Dobrodružství v Zakopaném

Po cestě sice jíte a pijete, ale vůbec neodpočíváte ani nespíte.

Do čeho jsem to šla?

K Adventure Trophy v polském Zakopaném jsem přišla jako slepá k houslím. Závod byl součástí evropského poháru Euroadventure cup.

Poté, co jsem si přečetla propozice závodu, pochopila jsem, že to žádná legrace nebude. I přesto jsem účast přijala, neboť taková možnost se nenabízí každý den.

Start připadl na středu 2. května, ale do Zakopaného jsme přijeli o mnoho dříve. Vůbec jsem netušila, kolik zabere příprava jednotlivého vybavení a přesné plánování, co kdy a kde budete na sobě nosit a co budete jíst.

Pečlivá příprava

V našem týmu Salomon/Nutrend jsme byli čtyři a Tomáš s Petrem už mají za sebou mnoho závodů, takže přesně věděli, co dělat. Čtvrtým členem našeho družstva byl Pavel, který sice takhle dlouhý závod ještě nejel, ale zkušeností a kondice má na rozdávání.

Je středa deset hodin dopoledne a na startu se shromáždili všichni závodníci. První etapa orientačního běhu po městě proběhla bez problémů. Po třiceti minutách jsme nasadili batůžky a vyrazili za jasného počasí směr Tatry.

Na kochání krajinou nebyl čas, tempo bylo na můj vkus velmi rychlé, ale přece jen je to závod. Kluci mi chůzi do kopce dost usnadňovali, neboť mě táhli na lanči.

Běh a chůze na zahřátí

Profil trati nebyl snadný. Převýšení, které jsme stále překonávali, bylo opravdu úctyhodné, naštěstí panovaly vynikající meteorologické podmínky. Dokonce jsme nakonec stihli fotit i nějaká panoramata. Úvodní trek společně s dalšími orientačními běhy, tedy spíše chůzí, nám vzal mnoho sil a také více času, než jsme plánovali.

Do depa v Zakopaném jsme dorazili kolem šesté ráno. Byli jsme zatím na třetím místě. Další etapy probíhaly na kole a na vodě. I když jsem vůbec neuměla pádlovat na kajaku, tak se to vždy nějakým způsobem vyřešilo.

Potom ještě následovaly kolečkové brusle a opět trek, teď už mnohem kratší než na začátku, a nakonec opět disciplína na vodě a závěrečné kolo. Konec závodu se na chvíli ještě zdramatizoval, neboť naše stále třetí místo ohrožovala česká posádka Tilaku.

Dostali mě do cíle

Jak jsme zvládli únavu? Záleží hodně na zkušenostech. Myslím, že Tomáš s Petrem jsou natolik zvyklí, že únava jim snad ani problémy nedělala. Já osobně jsem druhé ráno propadla těžké únavě, za chůze se mi zdály krátké sny, nastaly halucinace a v tu chvíli jsem myslela, že závod pro mě skončil. Ale to je u začátečníků běžné.

Naštěstí mojí únavu převyšovalo úsilí zbylého družstva dojet do cíle, a tak všemi možnými způsoby mě kluci dotáhli do finiše. Jak úžasné bylo dojet do cíle, neumím ani popsat.

Na trati jsme byli 61 h 33 min. Organismus byl natolik unavený, že jsem závodila ještě v posteli během spánku. Teprve následující ráno jsem zjistila, co mě všechno bolí a co mám všechno namožené. Nemohla jsem pořádně chodit ani si bezbolestně sednout, ale teď už se tomu můžu v klidu zasmát, protože mě nic nečeká.

Zvládli jsme to všechno ve složení Tomáš Vaněk, Petr Bloudek, Pavel Štryncl a Lucie Hrubá.

Adventure race na Horydoly

Zážitek na sto hodin

Rodinný survival

Africa Expedition 2007

Adventure Race 2006

Adventure Race 2005

Survival dvojic u Olomouce

Nadoraz u Olomouce

Nadoraz na sněhu

Nadoraz survival

Kurva mami já jsem doma

Zrozen pro adventure

Nejdelší survival