Václav Sloup je hajzl. Vždycky jsem si to myslel a myslet budu

Václav Sloup je hajzl. Vždycky jsem si to myslel a myslet budu
Pohraničníci vyprovázejí svého důstojníka na poslední cestě z karlovarského krematoria, protože se zastřelil při neopatrném čištění samopalu.
Autor snímku Petr Matoušek
SDÍLEJ:

Politruk, komouš a zelená guma Vašek Sloup velí všem dětem v Karlovarském kraji. Sedmadvacet let velel vraždícím komandům na komunisticko-kapitalistických hranicích, teď má na starosti školství ve stejném regionu. 

Václav Sloup je hajzl. Vždycky jsem si to myslel a myslet budu
Dokumenty vojenské kontrarozvědky o Kubovi Turkovi 1987-1989.
Autor snímku ARCHIV Horydoly
Jak na to

Byl jsem u pohraničníků na půl úvazku kreslič a na půl úvazku pátrač. Kvůli svému vzdělání a několikaleté praxi zeměměřiče jsem zakresloval do map, kde je jaký nástražný drát, světlice, výmetnice, ženijní překážka, kde stojí jaký pohraničník a kudy a kdy chodí hlídky. Taky kudy lidé utíkali za kopečky.

Protože jsem se orientoval dobře v terénu, tak mě bral hlavní kynolog na cvičné akce. Velmi často jsme chodili přesně tam, kde se podařilo někomu zdrhnout. Několikrát nám v ústrety přišli na čáru němečtí Bundesgrenzschutz v domnění, že opravdu utíkáme. Můj velitel jim zasalutoval a každý jsme šli po svém. Můj úkol bylo přelézat jako první dráty, nosit rukáv na psy, nechávat je zakousnout, když nás dostihli, a taky dělat druhého uprchlíka - prvního chytili kynologa, pak jsem někam zdrhal bažinama a lesy jako v Králi Šumavy, až jsem se měl nechat na nějakém předem určeném místě chytit a kousnout psem.

Jako pátrač jsem postával v civilu na okraji lesa kousek od Svatého Kříže podél tak zvaného Polského kanálu. Tamtudy se pokoušeli utíkat Poláci podél rybníčků a bažinek. Dnes je tam kousek vedle obrovská vietnamská tržnice. Párkrát jsem se účastnil sledovačky v Chebu, především když se potkali východní a západní Němec třeba v hospodě.

Jako příslušník velitelské roty jsem byl také součástí čestné jednotky. Párkrát jsem střílel salvy na pohřbu důstojníků v karlovarském krematoriu. Vždycky šlo o mrtvoly, které se zastřelily z vlastní blbosti. 

Je hrdý na svoji službu u Pohraniční stráže za komunismu a říká, že o tom nemá psát nikdo, kdo neprožil vojenskou službu na hranicích. Doufám, že ten hajzl dovolí o tom něco napsat aspoň mě. Dva roky jsem na hranicích sloužil jako voják povinné vojenské služby a mimo jiné jsem ho osobně zažil.

Nelišil se od ostatních důstojníků v Chebské brigádě, která hlídala státní hranice zcela na západě od Vojtanova k Aši (se spřátelenou Německou demokratickou republikou) a dál přes Cheb až k Tachovu (s nepřátelskou Německou spolkovou republikou). Veleli vojenské hordě s jediným cílem - pochytat a případně postřílet nevinné lidi, kteří jenom chtěli utéci do svobodné země. 

AUDIO: 20 minut Radiožurnálu: Václav Sloup 4. prosince 2012

PETICE za odvolání Václava Sloupa 13. prosince 2012

Plukovník Václav Sloup nastoupil k Pohraniční stráži ve druhé polovině roku 1968. Pár měsíců poté, co nás přijeli okupovat Rusové. Většina dosavadních velitelů byla už vykopnutá do civilu, protože buď byli úplně blbí, nebo se zúčastnili prvního smotávání drátů na česko-německých hranicích v euforii z Pražského jara (dokončila to až o dvě desetiletí později na druhý pokus dvojice ministrů zahraničí Dienstbier-Gentscher), nebo zablokovali okupačním vojskům vstup na velitelství brigády. 

Pak čtyři roky sloužil jako zástupce velitele pro věci politické na nejexponovanější pohraniční rotě v Aši. Sem posílali jen opravdu prověřené vojáky i důstojníky, protože pohraniční pásmo zde bylo velmi úzké. Důvodem bylo, aby sami pohraničníci nezdrhli do zahraničí, případně aby nikomu nepomohli se tam dostat.

Poté byl převelen do Chebu na velitelství pohraniční brigády, kde velel zásobování. Kromě toho ovšem vedl výcvik vojáků, účastnil se porad velení i výslechů zadržených a velel i pohraničním poplachům, pokud na něj přišla řada. U pohraničníků vydržel do 90. let. Poté se stal firemním právníkem, protože měl za sebou tříletou vysokou školu Sboru národní bezpečnosti a tím pádem byl JUDr. Doktor komunistického práva, později zákonem prohlášeného za diktaturu.

