Českosaské Švýcarsko na kolech II.

Ze Saska do Čech přejíždíme přechodem pro pěší pod Hančovým vrchem, křižujeme Zlodějskou cestu a po dlouhé době opět klesáme do sluncem zalitého údolí Mikulášovic. Chystáme se zde přespat a vybíráme si ubytovnu Ráj poutníků (140 korun ve dvou- až čtyřlůžkových pokojích za noc i se snídaní a příjemnou obsluhou).

V Ráji vám dají výborně najíst, ale můžete využít i služeb hotelu na náměstí a další hospody za hřbitovem, zaplavat si můžete na koupališti, které jste minuli na začátku obce po cestě od hraničního přechodu. Náročnější plavci si mohou zajet do lesa k Velkému Šenovu, kde se nachází čistý, svěže chladný padesátimetrový bazén. Zkratkou přes les je to z Mikulášovic na kole dvacet minut, po silnici o něco dál.

Mikulášovice jsou zajímavým východiskem pro cyklistické výlety do skal Českosaského Švýcarska i do celého Šluknovském výběžku a německé Horní Lužice. Dolní Poustevna, Rumburk, Varnsdorf, Krásná Lípa, Chřibská, Bautzen (Budyšín) a Zittau (Žitava) jsou namátkou vybraná jména cílů silničních cyklotras v okolí.

Zpátky k řece Křinici

My se však vydáme opět mezi skály, abychom si druhý den užili české strany unikátního národního parku. Naše trasa začíná dlouhým průjezdem Mikulášovicemi a táhlým stoupáním nad Brtníky. Pokračuje skvostným, dva kilometry dlouhým silničním sjezdem. Za Brtníky odbočujeme doprava a po cyklostezce se noříme do zeleného údolí Vlčího potoka, který je letos spíše vádí než vodnatý tok. Na vodu v korytě potoka totiž narážíme až po delší jízdě směrem k Turistickému mostu přes naší starou známou říčku Křinici.

Před dojezdem ke Křinici míjíme mohylu Křtící kámen, loupežnický Brtnický hrádek a jeskyni Velký pruský tábor, vše kdesi ve skalách nad námi. Na Turistickém mostě přes řeku přichází čas rozhodnutí, zda pokračovat proti proudu přes Kyjov s několika hospůdkami a Kyjovským rybníkem s krásným koupáním, nebo vynechat světské radovánky, odbočit po proudu a vrátit se méně civilizovanou trasou slunečným údolím k německé hranici, kde dříve stávala osada Zadní Jetřichovice (Hinter Dittersbach), a kolem kompletně zničeného památníku pochodu smrti z roku 1945 lehkým stoupáním po šotolině dojet na silnici Kyjov – Dolní Chřibská.

Není těžké uhodnout naše rozhodnutí, pouze poznamenáváme, že obě trasy stojí zato. Ba dokonce lze v Kyjově využít rekreačních služeb výše uvedených a zároveň si udělat celý okruh Kyjov – Turistický most – Zadní Doubice – Vraní vrch – Kyjov. Ten se dá projet za necelou hodinu a půl.

Chata Tokáň a krásné výhledy z Rudolfova kamene

Po vykoupání a posilnění v Kyjově pokračujeme dále po silnici na Dolní Chřibskou, míjíme indiánský tábor (teepee opravdu pěkně vyvedené), většinou klesáme a na křižovatce U Sloupu odbočujeme na Tokáň. Mírné stoupání po slušné silničce, zelenočerné pískovce okolo nás a radostné pohledy protijdoucích turistů konejší naše obavy, že místo, které se jmenuje Na Tokáni, musí být někde daleko v lese a nejspíše na vysokém kopci. A opravdu, nebylo to tak hrozné. Táhlé stoupání přes náhorní paseku čeká cyklisty jen v závěru cesty, asi půl kilometru před cílem.

Tokáň je lovecká chata uprostřed kopcovitých lesů, ke které vede několik turistických značek i cyklotras, a která je centrem východní části Českého Švýcarska. Doporučujeme před pokračováním dál udělat malou odbočku a vyrazit po žluté značce po rovné lesní silničce asi dva kilometry směr Jetřichovice, kola nechat u odpočívadla s názvem Purkartický les (podle osady Purkartice zaniklé krátce po třicetileté válce) a po červené dojít až na vysokou, půl kilometru vzdálenou vyhlídku Rudolfův kámen. Otevřou se vám pohledy, které jste už dlouho neviděli a které vám údolní silničky a stezky jen tak nenabídnou. Fakt to stojí za to!

