Zlatý outdoorový důl se uzavírá

Jenže v poslední sezoně se všechno zamíchalo. Do hry vstoupily Čína a Pákistán.

Pozor na Východ

V Číně je už možné koupit za nízkou cenu i solidní kvalitu a pákistánské textilní továrny zvládly rutinní výrobu bezešvých oděvů. Místo šití a případně přelepování švů nepromokavou páskou materiály při výrobě oblečení k sobě svařují a lepí.

"Číňani už dokáží vyrobit, na co si vzpomenou," říká výrobce sněžnic Sasquetch Martin Voženílek. "Také jsem dostal nabídku, že mohu koupit kontejner sněžnic, a pak je v Česku jenom rozprodávat. Já ale chci vyrábět a dávat práci sobě i zdejším lidem."

O výrobu v Číně se před pár lety pokoušel výrobce stanů Jurek S+R, ale protože nebyl schopen tímto způsobem zaručit zákazníkům kvalitu a trvanlivost, pokorně se vrátil do Kunčic pod Ondřejníkem. "Materiály vozíme z Číny, Jižní Koreje a USA. Práce zůstává v rukou našich švadlen," uvádí Petr Tryščuk. "Největší výhodou je, že v zahraničí koupíme nejlepší materiál přesně podle našich požadavků. Dříve jsme ho odebírali od tuzemského Gumotexu a s ním jsme měli neustále problémy v kvalitě i včasnosti dodávek."

Zlatý střed

Zatímco se zvyšuje kvalita levného neznačkového zboží z východu a tlačí se tak do střední třídy, do stejného segmentu trhu se prosazují západní značky dříve zaměřené pouze na nejkvalitnější vybavení pro horolezce, turisty, lyžaře a vodáky.

Střední třída, neboli vybavení pro všechny, je totiž zlatým dolem. Tady se nehraje o každou desetikorunu jako na "low end equipmen." Značka tu už hraje významnou roli, a tak je možno přihodit k ceně nemálo procent právě za ni. Na druhou stranu je to vybavení dostatečně masové, aby se ho vyplatilo vyrobit v ohromných sériích pro celý svět.

Obrovskou výhodou této velkosériové střední třídy outdoorového vybavení, což jsou především oblečení, batohy a boty, je jednoduchý prodej. Například u drahé horolezecké bundy musí reklama, katalogy i prodavači zákazníky neustále přesvědčovat o výhodách, které plynou z její koupě.

Personál musí být proškolený, mít poměrně hluboké znalosti a svými zkušenostmi stačit náročným zákazníkům rekrutujícím se z řad extrémních sportovců a klientů hledající technickou dokonalost. Tím pádem jsou náklady na proškolení a udržení prodavačů hodně vysoké. To všechno u střední třídy odpadá, protože zákazníci se na takové oblečení nedívají jako na technologický fetiš, ale jako pomůcku pro jejich zábavu.

Věří, že funguje, tak jak jim to výrobci předkládají. Nepotřebují ho nějak moc zkoumat a spíše hledí, zda je pohodlné a módní. V obchodě jim stačí procházet podél regálů a vybírat podle své chuti. Od prodavačů toho moc neočekávají.

Sportovní oblečení do města

Na ulicích měst běžně potkáte manažery, dělníky i studenty například v bundách The North Face, Lafuma, nebo Mammut. Dříve magický nápis gore-tex označující nepromokavou a zároveň prodyšnou membránu všívanou do oblečení a bot je už běžnou součástí pracovních i vycházkových kompletů.

K tomu říká občasný spolupracovník Horydoly Dušan Němeček, který bydlí na pomezí pražských Vinohrad a Žižkova: “Šusťáky na zahradu kupuji za pár šupů u Vietnamců naproti našemu domu, o pár desítek metrů vedle mají v pracovních oděvech bundy vhodné na turistiku a na kolo. Ve vedlejší outdoorové speciálce Warmpeace se zastavím, leda když se chci na něco pěkného podívat.“

Trvanlivost a servis

Okruh zájemců o české zboží z oboru se tedy velmi zužuje. Výhodou českých firem je orientace na výrobu věcí bez většího technologického vkladu, která cílí přesně na požadavky tuzemských zákazníků. Těm jde především o nízkou, ale ne vždy nejnižší, cenu, trvanlivost, odolnost a zaručený servis.

