Triglavský pytel v Prusikovi

Ať už to bylo jakkoliv, poslední dubnové odpoledne jsem postával se svým prasetem a malým selátkem plným skob, vklíněnců a jiného harampadí před Lukášovým domem v očekávání velkého triglavského dobrodružství.

Bylo to na den přesně před deseti lety. Pokusili jsme se o výstup Prusik-Szalay v severní stěně Triglavu.

Čtete další díl nekonečného seriálu Kdybych to věděl... Můžete si v něm přečíst o horolezeckých výstupech, které ze svých plánů raději vynechejte. My už do nich také nikdy nevlezeme. Pokud máte podobné zkušenosti, rádi je zveřejníme.

 Kdybych to věděl...

XII. Ödstein: Ödsteinkante
XI. Dolkova špica: Jižní hřeben
X. Svatojánská Kobylka
IX. Žltá veža: Východná stena
VIII. Malý Javorový štít: Úplně vlevo
VII. Malá Mojstrovka: Plasťáky, elasťáky, maglajz
VI. Západní věž nad Žabím sedlem: Hřeben Žabích věží
V. Prisojnik: Striptýz
IV. Campanile Alto: Westgrat
III. Triglav: Prusik-Szálay
II. Spitzmauer: Hochkarweg
I. Zadná Bašta: Grósz

Ci boha...

Během několika čtvrthodin se dopotácel podobně postižený Kuba a Nudlák, Lukášova Samara pozřela všechna naše zavazadla, paní Bludská nás nakrmila pizzou a koláči a jelo se.

Po slabých osmi hodinách jízdy jsme vysunuli svá otlačená pozadí z vozu a sborové "Ci boha!!!" zadunělo dolinou. Náš obdiv patřil téměř dva tisíce metrů vysoké a značně kolmé severní stěně Triglavu.

Takový zážitek lze pouze zapít nebo zaspat. Zvolili jsme tedy obě varianty a ulehli s láhví ginu do mlází u parkoviště.

Poněkud povrchní průzkum

Prvního května ráno jsme se přesunuli k blízkému Aljaževu domu s cílem zakoupit nějakou literaturu popisující lezecké možnosti v severní stěně. Ó, jak jsme se mýlili. Paní chatárka se tvářila, jakoby o severce Triglavu nikdy neslyšela a nabídla nám několik publikací o fauně a flóře místního národního parku.

To naše touhy příliš neuspokojilo. Naštěstí jsme však v její nabídce suvenýrů objevili pohlednici s vyznačenými horolezeckými cestami. Jejich obtížnost nám však neprozradila ani informační tabule instalovaná na verandě.

S nově nabytými informacemi jsme se vydali na průzkum pod stěnu a po chvíli rozhodovaní vybrali cestu Skalaška, která se z našeho pohledu tvářila vcelku lezitelně. Zbytek dne pak zabralo psaní pohlednic, pití piva a boulderování v okolí chaty.

Polezeme tedy Prusika

Večer jsme se rozdělili do dvojek, sbalili materiál a pořádně se nabaštili. Nudlákovi se zřejmě do stěny příliš nechce a tvrdí, že dostal příušnice. Pravda, všichni (snad až na Kubu) v hloubi duše doufáme, že bude zítra pršet a nastane nějaká náhradní varianta. Smůla, ráno je nebe bez mráčku, takže lezeme ze spacáků, v rychlosti snídáme a vyrážíme pod stěnu.

Cestou Kuba potkává nějaké manžele, od kterých se dozvídá, že ta naše Skalaška je pěkná vražda, navíc za stávajících sněhových podmínek nelezitelná. Doporučují nám Prusikovu cestu, ve které bysme snad nějakou šanci na úspěch mohli mít.

Nu což, polezeme tedy Prusíka. Nástup a úvodní partie velice silně připomínají Měděné lávky, snad jen jejich sklon je trochu drsnější. Sníh je vcelku pevný, je příjemně teplo a všude kolem nás sviští šutry a drobné lavinky. Pohoda.

Zaječí úmysly

Zvolna se dostáváme k velkému skalnímu výšvihu, který nevypadá zrovna moc hezky. Nikomu se do toho příliš nechce. Kuba se odvolává na své rodinné závazky a my tři zbylí sbíráme odvahu. Nakonec to jde zkusit Nudlák. Poté co svalí do doliny asi tunu vápence, horko ťažko, kolenačky dobíjí štandovací skobu.

Zkouším to přelézt s prasátkem na zádech, ale převis je neoblomný, batohy budeme muset tahat. Kuba se rozhodl stěnu vyběhnout s jümary a teď toho trpce lituje. Několik vzdušných pendlů ho totálně demoralizovalo. Nudlák leze další délku a já dobírám vybátého předsedu.

Po necelých čtyřech hodinách stojíme všichni nad výšvihem. V některých z nás se začínají ozývat zaječí úmysly. Jdeme dál. Přeběhneme několik sněhových polic, mineme sem tam nějaký "glás, glás, glás" a je tu další problém: převislý lehce zaledněný kout nebo lámavá stěna. Volíme stěnu a opět vysíláme Nudláka.

Máme všeho po krk

Stěna nakonec není až takový problém, ale travers po ledu zpět do žlabu ne a ne pustit. Začíná se stmívat a my nejsme ani v polovině stěny. Lukáš je již pevně rozhodnut sestoupit, s čímž po zralé úvaze a vcelku bez velkého přemlouvání souhlasíme.

Po několika hodinách a několika velice nepříjemných slaněních stojíme opět na cestě v dolině. Je krátce po půlnoci a všichni toho máme tak akorát. Ráno nás budí nelidské vedro, lezeme ze spacáků, sušíme věci a přemýšlíme, co dál.

