Možná se dotknu K2

Mám problém s kolenem, které při každém kroku bolí.

Čtyři měsíce bez ženské

Ortéza nepomáhá, zabírá střídavě jen Voltaren a Brufen. Hlavou mi letí černé myšlenky, zda pod K2 vůbec dojdu. "Dojdu aspoň do Urdukasu. Ne. Dojdu celý trek. Uvidíme."

V kempu Paju táboří kazašsko-ruská expedice, která dobývala osmitisícovku K2 a teď sestupuje. Dáváme se do řeči: "Chlapi, neviděli jsme ženskou čtyři měsíce, tady rostou stromy, nahoře uvidíte jen šutry, sníh a led." Nás šedesátikilometrový ledovec teprve čeká.

Konečně na ledovci Baltoro

Všude jsou balvany. Viklají se a nedá se předvídat, co udělají a kam se pohnou. Zvláštní kategorii tvoří kamení ve vyschlých řečištích pod ledovcem, pečlivě zakulacené staletím obrušování divokým tokem Biaho river.

Na takové pak bota dosedne pouze velmi malou části své plochy, takže to držíš koleny, kotníky a na kloubech chodidla. Největší luxus je jít po písku.

Barevnější hory jsem ještě neviděl. Kameny jsou šedé, hnědé, červené, žluté, bílé a pak ještě barevný mix. Tohle vidíš deset dnů v kuse. Jdeš a jdeš. Nepamatuji si, co se mi honilo hlavou při každodenních osmihodinových etapách.

Třeba uvidíš Broad Peak

Ledovec Baltoro pomalu teče údolím, kroutí se, zatáčí, stoupá nebo klesá. Nikdy nevíš, co tě čeká za horizontem. Možná uvidíš Broad Peak, třeba už tam bude čistý bílý led a sníh, po kterém se jde jako v bavlnce, možná budeš za chvíli v kempu.

Cesta se vine mezi obrovskými kameny po boční moréně. Chvílemi ani nevím, co je právě kolem mně. Zrovna jsem na dalším horizontu. Zvednu hlavu: "Sakra, to je Broad Peak."

Nad ledovcem se pravě nízko převalují husté a těžké mraky a chuchvalce mlhy, nad nimi je však temně modrá podvečerní obloha. Vrcholek Broad Peak vystupuje ze šera ledovce, zlatavě osvícený zapadajícím sluncem.

Západ slunce hraje nesmírné divadlo

Únava je rázem pryč. Vychutnávám si ten moment. Je to ohromný pohled, až mi přejel mráz po zádech. Za šera přicházím do kempu. Společně stavíme stany a na hory kolem kempu padá soumrak. Venku je chladno, ale péřová bunda a několik vrstev vlněných triček a rolák příjemně hřejí.

Vaříme další termosku čaje a povídáme si. Pozoruji temné siluety Gasherbrumu IV, Broad Peaku a v dálce na konci ledovce ostrý jehlan K2. V místním jazyce se ji říká Chogori, čínsky Qogir.

Světelné divadlo, které si hraje na jejich vrcholech zapadající slunce kontrastuje s tmavými tvary rozpraskaného ledovce v údolí. Další na scénu přicházejí hvězdy, které jsou jasnější, než jsem kdy viděl. Pás mléčné dráhy probíhá nad vrcholem K2. Je neskutečně jasný.

Soutok tří ledovců Concordia

Ráno se probouzíme do jasného počasí. Jsme v Concordii, místě, kde se stékají tři ledovce - Baltoro, Godwin-Austen od K2 a Vigne Glacier od sedla Gondogoro La. Baltoro pokračuje 57 km do údolí až do výšky 3 400 m n.m. Je jedním z nejdelších ledovců na světě mimo polární oblasti.

Zítra míříme do base campu K2 a Broad Peaku. Hned za táborem ledovec praská, a vytváří hluboké prohlubně a vysoké hory z kamení a ledu. Jsou spojené ledovými mosty nebo úzkými hřebeny. Sotva znatelná pěšina, hodně úzká, se vine nahoru a dolů. Uklouznutí se trestá, následovala by padesátimetrová jízda do jezírka plného ledové vody.

K2 na dosah ruky, ale přesto daleko

K2 se přibližuje, nad vrcholem se rozprostírá tmavě modrá obloha. Jižní stěnu zahaluji cáry bílých mraků, které dodávají pohledu na K2 dramatičnost. Na západě se vynoří nevinně vyhlížející sněhobílá špička Angel Peaku.

Se zasněženým jehlanem K2 kontrastují tmavé siluety hor v popředí, pod našima nohama zase šedá moréna ledovce. Moréna ledovce Godwin-Austen je jako dálnice, která se vine ke K2, ale zatraceně pomalu.

K2 už je na dosah ruky, tak blízko se zdá. Hodina, dvě, čtyři to není možné, jak tady vzdálenost klame. Koleno mě dnes pekelně trápí. Dávka antibiotik zpomaluje tempo. V 11 hodin mě poprvé napadá myšlenka na návrat do kempu v Concordii. Kluci mi to rozmlouvají.

Vrátím se do kempu, koleno bolí

V poledne docházíme do base campu Broad Peaku v pěti tisících metrech nad mořem. "Chlapi, já to balím, koleno hodně zlobí.", říkám. "OK, Radku, my jdeme dál do BC pod K2, vrátíš se s kuchařem nebo počkáš?" domlouváme se s Petrem. "Určitě se vrátím do kempu," volám z morény za klukama na ledovec.

V jednu hodinu odpoledne se prudce horší počasí, mraky visí zlověstně nízko nad údolím, první vločky dopadají na kamennou dálnici morény. Během deseti minut začíná hustě sněžit. Po dalších dvou hodinách procházím místem, kde se ledovce srážejí.

S bolavým kolenem se do stanu doslova doplazím. Kamarádi jsou dvě až tři hodiny za mnou. V šest večer už nervozně vyhlížím. Stále hustě sněží. Náš guide Mashoor se vydává kamarádům naproti do rozpraskaného ledovce. Za chvíli se všichni po krátkém bloudění v rozbitém ledovci vracejí.

Jsem doma, ale v očích mám hory

PS: Zážitky ve mně pořád žijí. Mám v očích obrázky těch hor. Myslím na kamarády Petra a Majkla, kteří projíždějí sever Indie a Indický Himálaj. Nevím kam pojedu příště, ale nedá mi to spát.

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě