Peklo na Robečském potoce

Robečský potok pramení poblíž Ralska a vlévá se do Ploučnice v Rovči pod Českou Lípou.

Příjezd pro auta je pouze na začátku v Zahrádkách a na konci v Robči. Mezi tím musí vodáci chtě-nechtě plout, i kdyby jim byla sebevětší zima, snědli všechny zásoby, vypili všechen rum, nebo se dokonce převrátili.

Do vody po laně

Vydáváme se na tuto vodní túru ve dvou plastových kajacích a po červené značce podél potoka nás doprovázejí dva cyklisté na horských kolech. První loď jde na vodu hned za mostem pod Novozámeckým rybníkem. Spouštíme ji na laně skalním žlabem do tak zvané Novozámecké průrvy. Je to dvěstěmetrový kaňon vysekaný ve středověku do skály jako odtok z rybníka. Má impozantní rozměry, protože je jen sedm metrů široký, ale skály nad bystrým proudem se zvedají kolmo do výšky čtrnácti metrů. Za lodí slaňuji i já, nasedám do ní ještě na břehu, opatrně se odvazuji a špičkou poprvé zajíždím hluboko pod hladinu.

Proud si mne okamžitě bere s sebou a už se houpu na prvních peřejích. Mezi loukami sjíždím ke dvěma nízkým lávkám pro pěší. V dálce zahlédnu krásně opravený renesanční zámek (loni shořel a dnes tedy u vidíte jen očazené zdi), ale ten pohled jsem si měl nechat na později. Mám najednou plné ruce práce, abych zastavil. Jestli to nestihnu, proud si vezme mou loďku a já podplavu oba můstky bez ní. Podařilo se, a tak můžu v klidu vystoupit a pomoci nalodit se i druhému kajaku. Usedá do něj malý zvědavý vodák, a tak než stačím znovu nasednout, propluje a prozkoumá staré zaplavené sklepy.

Jsme v Pekle

Prvních pár kilometrů probíhá plavba klidně. Potok meandruje, občas překvapí zarostlé koryto nebo úzký průjezd mezi napadanými kládami. Tempo rekreačních cyklistů i vodáků je podobné. Zdravíme se pokaždé, když se tok přiblíží cestě.

Najednou se okolo vody začínají objevovat pískovcové skalky, později i celé skalní masivy. Jsme v Pekle! A to doslova, protože údolí se tak jmenuje a zároveň jsme se dostali do úseku, který je zapadaný spoustou kmenů. Snad dvacetkrát, možná třicetkrát přes ně přetahujeme lodě. Nejednou se nám nohy boří až po lýtka do studeného bahna na březích.

Ani cyklisté to ovšem nemají úplně lehké. Místy musejí sesednout a tlačí kola po úzkých bahnitých stezkách. Nejhorší úseky naštěstí mohou přejít po dřevěných lávkách, které sem nedávno instalovali místní turisté. Cesta prochází dokonce i skalním tunelem. Na rozdíl od nás mohou prozkoumat i spousty starých sklepů vytesaných v měkkém pískovci a několik trampských tábořišť pod skalními převisy.

Křoví v korytě

Když z Pekla vyjíždíme, oddechneme si. To však ještě netušíme, co nás na posledních dvou kilometrech čeká. Značená cesta se odpojuje od potoka a míří do Robče k cíli našeho putování, a tak na říčce zůstáváme sami. Podle vodáckého průvodce se proud má zrychlit a téci znovu loukami jako na začátku. Zjišťujeme, že je to pravda, ale nám to nepomůže. Místy je koryto zarostlé po celé šířce křovím, kterým se prolétáme, jak se dá. Místy se ani nedá, a my musíme zase ven z lodí.

S radostí proto kvitujeme, že se blížíme do civilizace. Proplouváme několik zahrádek (je opravdu hodně vody) a z mostu už na nás mávají cyklisté, kteří v Robči objevili hospodu. Následuje vodácká klasika – guláš, pivo, čaj. Bohužel prohrávám spor o to, kdo dojede do Zahrádek pro auto, a tak mě čeká ještě deset kilometrů na kole.

 Zelené peklo na Svitávce

Zobrazit místo World of rivers. Světové řeky. na větší mapě