Rokytka, říčka pro ženy

Letos nám doprava aut na Rokytce zase nevychází, a tak se od cíle na start vracím taxíkem. "Cože jste ve sportovním," decentně naráží na můj neoprén taxikář, když mu na Palmovce sedám do vozu. Po cestě trochu kecáme o sportu. "Jé, tady jsou samý dětský loďky," nadšeně glosuje pohled na spoustu plasťáků podél silnice.

Příjemné peřejky v Kyjích

Nasedáme do kajaků, sklouzneme se z prudkého břehu do proudu a začíná to, proč jsme tady. V pohodě pádlujeme, voda nás sama nese, semtam sešploucheme nějaký splav, pohoupají nás vlnky. Pochvaluji relativní čistotu vody.

V Hrdlořezích však zleva přitéká fekální hnus a Rokytka ztmavne a zasmrádne. Dopádlujeme k prvnímu jezu pod zalesněným kopcem Smetanka zvanému U tří mostů. Křižují se nad ním železniční viadukty.

Dva stejně silné válce v Hrdlořezích

Velký a silný válec pod ním odrazuje mnohé kajakáře i kanoisty na první pohled. Moc dramatických situací se tady neodehrává, ale házečky jsou v rukou stále připravené.

Zato o kousek dál na druhém jezu se rybaří jedna radost. Jez totiž šikmý a válec pod ním nebudí takový respekt, jako jeho předchůdce. Jenže obtížnost má stejnou. Hodně kajaků se tu zapíchne do válce a hodně kánoí převrátí na rozhraní. Naštěstí obsluha házeček i číhající kajakáři pod jezem dobře vědí, jak se zachraňuje.

Parková plavba skrze Vysočany

Jedeme dál vysočanskými parky, svítí slunce a listí hraje barvami od zelené, přes žlutou po červenou. Tak si představujeme podzim.

U Podvinného mlýna čeká poslední větší jez. Je sice stejně vysoký, jako dva předchozí, ale válec pod ním vyplivne každého vodáka, ať projede bez ztráty kytičky, nebo se cvakne.

Tři libeňské stupně

Kdo pokračuje z Vysočan do Libně, musí se připravit na to, že v úzkém vydlážděném korytu nezastaví. A to ho čekají tři stupně. To říkám svým společníkům a vjíždíme do rychlého proudu.

Najednou vidíme, jak se kajakáři i deblisté křečovitě chytají křoví, které roste v navigaci. Potom slyšíme: "Zastavte, je tam lešení." Také zastavíme, křečovitě se chytneme křoví a vysoukáme se i s loděmi nad kamenné zdi.

Koukáme na velmi nebezpečnou překážku. Těsně nad vodou je postavený provizorní můstek z lešenářských trubek a dřevěných podlážek. Nedá se před ním zastavit, je vidět na poslední chvíli a navíc zakrývá první libeňský stupeň.

Osudová chyba

Spolu s ostatními přetahujeme lodě a chceme jet dál. Jenže najednou slyšíme výkřik a potom praskot lodě. Otec se synem přes varování nezastavili a ani nevyskočili před překážkou z kanoe. Syna strhává proud pod podlážky postavené na změti trubek.

Jeden duchapřítomný vodák skáče na provizorní mostek, odklápí jednu podlážku a v otvoru drží chlapce nad vodou. Sám nemá sílu ho vytáhnout, a proto mu jdou na pomoc další tři lidé. Mezitím otec páčí loď o mostek a do toho připlouvá ještě jedna loď bez posádky. Můstek se hroutí, čtyři v vodáci se drží za ruce a na poslední chvíli vytahují syna. Otec se stále snaží vyprostit loď, místo aby se staral o syna, nebo aspoň opustil nebezpečný mostek.

Obě lodě nakonec za spolupráce ostatních vyprostí. Kromě zdravého rozumu této posádce chyběly ještě přilby a lano nebo házečka na vytažení lodě z vody na břeh. "Táta byl úplně blbej, dyť na něj křičeli, ať zastaví, daleko dopředu," komentuje jeden ze zachránců Radek Jošek.

Z podlážek se stávají zbraně těžkého kalibru

Přichází další zkrat. Několik vodáků se snaží provizorní mostek spadlý do vody úplně zničit a rozebírají ho. Těžké dřevěné podlážky házejí do proudu. Na varování, že masivní dřevěné desky zůstanou v nejbližším válci, nepomáhá.

Nasedáme do lodí a jedeme dál. Druhý libeňský stupeň je nejtěžší. Jedu ho z naší party první, protože ho znám. Na koruně vidím, že je zle. Ve válci se mele několik podlážek. Zkouším dostat špičku nad ně, ale nedaří se mi to. Kajak se vynořuje i se dvěma podlážkami na přídi. Snažím se pádlovat pryč přes rozhraní, ale další deska mi padá na záď. Vedle mě skáče do válce moje žena, na kterou kříčím: "Pádluj, pádluj!" Projede okolo mě, ale desky ze mě neshodí.

Potom události naberou na obrátkách. Stupeň si mě vtáhne nazpátek, obrátí a třikrát rotuji. Vždycky se stačím nadechnout, ale podlážky mě mlátí do obličeje, pár šrámů mám na ramenou a ránu dostal i kotník. Nějak se z válce vyhrabu, žena mi podá uplavané pádlo a znovu nasedám.

Konec bez obvyklé zábavy

Varuji ještě před třetím libeňským stupněm, který je v pravotočivé zatáčce. Jenže stupeň se schoval. Stejně tak chybí poslední jez. Na soutoku s Vltavou je postavená Larsenova stěna kvůli stavbě protipovodňové hráze a nadržuje spoustu vody. Staveniště obneseme, proplujeme libeňským přístavem a za chvíli už vystupujeme u auta, které jsme zaparkovali u hlavního toku Vltavy.

Rokytka v lepším světle

Rokytka se nám letos ukázala jako říčka pro ženy. Krásně tekla, bylo teplo, a většinu obtížných míst šlo přenést. Prostě žádný adrenalin, ale pohoda. Zároveň ovšem byla rozmarná jako rozmazlená žena, neboť záludný mostek a oba jezy pod Smetankou mohly po vábení jednoduchých peřejek nepozorného vodáka semlít.