Na kole jako princezna Krasomila a princ Miroslav

Po návratu z vyhlídky pokračujeme úzkým asfaltovým sjezdem, vyzkoušíme si pohled princezny Krasomily a prince Miroslava z klády jedoucí úzkou soutěskou mezi skalami (pozor na brzdy – na Tokáni povinně zkontrolovat!!!) a podél Kramářova kamenu a Ptačích skal dorazíme k rozcestí na České silnici.

Opět se můžeme rozhodnout. Kdo se nebojí krátkého, leč nejméně dvacetiprocentního stoupání a spěchá do Hřenska nebo Děčína, může se vydat doprava na Mezní louku. Kdo má čas, míří na Jetřichovice a chce si vychutnat údolí kolem skalního města Babylon, nechť se vydá po České silnici doleva velmi mírným stoupáním na Vysokou Lípu a po dvou kilometrech odbočí na Baldurovu skálu.

Nejkrásnější sjezd naší trasy, který ocení zejména cyklisté na horských kolech, vede právě pod ní. Vrstevnicová cesta lesním polostínem se po deseti minutách změní v mírný sjezd mezi skalami, vede po slušné kamenité stezce a občas překvapí nečekanými "kalužemi" písku, kterým je lépe se vyhnout, pokud nechcete riskovat nečekané zastavení, pískovou koupel a následné vyklepávání kalhot a trikotů.

Cykloturistická mapa od Shocartu tuto cestu po hranici národního parku značí jako regulerní cyklostezku, ale v terénu značená není a podle místních znalců na ní správci parku cyklisty nevidí rádi. V budoucnu by měly na největších sjezdech přibýt retardéry a pak zřejmě bude vše v pohodě.

Jetřichovická oáza

Po sjezdu od Baldura na vás juknou roubené chalupy Jetřichovic, jednoho z krásných center Českého Švýcarska. Můžete se občerstvit v několika restauracích nebo si udělat pěší výlez na čedičovou skalní vyhlídku Vyhlídku a na skalní hrádek Falkenstein (pozor, neplést se skálou na německé straně), což obojí zabere zhruba hodinu.

Po jetřichovickém intermezzu sedáme opět na kola a odjíždíme po silnici na Vysokou Lípu, Mezní Louku a Hřensko. Před Vysokou Lípou si ještě vyšlapeme pár stoupáčků, dáme si pozor na projíždějící turisty v motorových samohybech a míjejíc kemp a rustikální hotel na Mezní Louce se spustíme po silnici do Hřenska. Naše trasa Jetřichovice – Hřensko, která vede celá po silnici, měří patnáct kilometrů a před jejím koncem je k užití osvěžující umělý vodopád po pravé straně.

Přes přívoz zpět do Děčína

Podaří-li se vám ve zdraví projet rájem vietnamských stánků s trpaslíky a dekorativními ručníky, které se táhnou podél silnice celým Hřenskem, můžete nastoupit na přívoz, přejet na levý břeh Labe a po českoněmecké cyklostezce – té, kterou cesta začínala - se vydat zpět do Děčína.

Cestu po silnici rovnou z Hřenska nedoporučujeme, je tam opravdu frmol a snadno byste mohli přijít k úrazu. Za vysoké nebo příliš nízké vody, kdy přívoz nejezdí, vám však nezbude nic jiného. Další možností – v případě, že je přívoz v provozu - je nastoupit do vlaku přímo na levém břehu řeky v Dolním Žlebu. Osobní vlak jezdí každý den prakticky celou hodinu.

Jsme v Děčíně a vyšetříme-li ještě chvíli času, můžeme se vykoupat v termálních bazénech pod zámkem. Za zhlédnutí stojí určitě také barokní úkaz zvaný Dlouhá jízda. Dvě stovky metrů dlouhá příjezdová cesta k zámku z roku 1672 je jedinečnou architektonickou památkou. Fajnšmekři si nenechají ujít ani romantickou vyhlídku Pastýřská stěna na skále naproti zámku, kam vede výtah přímo vnitřkem skály.