S bílou holí a pádlem

Splutí Berounky z Višňové do Zadní Třebaně pořádal Tyfloturistický oddíl pro své členy s vážným poškozením zraku za vydatné pomoci vodáků ze skupiny Šán.

Co se ukázalo a potvrdilo

* I malé nevidomé děti se mohou účastnit takových podniků.

* I s vážným poškozením zraku jde žít podobně jako žijí vidící a radovat se. Radovat se umí děti, mladí i dospělí opravdu úžasně.

Takový podnik jde udělat za dvacet tisíc a kousek, jsou-li lidé, kteří pomohou, přivezou, půjčí materiál a na otázku co za to odpovídají mávnutím ruky a nebo: "Ještě jeden takovej blbej dotaz…"

Hurá na to

Tábořiště jsou objednaná, až na pár metrů jsme všechny cesty, co po nich na souši s dětmi půjdeme, prošli, přihlášky máme, pojištění také. Hospoda i muzeum objednané.

Pádla a vesty od Marka a z Gymnázia Beroun byla přepravena na jedno místo a pak na druhé místo, odkud spolu s loděmi v pátek odjíždí směr Višňová. Další auta s věcmi odjíždí také, ta budou dělat i doprovod.

Astronomické úřadování

Seznamy rozdělení na cestu, pobyt a vodu jsou hotové, než je budeme muset zase předělat. Průkazky, léky a dokumentaci máme. Kotlíky, sekyrku, vařič a čepice jsme našli, sehnali, propůjčovali, svezli na jedno místo, pak zase jinam a v pátek jedou. Program je připravený, jídlo nakupujeme.

Dokumentace k akci je už tlustá kniha, množství e-mailů, telefonů, schůzek dosáhlo astronomických čísel, teď už by snad…

1. den: Nádražáci v pohodě

Cesta do Višňové proběhla v poklidu. Nádražáci na Hlavním nádraží v Praze a v Berouně pomohli. Další fakta už tak přívětivá nejsou. Klárka, vedoucí a spoluorganizátorka onemocněla. Zatla zuby a jela alespoň na cestu vlakem a pěšmo. Sedat do lodi by ale bylo zdravotně neúnosné, budeme muset řešit.

2. den: Málo vody v řece

Klárku v lodi zastoupil narychlo Petr Honzejk, který neprozřetelně den před tím pronesl, že by nám někdy pomohl. A už to měl, už jel do Višňové. Onemocněla i Kamča, další z vedoucích.

V Berounce je málo vody, zato na nebi se voda houfuje do mraků. Odíráme vodákům jejich lodě o dno a doufáme, že nezačne pršet.

Řeka se moc nesnaží téct, musíme se snažit sami a zabrat. Když dojedeme do nižborské sokolovny, déšť je tady v plné parádě. Alespoň jsme to stihli.
Tři z vedoucích plánovaně odjeli. Děti : vedoucí 23 : 7. To je na vaření, prostorovku, pomoc dětem v neznámém prostředí a v nouzových podmínkách trochu náročné.

3. den: Voda shora

Přijíždí Klárka, Rebeka, Pedro. Hurá! Začíná pršet, až lejt. Ach jo. U prvního jezu Mářa operativně dováží Klárku, která zůstává s nejmenšími v teple hospody, a ostatní jedou dál. Mářa tedy dnes, kromě pendlování mezi kempy a převážení bagáže, převeze i některé děti.

V Berouně pod mostem dáme oběd. Pak se podaří dojet zbytek a jsme v Třebáni.

4. den: Tajemné strojky

Odpočinkový den. Jedeme navštívit Dům Hodin v Karlštejně. Zase pech, paní průvodkyně náhle onemocněla. Měníme plán a jdeme na louku nad Karlštejnem hrát hry. Mezitím se paní jen kvůli nám vrátí narychlo od doktorů, a tak se prohlídka podaří. Pro mnohé je úžasný zážitek, osahat si tajemné strojky.

Pak jde do restaurace na jídlo a večer zapalujeme táborák s vuřty a vodáckým kvízem.

5. den: Manévry končí

Vypadá to na déšť. Hrajeme další hry a jdeme na pěší výlet.

A domů! Osobně si připadám jako po ročním pobytu na manévrech a ještě je potřeba udělat účetnictví. Sálo mi to zato? Stálo, bylo to krásné!

Projekt byl podpořen ze sbírky Pomozte dětem.