Grószova cesta na Zadní Baštu

Čtete další díl nekonečného seriálu Kdybych to věděl... Můžete si v něm přečíst o horolezeckých výstupech, které ze svých plánů raději vynechejte. My do popsaných cest už také nikdy nevlezeme. Pokud máte podobné zkušenosti, rádi je uveřejníme.

Kroutil o ní píše, že je exponovaná. Z toho jsem si vyvodil, že nemůže vést sutí, protože ta by z exponovaných míst dávno opadala. Jak jsem se mýlil!

Měla mě varovat jediná větička o závěru druhé délky: "Po lámavé a velmi exponované římse s mechem a travou pod převisem doleva." O zbytku cesty se však průvodce již nezmiňuje nijak špatně.

Jaké to bylo ve skutečnosti? Hanka štandovala u dvou nevalných (čti: téměř zbytečných) vklíněnečků, po cestě jsem dal několik podobných a jednu tutovou smyčku.

Traverz hrůzy

A potom přišel traverz hrůzy. Nejprve tři kroky po jasných lokrech - to je ještě dobré. Dva kroky v mokré trávě pod převisek - začíná jít do tuhého. Strkám dva friendy do náhodně pohozených kamenů.

Jeden z přátel vypadává, protože kámen jsem zatížil váhou půlky svého těla. Natahuji se do stěnky tvořené hlínou, do které jsou tu a tam nastrkané kameny. Na jeden z nich věším smyčku - to už je zlé. U frienda sundávám batoh a věším ho do karabiny. Chci být lehký jako pírko.

Rozdýchám se a vyrážím na posledních pět kroků do hliněného hnusu - to je fakt dost špatný. Po takových zážitcích už asi nikdy nemůžu dostat infarkt. Hanku doberu na jedné rezavé skobě a špatném vklíněnci. Jak jsem doufal, nespadla. A navíc přilézá se dvěma batohy na zádech.

Bílé pásy

Oddechli jsme si a doufáme, že nás už nic špatného nepotká. ...ale ono potkalo! Pěkná těžká místa v pevné skále se nedají odjistit, protože není kam strčit smyčku ani vklíněnec a skoby téměř nepotkáváme. Povšechný směr výstupu totiž vede bílým pásem, což znamená, že tudy obvykle teče voda. Hnusná lehká místa vedou sutí.

Pár délek pod vrcholem narážíme v koutě na skobu s dlouhou zachovalou smyčkou a novou karabinou. Evidentně odtud někdo v zimě zdrhal. Nemáme čas, a tak to pereme co nejrychleji stále nahoru. "Není támhle suťová rampa, kterou máme odbočit na hřeben?" ptám se Hanky. "Ne, tam žádnou rampu nevidím," odvětila. Později se ukázalo, že neví, co si má pod pojmem rampa představit, a tak začínáme dělat vlastní variantu.

Horolezecké peklo

Vede nás do horolezeckého pekla. Předpeklí představuje převis z vrzajících kvádrů, bránu do samotného inferna lehce položená plotnička. Je v ní stará pokroucená skobka, kterou vytahuji rukou. Když jsem na vrcholu plotny, cítím, jak se hýbe.

Následují opatrné plynulé pohyby celého těla po kamenech lehce uložených do písčitohlinitého svahu. A ještě k tomu dochází lano. Zahrabávám do nejistého terénu tři vklíněnce a ochraptěle dávám Hance pokyn, ať vyrazí. Na plotničce jí říkám, že nesmí spadnout. V podobném duchu pokračuje i poslední délka na vrchol.

Noční slanění

Ukazuje se, že krátká cesta měla osmnáct délek, je večer a nestihneme po hřebenu přejít Satana, za kterým začíná sestup zpět do Mengusovské doliny. Dolézáme tedy čtyři lehké délky do Ďáblova sedla, pozorujeme západ slunce a začínáme scházet do doliny Mlynica. Má to být jednička.

Jenže najednou se pod námi zjevuje kolmá stěna. Naštěstí nacházíme nějakou starou smyčku, přidávám k ní vlastní a jedu padesát metrů do černoty. Další štěstí mne potkává na konci lana, protože přistávám na polici a můžu za velký blok udělat další slanění. Lana na závěr stahujeme přesně v okamžiku, kdy padá tma.

Na symbolický cintorín jdeme po svých

Až na chatě zjistíme, že jedno lano je přeseknuté na čtyřikrát a druhé na dvou místech. Zapínáme čelovky a tušíme, že nás čeká nemilosrdný pochod. Okolo jistě krásných Mlynických vodopádů mažeme na Štrbské pleso. Tam dojídáme poslední zbyteček čokolády a kráčíme zase nahoru k Popradskému plesu.

Kolem jedné hodiny v noci si stačíme dát na chatě jedno pivo a říci lidem z horolezeckého oddílu, že není třeba vyhlašovat pátrání Horské služby. Druhý den se jdeme mrknout na Symbolický cintorín.

Výstup GRÓSZ – SZÁSZ, varianta Psycho

Zadná Bašta, Mengusovská dolina, Vysoké Tatry

Východní stěna. 2379 m n.m.

