Eurovelo 13: Železná opona

Winston Churchill prohlásil zcela jasně již v roce 1946: "Od Štětína na Baltu až po Terst na Jadranu byla napříč celým kontinentem spuštěna železná opona. Za touto linií leží všechna hlavní města starých států střední a východní Evropy. Varšava, Berlín, Praha, Vídeň, Budapešť, Bělehrad, Bukurešť a Sofie, všechna tato proslulá města i s obyvatelstvem jejich zemí se ocitla v oblasti, kterou musím nazvat sovětskou sférou a všechna jsou vystavena nejen té či oné formě sovětského vlivu, ale i vysoké a v mnoha případech rostoucí míře ovládání z Moskvy."

Čtěte o podařeném útěku: Vlak svobody z Aše do Selbu

Železná opona nejen že oddělovala dvě ideologie - svobodný svět a zločineckou totalitu, ale především bránila v útěku lidem ze socialismu do kapitalismu. Kdyby ji komunisté nevytyčili, utekla by jim obrovská skupina obyvatel na Západ. Na konci 40. a začátku 50. let, kdy byla hranice ještě částečně prostupná, zmizely elity mnoha národů. Jako pára nad hrncem mizeli například politici, vojáci, nekomunistická inteligence, technická inteligence, ale i rozkulačení zemědělci, zničení živnostníci a předvídaví dělníci.     

Jak bylo v Československu

Během komunistického puče v Československu, tak zvaného Vítězného února, komunisté hned na začátku zrušili všechny cestovní pasy. Stalo se tak 23. února 1948. Během října téhož roku zavedli nový trestný čin nedovolené překročení státních hranic. V roce 1949 ztratili občané právní národ na cestovní doklady.

Přesto ještě v roce 1951 opustilo socialistické Československu dvanáct tisíc lidí. Většina šla pěšky přes Šumavu a Český les do Bavorska, které spadalo pod západní okupační správu. Přechod do Rakouska byl nejistý, protože to bylo až do roku 1955 pod sovětskou vojenskou správou a českým kopečkářům tedy hrozilo rychlé zatčení.

Jak vypadala Železná opona v 80. letech: Polský kanál

Po roce 1951 Komunistická strana Československa ruku v ruce se Státní bezpečností a Československou lidovou armádou na hranicích přitvrdily. Některé úseky státní hranice obehnaly dráty pod vysokým napětím (1952-1963), další zaminovaly (1952-1963) a jinde umístily kotce pro samostatně útočící psy (ještě v roce 1988). Na těchto ženijních zátarasech zahynulo nejméně 150 občanů, kteří chtěli opustit komunistický ráj, který považovali za rudé peklo. Zároveň s nimi zemřelo 27 pohraničníků po zásahu vysokého napětí a 18 po výbuchu miny. Později tyto všeobecně nebezpečné prostředky nahradila signální stěna z ostnatých drátů, různé nástražné systémy, pozorovací věže, komunikace, spojovací prostředky a propracovaný systém hlídek v civilu, v uniformách i se psy a vždy ochotných střílet ostrými náboji.

Velkým přínosem pro efektivitu zrůdného systému Železné opony byla spolupráce s civilními obyvateli. Nespolehliví byli vystěhováni a politicky spolehliví se stali oficiálními pomocníky Pohraniční stráže, mladými ochránci hranic, tajnými spolupracovníky i ad hoc nahlašovateli pohybu tak zvaných narušitelů státních hranic.

Václav Sloup je hajzl. Vždycky jsem si to myslel a myslet budu

Ještě v roce 1989 se pokusilo nelegálně utéci přes Železnou oponu z Československé socialistické republiky do Rakouska či Německa více než tisíc lidí. Povedlo se to jenom několika šťastlivcům.

Ich bin ein Berliner!

Symbolem Železné opony byla Berlínská zeď. Západní Berlín byl totiž shodou okolností na konci 2. světové ostrůvkem svobody v rudém moři komunistických států. Spojenci, jako vítězové nad nacisty, měli nárok na část dobytého hlavního města nepřítele, a udrželi ho po celou dobu existence sovětské Říše zla.

Od roku 1949 do 1961 tudy na Západ utekly tři miliony východních Němců. Tuto cestu využila k útěku svobodu také legendární skupina bratří Mašínů.

Historie: Berlínská zeď už dvacet let není

To byl tak velký odliv pracovních a intelektuálních sil, že komunistům už nešlo ani tak o ideologii, jako o hospodářské přežití Německé demokratické republiky. 13. srpna 1961 tedy během pár dnů bez jakéhokoliv varování obehnali Západní Berlín vysokou zdí o délce 165 kilometrů. Kdo zůstal vně této zdi, měl smůlu a už se na svobodu nedostal. Kdo se o to pokusil, byl nemilosrdně zastřelen. Kdo byl uvnitř, také neměl vyhráno. Sověti totiž ve spolupráci s německými komunisty zablokovali pozemní zásobovací koridor mezi Západním Německem a Západním Berlínem a pokusili se město vyhladovět a vymrznout. Americký prezident John Fitzgerald Kennedy tehdy musel vyřešit stejný problém, jak jeho předchůdce Harry S. Truman, když Sověti zavedli blokádu v letech 1948-1949. V obou případech pomohl dvěma milionům Berlíňanů letecký most. Letadla přivážela především uhlí a potraviny.

Tehdy pronesl J.F.Kennedy u zdi slavný projev zakončený ještě slavnější větou: "Jsem Berlíňan!"

INFO: Eurovelo (Evropa) a Greenway Železná opona (Česko)

Fotogalerie: Bourali jsme vesele, zeď z betonu, z ocele