Pádlování pod Baltem z Ribnitz-Damgarten do Lubmin

Od moře je oddělena pásem pevniny o šířce 0,5 až 10 km a ve dvou místech je spojena s mořem úzkými průlivy. Výhodou je, že přírodní živly se v ní nevyřádí tak, jako na otevřeném moři, a bude tak dobrým začátkem a dalším krokem směrem k mořské plavbě.

K plavbě po pobřežních mořských vodách a jezerech jsme přičichl roku 2019 a od té době mě to nepustilo. Po plavbě po Odře do Baltského moře a Štětínském zálivu do Peenemünde jsem přemýšlel, jak dál.

Odjíždím z Berlína koncem srpna směr Stralsund. Jelikož v Německu mají zrovna akci neomezeně vlakem za 9 Euro měsíčně, je vlak natřískaný k prasknutí a malou odkládací plochu ve vagonu tak obsazují moje nafukovací loď a bágl. Německé dráhy se ani moc nesnaží o včasný příjezd, naštěstí návazný vlak do Rostocku na nás počká.

Vystupuji v Ribnitz - Damgarten, malém ospalém městečku na spojnici Stralsundu a Rostocku. Dokupuju nějaké jídlo a vodu a přitom zjišťuji, že koupit 1,5 l vodu v Pet-lahvi je v podstatě nemožný úkol.

Na nábřeží v malém parčíku se převlékám a občas odpovím na zvídavou otázku, jestli v tomhle člunu chci opravdu na moře. Odpovídám, že tohle přece není moře.

Ve 14 hod vyplouvám. Voda je zpočátku klidná, poté se trochu zvedne vítr. Všelijak se točí, až se rozhodne, že na mě půjde zepředu. Vítr zepředu mi vcelku nevadí, pokud bílá čepice není velká, dá se docela dobře pádlovat, a přitom postupovat dopředu. Po 3 hodinách si protáhnu nohy na břehu a pak ještě další 2 hodiny a jsem ve vesnici Born am Darss. Je tady lodní trajekt a přístav, a proto je lodní provoz větší než žádný.

Volám Hafenmeisterovi, kde že je ta louka na stanování, kterou inzerovali. Vysvětluje mi to dokola asi 5x, ale pořád vidím jenom asfalt, parkoviště a soukromé domy. Nakonec se ze stanovací louky vyklubala louka v rákosí. Záchody mají, voda teče, lavičku s výhledem na vodu taky, tak co vlastně chci. 

Druhý den hážu 10 Euro do kasičky (Hafenmeister není v práci), balím (hrozná práce), opravuji ventil (lepší práce s menším účinkem) a v 11 hod odplouvám. 

Ve 13 hod připlouvám do města Zingst, které z jedné strany omývá laguna a z druhé moře. Kotvím na polorozpadlém mole, zátěžovou zkoušku však zdolá, tak na něm nechávám všechny věci a jdu do sámošky. Koupím si podmáslí, ledovou kávu a nějaký sendvič. Sednu si na lavičku v parku a vychutnávám ten svobodný pocit santusáka, který se může kdykoliv sebrat a odplout. 

Večer připlouvám po klidné hladině s lehkým větrem z boku do osady u vesnice Barth Glöwitz, kde by měl být u vody nějaký kempink. Jezdím sem a tam, ale nic nevidím. Nakonec vylezu z vody u dvou vyplašených nudistů mladého věku (ještě že tak, protože u jiné věkové kategorie bych mohl být vyplašený spíše já) a jdu směrem ke stavení. Ukáže se, že kempink je vlastně koňská stáj s přilehlou loukou v kopci, kde se dá kempovat. Od vody je to asi 300 metrů, takže než přestěhuju všechny věci, docela se projdu. 

V noci a druhý den má pršet, proto ukotvím stan trochu méně ledabyle než obvykle. Pivo na lepší spaní si nedám, protože občerstvení zrovna zavřelo, tak se aspoň navečeřím v blízkosti krásných koňů a otravného hmyzu. V noci se ve stanu trochu kutálím z kopce, ještě že jsem ten stan přikurtoval, aspoň z něj nevypadnu do deště.

Je sobota, má pršet celý den, tak se vydávám do města Barth. Je to docela pěkné městečko, což asi pochopili hlavně developeři, protože tam vyrůstají nové bytové komplexy s výhledem na vodu. Říkám si, že to vůbec není špatné místo. Voda v laguně je stejně čistá jako v moři, je ale klidnější a teplejší, a proto na nějaké vodní sporty a blbnutí ve vodě docela ideální destinace. 

Navštívím Windjammer Museum, kde mají vystavené poloviční modely (malý model ukazující jednu půlku lodi) převážně z 18. a 19. století, které se stavěly v místních loděnicích. Po návštěvě sámošky a obligátní lavičky s podmáslím v ruce jsem nasycen všemi vjemy a vracím se na svou šikmou plochu do kempu.

Další den mám budík nařízený na 6:40, vyplouvám už v 10 hodin.

Nejprve fouká severozápadní vítr, který se záhy změní na západní. 

Pak mi fouká krásně do zad, houpu se na mírných vlnách a užívám si plavby, dokud nepřistanu na mělčině uprostřed široké laguny. 

Mapy.cz naštěstí tyto mělčiny značí, takže se vracím do větší hloubky. Ve dvou místech se laguna otevře do moře. Výrazně více tam začne foukat, vlny jdou ze severu a neustále mi to stáčí loď doleva. Téměř celou dobu, kdy plavu v dosahu otevřeného moře tak pádluji jen na jedné straně.

Ve 14 hod doplouvám do kouzelného přístavu Barhöft. Myslím, že tomu s trochou nadsázky říkají přístav na konci světa, protože je odtud krásný výhled na moře a v případě dobrého zraku i na ostrov Hiddensee u Rujány. Poobědvám na maxi lavičkách v hezkém parčíku a za chvíli opět vyplouvám.

Otáčím se dolů na jih směrem ke Stralsundu. Poté, co absolvuji záliv Prohner Wiek, kde mě houpají vlny z boku se dostanu do relativně úzkého průlivu Strelasund. Kemp je na levém břehu v městečku Altefähr, odkud pendluje přívoz do Stralsundu.

Provoz lodí, který je normálně docela hustý, je teď jen chabý, protože fouká a jachtařům se nechce ven. Nevšimnu si tak, že jsem vjel do plavební dráhy. Záhy uslyším typický zvuk lana narážejícího do stěžně a kolem mě profrčí jachta s jedním postarším chlapíkem, který sedí zády ke mně. Nejspíš mě ani neviděl, ale podařilo se mu rozhoupat mě tak, že mám srdce až na sedačce.

Před přistáním v Altefähr jsou u břehu plechové nebo železné ploty a to jsou asi největší prevíti. Ani kamenitý břeh loď nerozhoupe tak blbě jako odraz vln od plechu. Jsem rád, že můžu přistát. Je už večer a vydávám se hledat kemp. Ten je bohužel na kopci, možná 500 metrů od břehu.

Ten den to byla zatím nejdelší ale i nejhezčí platba, celkem 35 km.

Večer zajdu do přístavu, dám si pivo a konečně se dobře vyspím.

Druhý den ráno má pršet, vítr v nárazech až 6 Bf. Ráno se ale počasí mění, a tak vyrážím. Fouká čerstvý vítr ze severu, což mi pomáhá v plavbě. Volím levý břeh kanálu Strelasund, takže z města nic nevidím. U poloostrova Devin začíná nekonečná rovina, která mi připadá jako kopec. Jemně prší, pádlovat ke břehu se mi nechce (s výjimkou jednoho malého přístavu to ani moc nejde) a tak pádluju 10 km pořád rovně a studuji zakřivení Zeměkoule.  

Ve Stahlbrode, odkud jezdí přívoz na Rujanu, jsem už v 14:30 h. Obejdu přístav a vesničku a snažím se zahřát. To se mi nepodaří, a tak končím plavbu. Celý den nevykouklo slunce, foukalo, nebyl jsem moc dobře oblečený a pláštěnka z Decatlonu má taky svoje limity.

Stavím stan a jdu do přístavu na ryby. Volím místní rybu, abych podpořil místní rybolov a až po podrobnějším výslechu rybáře zjišťuji, že je z Atlantiku. Z těch místních mají jenom herinky. Tak si dávám i je a zapíjím to pivem. Nebyl to tak špatný den.

V noci pršelo, ráno balím ještě mokrý stan a po půl desáté vyplouvám. Pluji na jih, jemný vítr fouká ze severo-východu. Před ostrovem Riems proplouvám pod mostem a mířím k ostrovu Koos, který obeplouvám ze západu průlivem, který se pod můstem zúží až na 3 metry. Ostrov je prázdný, široko daleko vidím jenom ovce, jeden dům a traktor.

Potřebuji se dostat na opačnou stranu zálivu Dänische Wiek a tak za dalším výběžkem začínám křižovat. Teoreticky by to na protější stranu mělo být 7 km. Fouká ale pořád ze severu a vlny mám tudíž z boku. Snese mě to o dobré 2 km na jih k lesu s písčitou pláží, kde si uvařím oběd a vypiju poněkud teplejší pivo. Pak už jen pořád podél břehu k městečku Lubmin. Míjím rekreační osady. Lidi se koupou, byť jich na konci prázdnin (v Německu už začala škola) není tolik. Většinou to jsou nudisti.

V 18 hod jsem konečně za Lubminem a jdu do kempu na břehu. A tady musím poprvé za celý výlet žehrat na mapy.cz, které označily symbolem stanu i tzv. Feriensiedlung, kde jsou jen chatičky k pronájmu. Obsluha restaurace mi nezáludně prozradí, že 8 km odtud je další kemp a autem že tam jsem za 20 min. Rozhodnu se schovat loď i batohy v lese a jdu do města. Chytím ještě otevřenou sámošku, což mi zvedne náladu.  Projdu si lázeňské městečko s výstavními vilami, které asi nebudou úplně levné. Vypiju pivo, což mi zvedne náladu ještě více a po tmě se vracím k věcem. Potajmu rozbiju stan a jdu spát zákaz nezákaz. Spím výborně a sním sen o pobytu v teplé policejní stanici.

Vstávám ještě za pološera než začnou okolo běhat pejskaři. Pak už zbývá jen ujít 2 km se všemi věcmi do města na autobusovou zastávku, projevit trochu pochopení ke zpožděnému autobusu a sprintovat v Greifswaldu se všemi věcmi na čekající vlak do Berlína.

Zobrazit místo World of rivers. Světové řeky. na větší mapě