Valentýnský běh: čtyři kiláky a pusa k tomu

Pohodovka v Running Mallu, welcome drink ve formě bio džusu a snídaně K-bio od Kauflandu.

Poměli jsme se dobře a byl čas vyrazit k nedalekému startu. Vlastně ještě ne - zakecal jsem se se Sárou - a taky trochu s Evženem. "Já to dneska neběžím," sdělila mi Sára Evženovými ústy. Že by dostal rozum? Pokud se děsíte, stejně jako já, nemějte obavy. Nestartoval, protože běžel odpoledne cosi do schodů v Neratovicích. Do schodů!!! Sára jen pokrčila křídly. Páníček asi neví, že do schodů se neběhá. Jsou přece výtahy! Takže starosti o Evženovo duševní zdraví jsem odložil a vyrazil na start.

Všeho s Mírou!

Lidí jak naseto, úsměvy, polibky, hecování, pozdravy bláznů, kteří se přes zimu na startech nepotkávali… Prostě krásná předstartovní atmoška. Dvojice mladých kluků a holek, dvojice párů v nejlepším věku, kterým ale přesto ten Valentýn stejně pořád koukal z očí, spousta sólistů a sólistek. Šrumec a rozcvička na úvod! Ale všeho s mírou, jak nás nabádal před startem pořadatel. Tak jsme si zacvičili s Mírou. Míra, který rozcvičku vedl, je jeden z koučů Mattoni free run. Doporučuju – koukněte na počítač, nebo ještě líp, stavte se v Running Mall a pojďte do party.

Polib mi…

Start! Pochopitelně ne z pistole, jakákoliv střelba se totiž k tomu azurovému poledni fakt nehodila. A běželo se. V poklidu, radostně a pochutnávali jsme si na prvních jarních kilometrech v krásné Stromovce. Sluce se snažilo, prostě zahřívačka shora i zdola. A Valentýn běžel s námi. I když občas trochu modifikovaný.

Vedle mě klusal krásný mladý párek. Děvče k zulíbání a švarný jinoch po jejím boku. Něžná květinka však začala tak v půlce poněkud uvadat. "Zaber, už jen kousek," hecoval ji její milený. "Polib mi…" odpověděla ta něžná dívenka. Já tady mám tři tečky, ona větu dokončila. No, vyzvání, kterému by mládenec jindy těžko odolal, no ale tady?! Před těma lidma?!

Jsi nejkrásnější člověk…

…kterého znám. A celou duší a srdcem se ti oddávám… Jako všechno, i přání k Valentýnu jsou prefabrikovaná, takže stačí proplout Internetem a sladkostí, které můžete napsat, nebo říct své milé, či milému tam najdete jako ve fabrice na sirup.

Tahle valentýnka sem ale nesedla. Byla adresována jedinému - tomu nej, nej. Blbost! Běželi jsme čtyři kiláky, časy (překvapivě) poněkud nad keňským průměrem, nikdo se nehonil, všem bylo krásně a odstartovalo to novou sezónu. Druhého března ve Kbelích a o týden později v Pečkách to bude sice taky fajn, ale pojedeme tam závodit. Sem jsme přišli pobejt. A ta počítačová slečna, která tvrdí, že právě ten její je ten nejkrásnější, se mýlí. Protože: ALL RUNNERS ARE BEAUTIFULL!

Další Valentýnský běh v Praze se běžel u obchodního centra Šestka