Západní hřeben Campanile Alto

Během následujících dvou dnů lezení nám dochází, že průvodce kecá, skála je rozbitá a o hřebeni se nedá mluvit. Bivak nás nemine.

Čtete další díl nekonečného seriálu Kdybych to věděl... Můžete si v něm přečíst o horolezeckých výstupech, které ze svých plánů raději vynechejte. My už do nich také nikdy nevlezeme. Pokud máte podobné zkušenosti, rádi je zveřejníme.

Domnělý hřeben nalézáme celkem jednoduše. Začínáme na nejnižším místě skal. Chvilku se z údolí prohrabáváme sutí k nástupu, následují dvě krátké dvojkové délky bez jištění a stojíme pod jasnou spárou.

Klíčová spára

"Jdu na to, ať mám 4+ za sebou," prohlašuje Ondra. Mám podezření, že se mu nechce do klíčové délky, které nás čeká o něco výše. "No jasně, už jsem si to spočítal."

Lezení je zatím docela pěkné. Na poličkách leží suť, směr není zcela jistý, ale intuitivně trefujeme každý druhý štand. Dolézáme pod kolmou spáru na celou délku lana. Není pochyb, je to klíčové místo. Nad ním budeme ve třetině lezení.

Ó jak jsme se mýlili. Z plánovaných osmnácti délek s možností pěšího úniku v patnácté, se vyklubalo dobrých třicet. Navíc značně přibylo volné sutě.

V půlce spáry věším batoh do vklíněnce a sám se stávám friendem. Nakonec se nahoru nějak vysoukám. Ondra si můj batoh nabalí a bez velkých potíží se vydrápe za mnou. Jirka a Tomáš, kteří lezou za námi, už vědí jak na to.

Přichází noc

Pak se nám vzpomínky na lezení nějak slévají. Přelézáme jednu stěnu za druhou, mezi nimi je stěna protkaná spoustou suťových polic, občas se objeví stará skoba nebo smyčka. Jen slibovaný hřeben nepřichází.

Navíc bloudíme. Nejsme ale sami, ve stěně před námi kličkovalo už mnoho družstev - soudě podle konzerv, skob, smyček a zbytků jídla.

Za jednou velkou věží slaňujeme do úzkého sedélka a už ve tmě se sápeme další délkou na polici. Ještě se zoufale snažím najím chimérickou únikovou polici, protože tuším, že noc bude nepříjemná.

Bivakovací pytel je základ

Po půlhodině se všichni čtyři scházíme na široké prostorné polici. Můžeme si na špičaté kamení lehnout, ale za to tady profukuje. Noc přežijeme vyšoupnutí na pilíři, kudy se půl noci prohání vitr ze strany na stranu, aby druhou polovinu funěl odspoda nahoru.

Vybalujeme bivakovací pytle. Pro Jirku s Tomášem je to ve Žďáráku ve stěně premiéra, ale jinak toho mají za sebou hodně. Navzájem se ujistíme, že jsme dobře přikurtovaní ke vklíněncům.

Politujeme Ondru, který kvůli úspoře váhy místo bivakovacího pytle vzal do Dolomit stříbrnou fólii na mrtvoly. Ve čtyři ráno mu vítr fólii utrhne od rukou, v pět ráno klepe kosu a budí nás, že nad protějšími kopci svítá. To zopakuje každou hodinu ještě třikrát, ale nemáme slitování. Z relativního tepla zapařených pytlů lezeme až v osm. Stejně je pěkná zima.

Sestup není zadarmo

Stoupáme ještě několik délek, až konečně strefíme správnou polici směřující do podvrcholového sedélka. Ani se nesápeme na vršek. Přelézáme ze stínu na slunce a okamžitě se začínáme potit.

Smutně sledujeme ferátisty hluboko dole pod námi. Nevíme jak k nim, i když průvodčík slibuje jednoduchý sestup. Nakonec se z toho vyklube pět padesátimetrových slanění hnusným suťovitým komínem. Každé zhoupnutí hrozí přeříznutím lana, přeseknutím od padajícího kamene, nebo vypadnutím prastaré skoby.

Ferátou jsme za pár desítek minut na ledovci a v brzkém odpoledni pijeme pivo na chatě Pedrotti. Vyprávíme kamarádům historku o bivaku, ale na Západní hřeben by nás už nikdo nedostal ani párem volů.

WESTGRAT (Západní hřeben

Campanile Alto (2937)

Dolomiti Brenta

Prvovýstup

H. Hartmann, G. von Krauss. 8. srpna 1927

Obtížnost

Většina délek se má pohybovat mezi trojkou a čtyřkou, dvě délky jsou poctivé 4+. Pokud zcela netrefíte cestu podle průvodce (a to je téměř jisté), narazíte na pětková místa. Výstup je v průvodci uvedený na čtyři až pět hodin a je rozdělený na osmnáct délek. Ve skutečnosti se jedná o přibližně třicet plných délek a lezení se protáhne na celý den. Výška stěny je 550 metrů.

Sestup

Z vrcholu slaníme 50 m do východní stěny na polici nebo se tam dostaneme přes suťové sedélko jižně od hlavního vrcholu. Po polici se dáme doprava až na jižní pilíř. První slaňovací skoby najdeme nad hlubokým komínem v jeho čele. Pětkrát slaňujeme na plné padesátimetrové délky až k úpatí Campanile Basso, kde se se ocitneme na ferátě Bocchette. Po ní dojdeme do údolí Brenta a po turistické cestě dojdeme k chatě Pedrotti nebo Brentei.

Výstup

Po cestě mezi chatami Brentei a Pedrotti dojdeme pod nejnižší skály Campanile Alto. To je Západní hřeben. První třetinu lezeme spíše zleva, druhou třetinu ve stěnách mírně vpravo a závěr zdoláváme přímo. Poslední výšvih na vrchol raději vynecháváme, protože je rozlámaný a obejdeme ho zprava po výrazné polici do sedélka.

Doporučené vybavení

Přilba, hrudní a sedací úvazek, 4 karabiny se zámkem, 10 expresek, jistítko, dvojité lano 50 m, 5 smyček, vklíněnce a friendy, pohorky, pohodlné lezečky, nepromokavé kalhoty a bunda, funkční prádlo, ponožky a čepice, batoh 40 l, čelovka, mobil, mapa nebo GPS, tmavé brýle, bivakovací pytel, lékárnička, fotoaparát nebo kamera. 4 prchačky na případné zajištění při sestupu za špatného počasí. Nezapomeňte podrobné TOPO a slovní popis, jídlo a pití.

 Kdybych to věděl...

XII. Ödstein: Ödsteinkante
XI. Dolkova špica: Jižní hřeben
X. Svatojánská Kobylka
IX. Žltá veža: Východná stena
VIII. Malý Javorový štít: Úplně vlevo
VII. Malá Mojstrovka: Plasťáky, elasťáky, maglajz
VI. Západní věž nad Žabím sedlem: Hřeben Žabích věží
V. Prisojnik: Striptýz
IV. Campanile Alto: Westgrat
III. Triglav: Prusik-Szálay
II. Spitzmauer: Hochkarweg
I. Zadná Bašta: Grósz

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě