem sleduje Míša. Podpis na řidičáku mu sice sotva oschnul, ale věříme mu. Na mostech ho vídáme, kterak sedí na rozkládací židličce, na očích zrcadlové brýle jako mafiánský bos a naší svačinu v tašce.

V Polce nás vyfotil. Ve Vltavici si pokecal s prostitutkou, ale bohužel nám detaily o konverzaci odmítl sdělit. V Lenoře už na nás čekal se suchým oblečením, pitím a jídlem.

Kempujeme na našem oblíbeném tábořišti Houžná v Lenoře. Je levný, postorný a přenocuje tu jen pár vodáků. Spřádáme plány na zítřek. Splujeme Řeznou v Německu. "To je strašně daleko, pojedeme tam padesát kilometrů," hudruje Beránek. "Já jsem chtěl na Sázavu."