Příklady značek, které si vybudovaly tuto image, jsou již výše zmíněný specialista na turistické stany Jurek S+R, výrobce horolezeckých bund Tilak, výrobce batohů Doldy, výroba Gumotexu zaměřená na nafukovací lodě, vodácký Hiko, nebo nenápadný Azub, který vyrábí lehokola, cyklovozíky a další vybavení pro alternativní cyklistiku.

Je ovšem velkou otázkou, jak si tyto firmy povedou dál. Nejnovější potíže ohlásil v září Tilak, jehož oblečení přestal prodávat tuzemský nejvýznamnější řetězec obchodů Hudy sport. Důvody nebyly oficiálně oznámeny, ale zřejmě šlo o tlak velké obchodní firmy na menšího výrobce ohledně exkluzivity a velkoobchodních cen. Ten nevydržel a z Hudy se stáhl.

Něco podobného potkalo stanaře Jurka před pár lety také. Dodával velké množství svých výrobků do Hudy sportu, až jednoho dne Hudy srazil velkoobchodní ceny na tak nízkou úroveň, že je Jurek nebyl schopen akceptovat a v Hudy skončil. Několik let trvalo, než si vybudoval novou prodejní síť mimo Hudy sporty.

Na smetišti obchodních dějin skončilo kvůli podobným problémům mnoho českých outdoorových výrobců. Jejich majitelé buď nezvládli obyčejné řízení podniku, podlehli tlaku levnější nebo kvalitnější konkurence, případně neuměli pracovat s penězi.

Majitel může být problém

Zvláštním problémem tuzemských firem, který pomalu doznívá, ale stále je ještě dost trápí, jsou majitelé. Mnohé firmy totiž nevznikly z uvědomělého obchodního konceptu, nebo finančního plánu, ale jako malé dílničky ještě za socialismu. Načerno v nich majitelé a jejich životní partneři vyráběli stany, spacáky, bundy, batohy, mapy, cepíny a mnohé další vybavení do přírody.

Pokud to bylo pro kamarády a známé, o nic moc nešlo. Vesele se kopírovaly patenty i průmyslové vzory, nebylo potřeba dodržovat termíny a finanční disciplína se vyjednávala v hospodě u třetího piva a pátého rumu. Dílničky se s příchodem kapitalismu časem změnily na firmy, ale jejich majitelé mnohdy svoji filozofii nezměnili.

Nelze jim to osobně vyčítat. Dřít po nocích, zadlužit se a odpírat rodině volný čas vyžaduje jiného člověka, než manažera v saku a bílé košili. Jenže v polovině devadesátých let se lámal chleba a trh už potřeboval bílé límečky. Kdo firmu svěřil do jejich rukou, měl šanci dál bojovat. Kdo chtěl pokračovat jako dříve, většinou skončil.

Na pomyslném českém outdoorovém hřbitově tak leží například skvělé batohy Alp, kterých byly svého času plné krámy, a oblíbené spací pytle a péřové bundy Freud.

Jaké finty přivedou zákazníky?

Po rodinných firmičkách nastoupily těžké váhy, které se v byznysu orientují lépe. Například marketingový manažer Hudy sportu Branislav Adamec prohlásil letos pro Hospodářské noviny: "Do budoucna má velký potenciál nejenom u nás, ale i v zahraničí značka Direct Alpine. Ze zahraničních firem letos výrazně bodují produkty z čisté merino vlny od firmy Icebraker a vybavení The North Face.“ Jak by ne, když je s nimi Hudy sport majetkově propojen nebo je jejich výhradním dovozcem do Česka.

Vloni se výrobce outdoorového oblečení Hannah rozhodl, že už má dost supermarketové image a musí s ní něco udělat. Na tiskové konferenci před zahájením prvního ročníku skialpinistického zájezdu na Ťan Šan pro vylosované zákazníky prohlásil ředitel Hannahu Radek Svoboda: "V lidech sílil pocit, že si na něco hrajeme, a tak jestli chceme být upřímní, musíme jít do nějaké akce natvrdo." Chtěl zlomit povědomí o Hannahu jako značce pro ty, kteří se občas sklouznou na sjezdovce. Letos se koná druhé pokračování této reklamní akce.

Článek v rozšířené verzi vyšel v Hospodářských novinách