Prvovýstup

Alfréd Grósz a Rezso Szász, 22. července 1920. Horní varianta zřejmě Jakub a Hana Turkovi 15. 8. 2001.

Obtížnost

Pěkné pevné úseky se střídají s velmi lámavými. Celý výstup je velmi exponovaný a místy těžko jistitelný. Lezení dosahuje stupně IV, místy je lehčí. Celkem se leze 18 délek. Doba výstupu je 6 hodin.

Přístup

Od Popradského plesa po značené turistické cestě směrem na Koprovský štít. Pod jezerní stěnou Hincových ples odbočit neznačenou pěšinkou doleva v trávě a kosodřevině na dno suťové doliny a odtud pod Zadní Baštu. Od chaty 1 1/2 hodiny.

Sestup

Z prostředního vrcholu Zadní Bašty lezeme ostřím hřebene do sedélka pod jižním vrcholem (II). Levým úbočím obejdeme vrcholovou pyramidu a hřebenem sestoupíme do Diablového sedla (I). Z Diablového sedla sestupujeme širokým travnato-kamenitým úbočím na jihozápad až do míst, kde se mění na dvě rokle. Odtud 2 x 50 m slanění až ke spojenému ústí obou roklí. První hodiny jsou na plochém skalním masivu uprostřed roklí, druhý obrovský hrot je nad širokou lavicí. Rokle se dají i slézt (I-II), ale jsou mokré a lámavé. Doba sestupu celkem 1 hodina. Pěšky dále do doliny Mlynica a po značené cestě na Štrbské pleso dvě hodiny chůze.

Výstup

Cesta vede více méně pravou částí pravého pilíře, který spadá z prostředního vrcholu Zadní Bašty nejhlouběji do sutě. Zprava je ohraničen roklí spadající z Vyšného Baštového sedla a zleva hlubokým komínem. Směr udává pás bílých skal po pravé straně pilíře, který se táhne až na vrchol.

1. Zprava po plotnách do žlabu. II

2. Rozbitým žlabem pod kolmý výšvih, pod ním doprava na poličku pod pevnějšími skalami a po ní několik metrů vodorovně doleva. Přes žlab po exponované liště nebezpečným lámavým terénem na žebro (skoba). IV

3. Pět metrů doleva do trhliny, jí vzhůru k zaklíněnému balvanu. Od něho doleva přes bílé plotny k vodou vymytému korytu. IV

4. Korytem pod výrazný komín. II

5. Doprava přes plotny mírně vzhůru 20 m (skoba) a potom klesajícím traverzem do trhliny, která ústí do žlabu rovnoběžného s komínem, pod kterým začínala tato délka. Dnem žlabu po pevných skalách (skoba). III

6. Žlab se zužuje v kout, jím na lištu, z ní na ostří s dobrými chyty a na polici. IV

7. Širokým rozlámaným žlabem, místy po pevnějších skalách vpravo pod obrovský plochý vklíněný balvan. III

8. Po levé straně balvanu spárkou na levou čelist zúženého žlabu a přes ní do koryta. Jím na plošinku po pravé straně. III

9. – 10. Rozšiřujícím se korytem na výraznou lávku v červených skalách. I-II

11. Po lávce doleva až na hranu pilíře. I

12. Lehkými rozlámanými skalkami po hraně do kamenitého úbočí. I (Originální výstup odtud směřuje k další lávce a po ní šikmo doleva vzhůru. Ze sedélka v obrovském žebru strmě na další lávku pod vrcholovými stěnami žebra a šikmo doprava na štrbinu mezi prostředním a jižním vrcholem Zadné Bašty.)

13.–15. Zde začíná varianta Psycho. Kamenitým svahem stále doprava, poté pevnějším korytem na sedélko a z něho vzhůru ke žlabu pod kolmými skalami severního vrcholu Zadné Bašty. II

16. Žlabem nebo bezpečněji stěnkami obloukem zleva a zpět do žlabu (2 skoby). III

17. Šikmo doleva do stěnky z ohromných bloků, poté vodorovným traverzem pod převislými kameny a krátkým komínkem. Doleva přes výrazné ostří a stále stoupajícím traverzem doleva v nebezpečném terénu (drobná suť, prach, kamení) až pod rozpukané plotny. IV

18. Do kouta po pravé straně položených ploten, z něho sestup doprava do suťového žlábku a jím pár metrů vlevo nad sedélko mezi severním a prostředním vrcholem Zadné Bašty. III

Čtěte také: Vysoké Tatry - jak lezli největší klasici?

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě

 Kdybych to věděl...

XII. Ödstein: Ödsteinkante
XI. Dolkova špica: Jižní hřeben
X. Svatojánská Kobylka
IX. Žltá veža: Východná stena
VIII. Malý Javorový štít: Úplně vlevo
VII. Malá Mojstrovka: Plasťáky, elasťáky, maglajz
VI. Západní věž nad Žabím sedlem: Hřeben Žabích věží
V. Prisojnik: Striptýz
IV. Campanile Alto: Westgrat
III. Triglav: Prusik-Szálay
II. Spitzmauer: Hochkarweg
I. Zadná Bašta: Grósz