Bojím se, že Polda zase sežene peníze

Požádali jsme o rozhovor severomoravského člena expedice Libora Uhra známého pod přezdívkou Taliban.

Rozhovor začal bleskovou výměnou mailů. Stojí za to je ocitovat:

Vy už jste se vrátili z Himalájí? Jak jste dopadli? Mám gratulovat?

Ani né, snad jen k tomu, ze jsme vsichni prezili a vrátili se ve zdraví. Otocili jsme to spolu s Jarosem a Miskou v 7400. Podminky byly celkem spatné, pokracovat dál bez fixu bylo dost o hubu, ani jsme nepostavili 4C takze zklamání. Snad pristí rok, pocasí je tam hodne nestandartní, je treba byt trpelivý. Vylézt K2 na poprvé by bylo asi hodne velké stestí.

Redakce Horydoly děkuje Liboru Uhrovi za ochotu k rozhovoru a zároveň za poskytnutí velkého množství snímků (prohlédněte si je ve FOTOGALERII).

Od kdy do kdy jste lezli?

Myslíš samotné lezení? Z Vídně jsme odlétali v neděli 22. května, do base campu pod K2 (5150 m n.m.) jsme dorazili myslím 3. června a zabalili jsme to 27. července. Byli jsme tedy zhruba dvaapadesát dní pod horou.

Jak dlouho předem se taková expedice chystá?

To je různé, všechno je to o penězích, půl roku i déle, je třeba dát do kupy ty správné lidi a hlavně moooc peněz.

Jak se shánějí sponzoři?

Sehnat jen tak dva miliony v dnešní době není jednoduché. Ještě že máme toho Poldu. Bez velké osobnosti to prostě nejde. Měli jsme fullservis, takže to bylo mega, užívali jsme si za ty prachy pořádný luxus!

Jak se díváš na nutnost platit za kopce?

Těžká otázka. Pákistán je velmi chudá země a pro ně to je živobytí, pro některé jediný zdroj příjmu. Těžko říct, jestli by byla osmitisícovka v Německu zdarma. Mimochodem do Punkevních jeskyní se taky platí. Je pravda, že někteří si tam pěkně mastí kapsy a nasicči, co nejvíce dřou, mají směšnou almužnu.

Kam jste přesně dolezli?

Podařilo se nám postavit třetí výškový tábor a natáhnout fixy do 7300 metrů. Potom přišla fronta a vystavila nám stopku. Došli jsme do velké plotny pod ramenem, pak jsme se tam ještě třikrát vrátili, ale nikdy nás nepustila dál. Prostě sedm a dost! A pak rychle zdrhnout dolů před marasem. Nikdo nechtěl riskovat, že by zůstal trčet ve stěně.

Jak to vypadalo v místech, odkud jste se museli vrátit?

Takové ani ne moc prudké plotny zasněžené nespojeným prašanem. Vůbec žádný firn, ve který jsme doufali. Bořili jsme se po kolena i víc. Pokračovat dál bez jištění a bez fixů bylo nemyslitelné. To by nebylo ani 50 na 50. A když by to někdo náhodou stihl vylézl alpsky, tak by asi nesestoupil. Mrtvol je tam dost. Když vidíš, jak zbytky lidských těl vytávají dole z ledovce, uvažuješ jinak.

O Himalájích se říká, že jsou to choďáky.

Himaláje snad. Tohle je Karakorum. Myslím, že je to fest do kopce, ledy, skály, mixy, normální lezení, bez jümaru jsi v dupě, kromě prvních 200 výškových metrů nástupu jsi pořád na fixu prakticky až na rameno. Dál jsem nebyl. Na K2 nevede žádná lehká cesta. Nejlehčí z těžkých cest je Abruzzi a i tam je to pěkně do vršku. Nechápu Rakoncaje, být dvakrát nahoře je pro mě uplně sci-fi.

A sestup?

Vlastně jsi pořád na fixu, nemáš kam zabloudit, takže jen slaňuješ a slanuješ až ti hoří osma. Snad jen dole na ledovci bys mohl zakufrovat. Je třeba dávat veliký pozor, protože shora furt něco padá. Hlavně když slanuje více lidí nad sebou.

Co podle tebe musí mít za sebou člověk, který se rozhodne vyrazit na tak těžkou cestu jako vy?

Další těžká otázka. Asi je třeba se trochu hýbat a být v dechu. Na vysoké kopce nejsou žádné kvalifikační limity, nevím, tohle je hodně individuální. Ale síly není nikdy dostm Čím jsi více natrénovaný, tím méně se trápíš ve stěně, lezecky to není až tak těžké, spíše obrovská dřina. Něco jako galeje. Je třeba si připravit na pořádný roubík, zakousnout a vydržet co nejdýl. Doufat že neonemocníš, že nechytíš výškovou nemoc, že tě nic nepřisype. Je to hodně o štěstí. Čím více toho máš za sebou, tím více je zkušeností. Nějaké zkušenosti ze zimního lezení v Tatrách nebo Alpách jsou podmínkou.

Pokusíte se o výstup někdy znovu, nebo toho máte dost?

Rozladění ze špatného počasí je už pryč, na to zlé se rychle zapomíná. Polda už něco naznačil, že by to chtěl přiští rok zkusit znovu a dolézt cestu až do konce. Zase je to o penězích a bojím se, že on je zase sežene!