3 způsoby, jak pokročilí běžci dosahují svých cílů

Nicméně existuje bod, kdy se plnění stanovených cílů zpomalí a zlepšení jsou menší a menší. Je to samozřejmě dáno i typem a náročností cíle, který se může lišit. Jak se blížíme našim fyzickým omezením, další zlepšení zůstává např. na zlepšení běžecké formy, lepší strategii, lepší boty na běhání nebo běžecké oblečení, či duševním rozpoložení místo přidávání více kilometrů a zvyšování intenzity.

Zlepšující se nebo zhoršující výkonnost spadá většinou do následujících 3 kategorií:

Fyzický výkon (když to není rozbité, tak to nezpravuj)
Psychická výkonnost (porozumění tomu, jaký jste typ běžce)
Přetrénování

Když to není rozbité, tak to nespravuj

První kategorií běžců jsou ti, kteří vyznávají heslo: "Když to není rozbité, tak to nespravuj." Tento běžec plynule zlepšuje svůj čas navzdory některých špatným návykům. Zlepšuje si závodní časy velmi pravděpodobně díky dobré genetické výbavě a zvyšováním intenzity tréninku. Nevěnuje však čas korektní běžecké formě a technice. Často se zlepšuje i přes neefektivní trénink.

I když to vypadá, že to není rozbité, drobné chyby způsobené špatnou technikou či formou, mohou vést k chybám ve výkonu a tím i k nemožnosti dosáhnout stanovený cíl.

Pro tohoto běžce by byla přínosná konzultace s trenérem, který pomocí záznamu na video přezkoumá jeho běžeckou formu a techniku a navrhne způsoby zlepšení. Právě video dokáže velmi dobře odhalit i drobné nedostatky.

TIP: Věděli jste, že součástí některých běžeckých bot jsou i speciální senzory, které vyhodnocují váš pohyb při běhu?

Dokonce i velmi rychlí běžci jsou pak překvapeni, jak jim drobná úprava v jejich běžeckém stylu pomůže zlepšit výkon.

Jaký jste typ běžce

Zlepšený výkon vyplývá i z pochopení, jak vše provádět co nejlépe. Většina z nás má vnitřní obraz běžce, který představuje to, jací chceme být pro dosažení nejlepšího výkonu. Přesto při závodění nemusí skutečný výkon tomuto obrazu či strategii odpovídat.

Můžeme zjistit, že nejlepších výsledků dosahujeme při použití odlišného přístupu. Tím, že experimentujeme s různými běžeckými strategiemi, často zjistíme, že náš nejlepší výkon přijde z běžce, jakým jsme a ne z vysněného obrazu běžce ve vaší mysli.

Existují tři základní typy závodníků – žádný není ze své podstaty špatný, ale každý je možné identifikovat.

Za prvé tzv. Prefontaine běžec, pojmenování vzešlo z velkého amerického běžce Steva Prefontaina, jehož závodní strategií byl běh na plný výkon od startovního výstřelu až po cílovou rovinku. Tato strategie může fungovat na kratší závody, ale obvykle není příliš účinná pro delší vytrvalostní běhy, jako je poloviční či celý maraton.

Druhý typ udržuje při závodu po celou dobu rovnoměrné tempo. Třetí typ běžce při závodu pomalu zvedá své tempo až po cílovou rovinku.

V každém případě doporučujeme experimentovat s různými závodními strategiemi, běžeckým vybavením jako je běžecké oblečení z technických tkanin či speciální odpružené běžecké boty, být trpělivý a objektivně měřit výsledky.

Přetrénování: někdy méně je více

Třetím důvod pro zhoršení běžeckého výkonu je přetrénování. S rozeznáním přetrénování mají často problém i zkušení běžci, zejména ti, kteří kontinuálně pokračují ve zlepšování výkonnosti v delším časovém horizontu. 

Zlepšený výkon je často výsledkem zvyšováním počtu tréninkových kilometrů a zvyšování intenzity. Přesto se každý z nás časem dostane do bodu, kdy tělo usoudí, že je čas na odpočinek alespoň dočasně. Takže méně kilometrů, menší intenzita a lepší výsledky. Ano, někdy je méně opravdu více.

Naštěstí máme k dispozici indikátory přetrénování, pokud tedy budeme naslouchat tomu, co nám chce tělo říct. Když jim věnujete pozornost a rychle přizpůsobíte svůj trénink např. krátkodobým snížením intenzity, je to v pořádku. Pokud signály neposloucháte, obvykle to vede k pokračující špatné výkonnosti a v horším případě ke zranění.

Existuje několik fyzikálních ukazatelů přetrénování. Samozřejmě většina z nás je vidí ve zvýšené svalové bolesti, začínající zranění, únavové zlomeniny nebo záněty šlach, což jsou primární znamení. Dalšími příznaky, které můžete monitorovat již před významnými, kdy dochází ke zranění, je klidová srdeční frekvence.

Každý běžec by si měl určit na začátku tréninkového období svou klidovou tepovou frekvenci a tu v průběhu tréninku přehodnocovat. Je docela běžné, že se naše klidová srdeční frekvence zpomalí díky tomu, jak se zlepšuje naše fyzická kondice.

Když jsme přetrénování, naše klidová srdeční frekvence stoupá, což je pro vás znamení, že vás čekají potíže. Dokonce zvýšení o 2 – 3 tepy za minutu je varovným signálem. U dodatečných signálů jsou velké rozdíly ve vyhodnocení, které je závislé na jídle, spánku nebo náladě – každý běžec je jiný.