Na co si dobře pamatuji

Lezu první, sněhové police zdržují, za hlavou sviští kamenné projektily. Přelézám přes skalní štrbinu na další sníh. Najednou se obrovský balvan pohne. Mám ho v náručí. Co teď? Když ho pustím, možná to přežiju, ale kluky pod sebou určitě zabiju. Když ho nepustím, zabije on mne. Několik sekund přetlačování skončilo nejlépe, jak mohlo. Kámen velikosti židle si sednul o pár centimetrů níž.

Lukáš stojí pod převisem, kanonáda sílí. Prosí nás, ať sestoupíme. "Když už jsme tady, tak to dolezeme," říkám mu. Nasazuji šplhadla na lano a vylétávám nad stametrovou hlubinu. Vřískám strachy. Nahoře mě uklidňuje Sýk, ať klidně lezu. Třesoucíma rukama posunuju šplhadla po centimetrech.

Když došplhám na štand, ukazuje se, že visím v jedné rezavé skobě a Sýk od ní jistí Nudláka, který leze nad námi. "Neboj, ta je dobrá. Když jsme vedle ní natloukli druhou, tak se kámen otevřel, a tak jsme ji zase rychle vytloukli a kámen se zase zavřel."

Nudlák bojuje v zaledněné skále. Jistím ho v rezaté skobě nad srázem. "Jestli spadneš, vyrveme skobu a jsme mrtví," šeptám. Odshora se ozve: "Možná si odskočím." Zaječím "Nééé!!!!" a Nudlák opatrně sleze pětkovou plotnou nazpátek ke mně. Tím končí náš pokus o výstup a začíná strastiplný sestup.

Přicházíme sněhem nad kolmou skálu. Stojím na jejím okraji na předních hrotech maček. Nejsem jištěn. Přichází Sýk. Uklouzne mi noha po zasněžené skále a ani cepín nedrží. V poslední chvíli se chytám Sýka za nohu. "Nech mě," zkopne mne. "Přece nespadnu s tebou." Dobře to nakonec dopadne.

Jsme nad dalším výšvihem. Má akorát padesát metrů na výšku. Nad ním je zaklíněný kámen oblý a hladký jako dětská prdelka. Za něj Lukáš zakládá smyčku. Podává mi lano, abych slanil první. Odvolávám se na svoji mladou rodinu a doplňuju to pravidlem, že kdo dělá štand, jede první. Lukáš se opatrně a neochotně spouští do tmavého kouta. "Točím se ve vzduchu. Slyším křik. Bojím se. Hledám, kdo to křičí. Nakonec zjišťuji, že jsem to já," líčí ještě dnes Lukáš svůj strach.

Padá tma, čelovkám docházejí baterie, navazujeme se a unaveně traverzujeme triglavskou severní stěnou. O půlnoci přicházíme do lesa. Teprve tam se odvazujeme z lana a sundáváme mačky. Vůbec jsme si nevšimli, že už několik set metrů nelezeme ve stěně, ale jdeme na loukách pod ní.

Prusik – Szalay

Julské Alpy

Triglav, Severní stěna

Prvovýstup
Karl Prusik - Roman Szalay 1929. 1. zima Jeglič – Pinter 1955

Obtížnost
IV+, několik míst V, jeden z nejhezčích průstupů stěny, velmi obtížná orientace, výška stěny 1250 m.

Čas
8-9 hodin

Nástup
Od Aljaževa v dolině Vrat cestou k sedlu Luknja až k místu, kde zahýbá doprava (1 hod). Zde přímo vzhůru ke středu stěny. Křížíme cestu, která spojuje Luknju s cestou Prag levou částí stěny. Jdeme po ní doleva až do spádnice Centrálního pilíře.

Sestup
Doprava zajištěnou Bambergovou cestou do sedla Luknja a do doliny Vrat nebo doleva Kugyho lávkou a přes Triglavský ledovec k chatě Kredarica (3/4 hod) a Tominšekovou cestou nebo cestou Prag do Vrat (2 hod). Sestup po výstupové trase je nebezpečný, je nutno slaňovat padesátimetrové úseky vzduchem.

Výstup
Po široké lávce stále doprava. U velkého žlutého zlomu trochu dolů pod rozlámanou vežičku. Dále do strmé muldy a jí dolů. Následuje strmý stupeň, který přelézáme na jeho pravém vnějším okraji. Další cesta vede širokou, šikmo doprava ubíhající roklí. Od konce rokle doprava do komínu a jím vzhůru k nápadným plotnám. Po pravé straně ploten je pět metrů vysoký převis. Od skoby pod převisem 15 m vlevo přes exponované plotny (V), potom přes převis na lehčí skálu. Následuje dobře členitá rokle (120 m), kterou vystoupíme až ke konci. Potom 4-5 lanových délek systémem lávek doleva až k větší suťové lávce. Odtud doprava komínem a dobře členěnou stěnou do suťového kotle, kde může být dobrý bivak. Odtud se držíme nejprve vlevo, potom vpravo do komínu a jím 30 m na lehčí skálu. Další cesta výrazným hřebenem je snadná. Zde křižuje Zlatorogovy lávky. V místě, kde se hřeben zdvíhá strmým výšvihem, vedle hrany tři lanové délky výše. Pod převisy po exponovaných lávkách doleva na levou stranu hrany, potom opět tři lanové délky vzhůru na hranu. Po hraně jednu lanovou délku a potom doleva po úzké přerušované lávce za roh a opět jednu lanovou délku vzhůru pod tři okna. Oknem na hřeben a po něm několik lanových délek na vrchol Centrálního pilíře, který těsně pod závěrem přechází ve třicet metrů kolmou stěnu (skoby).

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě