Leipzig Marathon: Běžecká návštěva u německých přátel

Lipský maraton vás v těsné blízkosti tohoto památníku prožene hned dvakrát.

Lipsko si mnohý z nás dokáže spojit se spoustou věcí. Některé z nich zná už od dětství, tedy od dob, kdy vysedával ve školní lavici.

Johann Sebastian Bach, Gewandhausorchester, Thomanerchor, Goethův Auerbachskeller, knižní veletrh, Pondělní demonstrace konané před rokem 1989 před Nikolaikirche a ve svém důsledku vedoucí k obrovským společenským změnám a znovusjednocení Německa,… korupční aféry spojené s kandidaturou města na letní Olympijské hry 2012.

Lipskem prostě kráčely a dodnes kráčejí dějiny. Velké události se neobejdou bez Lipska a Lipsko se neobejde bez velkých událostí.

Jednou z nich je bezesporu Lipský maraton.

Po dvou kolech

Mnoho velkých a historických měst volí dnes cestu dvojkolového maratonu. Výhody jsou nasnadě – není třeba kvůli závodu uzavírat tolik silnic a cest a díky tomu je možné dostat maraton do těsné blízkosti historických památek, pamětihodností a jiných chloub města.

Lipsko zvolilo tuto cestu také. Na jedné trati se tak odehrálo celkem šest závodů: maraton, půlmaraton, půlmaraton na kolečkových bruslích a pro vozíčkáře, 10 km a 4 km.

Ke koloritu tratě patřily kromě vcelku očekávaných a dobře zásobovaných občerstvovacích stanic i nejrůznější produkce hudebních těles od jazzové kapely po perkusní seskupení třískající v lahodných a svižných rytmech do plechových a umělohmotných barelů.

KALENDÁŘ: Běžecké závody v Česku 2023

Po stopách Jana Ámose?

Stále znovu a znovu mne udivuje, jakou má běhání za hranicemi vybudovanou tradici. Mladí, staří, tlustí i tencí se staví na start běhů delších a ještě delších. Kolikrát si říkáte: "Tak tahle paní by u nás nejspíš seděla touhle dobou v gauči u televize a tak maximálně pletla ponožky pro vnoučata." Ale tady ne. Tady si jde zaběhat maraton. A nejen to, ona ho i úspěšně dokončí.

My, Češi jsme v tomhle asi více závodníci a nepustíme se jen tak do něčeho, co alespoň teoreticky nezavání úspěchem a uznáním. Když to nemůžeme vyhrát, tak se na to radši hned vykašleme.

Naštěstí se už i u nás začíná rozmáhat povědomí o tom, že vedle sportu (s hemeroidální úporností dosahované body, vteřiny, branky) existuje také pohyb (radost z pohybu). V tomto se máme od našich sousedů ještě co učit. Myslím, že jsme národ učenlivý.

Maraton nebo ultramaraton?

Hranice mezi maratonem a ultramaratonem je nezřetelná. Maraton měří 42,5 km a všechno delší je ultramaraton. Běžně se konají závody na distanci 50 až 100 km, a extrémní soutěže se protahují přes 200 kilometrů.

Silniční maraton či ultramaraton se běží po silnici, na tvrdém a zpevněném povrchu. Ultra trail se koná na různorodém povrchu. Může to být měkká tráva, úzké stezky i kamenitý terén. Podle toho je potřeba obout správné boty.

Silniční bota především tlumí nárazy. Nemusí být až tak moc stabilní, protože na silnici nehrozí problematické terénní pasti, a je také o něco těžší než lehoučká závodní tretra. Svršek je vyroben z odolných a prodyšných materiálů, vnitřek je z pohodlné jemné tkaniny. Střih je široký a bota je větší, protože noha při dlouhém monotonním pohybu napuchne.

Bota na ultra trail se pozná především podle hrubého vzorku na podrážce. Přilnavost a stabilita jsou klíčové vlastnosti v terénu. Tlumení závisí na osobních preferencích. Více tlumení znamená lepší komfort, ale méně agresivity, stability a schopnosti číst terném pod nohama. V každém případě je základem trailové boty bytelná podešev, odolný a prodyšný svršek. 

Čtyřhodinový odpočinek

Po kopcovitém Dreiburgenland Marathonu byl ten lipský bohudík vcelku odpočinkový. Rovinatá trať mísená s pěknými výhledy a krásnou skutečností, že jsem se opravdu nemusel nikam hnát, neb jsem se angažoval jako vodič (Zeitläufer, Zugläufer nebo také Schrittmacher, Bremsläufer), tedy vlastně jakýsi brzdič na čas 4:14 h. Bylo to sice trochu delší, ale dalo se to vydržet.

Možná vás zarazí ten podivný čas. V Lipsku se třeba nevodilo ani na čtyři hodiny, ale na 3:59. S pověstnou germánskou precizností je zde pomýšleno na skutečný stav při závodě.

Vodič běží třeba na čtyři hodiny. Všichni, kteří chtějí dosáhnout této magické hranice, se drží v chumlech a hroznech za ním. Vodič dosáhne svého cíle 4:00:00. Všichni, co jsou za ním, jsou naštvaní, že to dali za více jak čtyři hodiny. Sice o chlup, ale je tam něco navíc. Aby se tohle nestalo, běží vodič na 3:59. Celý chuchvalec jeho následovníků tak má ještě pohodlnou minutu na to, aby se propasíroval cílem v čase 4:00 nebo těsně pod. No není to chytré?!

Bohatýr Mirko

Jako vodič má člověk více času na přátelský pokec a seznamování s ostatními běžci. Tak se vám například naskytne ta čest být u zrodu mnoha nových maratonců, kteří po dlouhých přípravách sáhli po zbrani (teniskách) a dali se poprvé v životě do křížku se 42 kilometry.

Máte-li navíc takové štěstí jako já, jedná se o místní borce, kteří vám během závodu zdarma udělají zasvěcenou prohlídku městem. "Támhle je zajímavé tohle. Tam se staví tohle, protože tamto. A támhle je památník tamtomu za to.“ Krása.

Ke konci se dáváme do řeči s ostříleným borcem Mirkem (v prvním pádě Mirko): "Včera jsem běžel maraton, dneska zas. Ale já je vlastně nemám rád. Běhám je jen kvůli tréninku. Maratony jsou takový moc hogofogo a jde v nich především o závodění. Běhám ultramaratony. Tam jde o člověka. Ultramaratony jsou o přátelství a navazování nových přátelství."

Mirko mi mluvil z duše. Vždycky jsem tak nějak tušil, že existuje ještě něco víc. Něco stojící nad maratonem… Ultramaraton!

Alan Cabelly jednou vyslovil své motto: "Každý idiot může běžet maraton. Musí to být ale speciální idiot, kdo běhá ultramaraton."