Diplomová práce o horolezectví? Podívejte se na podklady.

Diplomantka Vysoké školy ekonomické Pavla Ehlová zkoumá v dotazníku na internetu vztah horolezců k ochraně skalních oblastí.

Statistiku jenom tak trochu přiohnula

Z hlediska statistiky použila tak neuvěřitelně ledabylý postup, až se nechce věřit, že se jedná o studentku závěrečného ročníku vysoké školy, jejíž obor je založený na číslech a matematických operacích.

Jestli není výjimkou mezi svými spolužáky, tak je potom jasné, že tuzemský turistický ruch je tam, kde se právě nachází - na sestupné trajektorii.

Čísla sbírala na serveru Vyplň to, který je mezi studenty velmi oblíbený. Je totiž velmi jednodudchý a údaje lze přes něj získat bezpracně. Bohužel si studenti a zřejmě ani jejich vyučující neuvědomují, že nasbírané vzorky dar o ničem nevypovídají, kromě hlouposti toho, kdo se dotazuje. Anebo si to uvědomují, ale nechávají to plavat. Vyčůranost je v tomto případě ještě horší než nevzdělanost.

Náhodné odpovědi od náhodných lidí

Podívejme se nejprve na vstupní údaje. Dotazování přes dotazníkový web proběhlo od 8. února do 8. března. K odpovědím se uvolilo 273 lidí. Pavla Ehlová je nasbírala pomocí inzerce na internetových stránkách, které se zabývají horolezectvím, a také náhodným mailingem osob, jejichž adresy dokázala nasbírat na internetu.

Průměrná doba vyplňování byla pět minut na čtyřiadvacet otázek.

Ahoj, pokud jsi lezec věnující se horolezectví v přírodním prostředí, prosím tě o vyplnění dotazníku týkajícího se horolezeckého cestovního ruchu, zejména vztahu horolezců k ochraně skalních oblastí. Píšu na toto téma diplomovou práci na Vysoké škole ekonomické v Praze a vyplněním tohoto anonymního dotazníku mi při psaní DP velmi pomůžeš. Děkuji, Pavla Ehlová

Sociolog by zaplakal

Vzorek necelých tří stovek respondentů, kteří se považují za horolezce, nevypovídá o ničem, protože se nejednalo o cílený, nýbrž náhodný vzorek populace. Lze odhadnout, že šlo především o středoškoláky a vysokoškoláky, kteří mají dost času na vyplňování podobných hloupostí, případně spolužáky a známé diplomantky, kteří jí chtěli pomoci se školními úkoly. Zkreslení výsledků jistě napomohlo, že samoobslužný dotazník byl uveřejněn pouze na internetu - zvýšil se tak vliv některých sociálních skupin a regionů oproti reálné skutečnosti.

Protože nebyly použity žádné sociologické finty, jako například otázky bez významu, různé křížové vazby, ověřovací otázky, natož pak otázky mající za cíl odhalit vědomé i nevědomé lži, výsledky dotazníku jsou ovlivněné postavením a přáními respondentů bez vztahu k jejich reálnému chování. 

Okomentujeme jenom několik příkladů:

Jaká je tvá motivace k lezení?

Pobyt v přírodě 88 %, sportovní výkon 74 %, pobyt s přáteli 74 %, estetické zážitky 60 %, odpočinek 51 %, nebezpečí, adrenalin 31 %.

Respondenti nemají jasno, co jednotlivé pojmy vlastně v horolezectví znamenají. Kde leží hranice mezi pobytem v přírodě, sportovním výkonem a adrenalinem není jasné ani výkonným lezcům, natož pak zčásti neinformovaným účastníkům dotazníku. Můžeme odhadnout, že nízké číslo u adrenalinu je naprostý nesmysl, protože ve skutečnosti je to jedna z hlavních motivací pro lezení po skalách - vědomá, nevědomá i čistě biologická. 

Co pro tebe hraje roli při rozhodování, kam pojedeš lézt?

Atraktivita přírody 66 %, počet cest požadované obtížnosti 58 %, množství ostatních lezců 52 %, dopravní dostupnost 47 %, stupeň zabezpečení fixními jisticími prostředky 38 %, dostupnost služeb cestovního ruchu 4 %.

Co to tak asi může být atraktivita přírody? Jenom podle kvalifikovaného odhadu jsou jedny z nejnavštěvovanějších skal Srbsko (opuštěné vápencové lomy a vedle frekventovaná železnice a také aktivní důlní činnost), Roviště (žulové skalky bez výhledu nad kanalizovanou řekou), Labské údolí (pískovcové skály nad frekventovaným údolí, kudy jezdí jeden vlak za druhým, osobní i nákladní auta a nákladní lodě). Proč lidé nemluvili pravdu o fixním jištění? Kde nejsou nýty nebo aspoň kruhy na husto, tam se dnes přece skoro neleze.    

Myslíš si, že se při lezení chováš ohleduplně k přírodě (nezanecháváš odpadky, nerušíš hlukem místní faunu, neničíš povrch skal apod.)?

Vždy ano 70 %, většinou ano 26 %, vůbec ne 3 %, moc ne 1 %.

Skoro tři čtvrtiny horolezců jsou údajně Mirkové Dušínové nebo Haha Bimbi. Nikdy neodhodili papírek, poctivě po sobě zahrabávají výkaly, při lezení nekřičeli, nikdy neulomili kus kamene nebo neobrousili vrchol pískovcové věže. Paráda! Všichni ovšem na první pohled vidíme, že tomu tak není. Na to není možné se ptát horolezců, ale profesionálních strážců přírody. A ještě jedna poznámka: Podívejte se o kousek dál. V jedné z dalších otázek přiznávají dvě třetiny respondentů, že odstraňují ze skal mech a jinou floru pro usnadnění lezení. Prostě rvou kytky, mecha  trávu ze skal, což s ohledem k přírodě nemá nic společného. Osm z deseti horolezců pak přiznává, že si zkracují cesty ke skalám. To také ochrana přírody nerada vidí.   

Dodržuješ zákaz lezení pro nečleny v některých pískovcových oblastech?

Nelezu na pískovcových skalách 25 %, vždy 25 %, nikdy 21 %, většinou ne 15 %, většinou ano 14 %.

Nechceme sahat Pavle Ehlové do svědomí, ale je otázkou, zda-.li zná ona přesně to, co chce vědět po svých respondentech. Česká legislativa související s povolením lezení v chráněných územích, ve kterých se nachází většina skal, je pro laiky nepřehledná. Někde mohou lézt všichni, jinde organizovaní horolezci, nebo členové UIAA, případně ČHS a JAMES, či pouze ČHS. Přesně to lze zjistit jen z úředních dokumentů psaných v byrokratickém jazyce, které nejsou jednoduše dostupné. Nelze tedy předpokládat, že odpovědi v dotazníku jsou stoprocentně správné.

INFO: Prohlédněte si detailní výsledky Vztah horolezců k ochraně skalních oblastí

Pavla Ehlová je už bakalářka na Vysoké škole ekonomické. Podívejte se na její bakalářskou práci Přírodní potenciál, jeho ochrana a využití v cestovním ruchu a také posudek vedoucí Liběny Jarolímková a oponenta Jana Hergeta.