Zakladatel KRNAPu Josef Fanta dostal ekologickou cenu Josefa Vavrouška

Letošním laureátem se stal lesník a profesor Josef Fanta, který zásadním způsobem ovlivnil debatu o správné péči o lesy v České republice a udržitelném hospodaření v nich. Je neodmyslitelně spojen s osudy Krkonošského národního parku. V roce 1963 stál za jeho vznikem, po roce 1989 a třiceti letech emigrace mu park vděčí za obnovu imisemi zničených lesů.

"Pro Krkonoše a Krkonošský národní park je Josef Fanta nejzásadnější osobností. Myslím, že i Josef Vavroušek by mu k ní byl rád gratuloval," říká na adresu letošního laureáta ředitel Správy Krkonošského národního parku Jan Hřebačka.

"Celkem jsme obdrželi 21 nominací. Byli mezi nimi například katolický kněz a přírodovědec Marek Orko Vácha, ředitel Centra ekologických aktivit Sluňákov Michal Bartoš, realizátor ekologických projektů v obci Hostětín Radim Machů, expert na energetiku Edvard Sequens, starostka městské části Brno – Nový Lískovec Jana Drápalová, manželé Sedláčkovi, zakladatelé farmářských trhů v Praze, přírodovědec Jan Pokorný, vedoucí záchranné stanice poraněných živočichů Petr Orel, ředitel Hnutí Brontosaurus Daniel Cody Toman i bývalý premiér Vladimír Špidla. Z nich potom vítěze vybrala odborná porota," vysvětluje výkonný ředitel Nadace Partnerství Tomáš Růžička.

Kdo je Josef Fanta

AUDIO: Viděl jsem zničené Krkonoše a nemohl jsem dlouho mluvit

Josef Fanta během jediného roku 1962 připravil založení našeho nejstaršího národního parku, a tak mohl být  Krkonošský národní park (KRNAP) vyhlášen 17. května 1963. Josef Fanta se tehdy stal náměstkem jeho prvního ředitele pro ochranu přírody a výzkum, než byl po srpnu 1968 z politických důvodů odvolán, načež skončil v nucené emigraci v Nizozemí. Po návratu do vlasti v roce 1990 se seznámil s katastrofálním stavem krkonošských lesů, způsobeném imisemi z Černého trojúhelníku. Zahynulo přes 5000 hektarů krkonošských lesů, podobně jako lesy v Jizerských a Krušných horách.

Poté se zásadním způsobem zasloužil o to, že nizozemská Nadace FACE zaplatila obnovu krkonošských lesů s cílem podpořit následnou přirozenou obnovu a přiblížení lesů v Krkonoších přírodě blízkému stavu v hodnotě téměř jedné miliardy korun. Po úspěšné realizaci záchranného programu, k jehož přijetí by nedošlo bez podpůrného projektu vypracovaného předtím Josefem Fantou a jeho kolegy z Univerzity v Amsterdamu, byl Krkonošský národní park vypuštěn ze seznamu ohrožených národních parků.

Profesor Josef Fanta zásadním způsobem ovlivnil odbornou i veřejnou debatu o správné péči o lesy v České republice, nejen v chráněných územích s důrazem na jejich přirozenou obnovu. 

Laureáti ceny Josefa Vavrouška

2014 – Josef Fanta 
2013 – Petr Pakosta
2012 – Ivana a Jan Jongepierovi
2011 – Martin Bursík a Pavel Šremer
2010 – Martin Říha
2009 – Vladimír Buřt a manželé Adri van Westerop (in memoriam) a Raymond Aendekerk (Lucembursko)
2008 – Miroslava Knotková a Antonín Buček
2007 – Ivan Dejmal (in memoriam) a Miroslav Janík
2006 – Karel Hudec a Pavel Franc
2005 – Jan Bouchal (in memoriam), Yvonna Gaillyová
2004 – Bohuslav Blažek (in memoriam), Hana a Jiří Kulichovi
2003 – Svatomír Mlčoch
2002 – Ivan Rynda
2001 – Jan Jeník
2000 – Ĺubica Trubíniová a Aleš Máchal
1999 – Igor Míchal
1998 – Hana Librová
1997 – Eliška Nováková
1996 – Mikuláš Huba a Erazim Kohák

Cenu Josefa Vavrouška uděluje od roku 1996 Nadace Charty 77 a od roku 2004 Nadace Partnerství. Jejím smyslem je ocenit konkrétní činy pro zdravé životní prostředí a udržitelný rozvoj. Laureáta vybírá porota složená z odborníků v oblasti životního prostředí, osobností veřejného života a zástupců obou nadací. 

Josef Vavroušek (1944-1995) vystudoval strojní fakultu ČVUT. V roce 1968 se zúčastnil expedice směřující do nemocnice A. Schweitzera v Lambarené. Cílem expedice, která navštívila čtrnáct afrických zemí, byla materiální pomoc nemocnici i podpora Schweitzerových ideálů humanismu a úcty k životu. Od roku 1975 pracoval v Ústavu pro ekonomiku a řízení, aktivně se účastnil činnosti nevládního ekologického hnutí, zejména Ekologické sekce čs. biologické společnosti při ČSAV. Podílel se na zakládání a činnosti Kruhu nezávislé inteligence (1988) a Občanského fóra (1989). V březnu 1990 byl jmenován náměstkem Státní komise pro vědeckotechnický rozvoj odpovědným za péči o životní prostředí, v červnu téhož roku ministrem vlády ČSFR, předsedou Federálního výboru pro životní prostředí. V červnu 1991 zorganizoval první celoevropskou konferenci ministrů životního prostředí. Publikoval pět knih, 40 studií a asi 150 odborných článků, zejména z oblasti kybernetiky, teorie systémů, teorie rozhodování a péče o životní prostředí. Zahynul pod mohutnou jarní lavinou pod sedlem Parichvost v Roháčích spolu s dvacetiletou dcerou Petrou. 

INFO: Cena Josefa Vavrouška

Čtěte také: Nemusíme dělat studie, abychom vám zakázali pohyb v Krkonoších