Tři sta mrtvých na hranicích

Aby bylo jasné, o čem píšu: Přímo na hranicích zahynulo za komunismu okolo tří stovek lidí. Tedy každý rok pohraničníci zabili průměrně osm lidí. Téměř všichni se pokoušeli dostat zevnitř ven, čili zabíjeli vlastní občany. Jenom za mé vojenské služby v letech 1987-1989 byla každý rok registrována tisícovka pokusů o překonání státních hranic o jednom i více účastnících. Za cenu obrovského rizika se podařilo jenom několika jednotlivcům utéci zabijákům jako byl Václav Sloup.  

Vyprávění z minulých časů

Když vyprávím svým kamarádům o životě v komunistickém Československu před rokem 1989, mám asi podobné pocity jako moje babičky, když mi vyprávěly o nacistické okupaci. Některé věci jsou asi nesdělitelné.

Přesto se o to pokusím. Podrobnosti si možná už nepamatuji úplně přesně a možná jsem měl i tehdy nepřesné představy o dějích, na které jsem neměl vliv. Jedno však vím jistě: Lidé jako Václav Sloup byli vyčůraní a bezpáteřní hajzlové. Dobře věděli, co dělají a proč to dělají.

Koncem 60. let jsme bydleli s rodiči v Mariánských Lázních, několikrát jsme se stěhovali po Chebsku, protože nás bylo stále víc sourozenců a byl potřeba větší byty, ale také proto, že moji rodiče, oba učitelé, šli v prvních volbách po sovětské okupaci za plentu. Nevolili proti, to si nedovolili. K jejich popotahování stačilo, že nevolili veřejně před očima volební komise.

V 70. letech nelegálně utekla do USA jedna moje teta a úředníci zabavili veškerý její majetek. Zbylo nám po ní několik drahocených gramofonových desek ze Západu. Druhé tetě dovolili komunisté, aby se vykoupila do Itálie jenom proto, že její nastávající byl italský partyzán zraněný za války. Myslím, že ani ona, natož pak československé úřady netušily, zda byl černý nebo rudý a na jaké straně tedy za 2. světové války bojoval.

Útěk do Prahy se zdařil

Bylo jasné, že se na jakoukoliv střední školu budeme s naším kádrovým profilem dostávat velmi těžko. Když nám umřela máma, do roka jsme měli druhou. V rozhodování, zda zůstat v Mariánkách u nás, nebo jít za ní do Prahy, hrálo hlavní roli, že ve velkoměstě se můžeme komunistům schovat, že si nás v Praze nebudou všímat a že se dostaneme na střední školy. Druhá máma měla také jednu sestru, která utekla do Západního Německa, ale na tu uliční výbor a místní komunisté zapomněli. Takže jsme se ocitli na školách.

Dostudoval jsem zeměměřickou průmyslovku v Praze, chodil na tak zvanou předvojenskou přípravu a hádal jsem se tam se školiteli, že Varšavská smlouva byla opravdu podepsaná ve Varšavě a ne v Berlíně, že Berlínská zeď je postavená proti lidem z NDR a ne NSR, že muzikanti z Jasné Páky nepatří za mříže a že já nemusím být v Socialistickém svazu mládeže, když nechci, a přesto můžu vést dětský pionýrský oddíl. Pak jsem se pořádně pohádal se šéfem SVAZARMu (Svaz pro spolupráci s armádou) a řekl jsem mu, že na jeho předvojenskou přípravu se vybodnu a už tam nikdy nepřijdu. Chvíli mánička, chvíli pankáč, chvíli tramp... Takový normální středoškolský rebel.

Pak jsem dostal povolávací rozkaz. Třikrát jsem se mu vyhnul, že jsem se hlásil na vysokou školu, ale nikdy mě nevzali, že prý jsem neudělal zkoušky. Po revoluci mě vzali a zpětně se ukázalo, že jsem předchozí zkoušky vždycky udělal.

Když nejdeš na východ, tak aspoň na západ!

Počtvrté už vojákům došla trpělivost. Velitel SVAZARMu, který se mezi tím vrátil na vojenskou správu, odkud ho před tím pro neschopnost vykopli, si na mě vzpomněl a poslal mě do Michalovců, ať jsem co nejdál od domova. Napřed mě ještě poslali na psychologické testy do Ústřední vojenské nemocnice, že prý mám dobrou fyzičku, ale musejí mne prozkoumat, že se mnou počítají do nějakého speciálního paragánsko-záškodnicko-průzkumného oddílu jako s budoucím poddůstojníkem. Stačil jsem zjstit, že to bývala drsná, ale dobrá kasárna, a velitelé že tam taky nebyli úplní debilové. Jenže to se změnilo a v 80. letech tam začala bujet šikana. Takže jsem ze sebe v testech udělal chorobně chtivého po velení a ještě k tomu mi pomohla náhoda, že jsem přidal matematického génia. V testu nám mimo jiné četli dvojice čtyřmístných čísel a my z nich měli počítat ve stresu průměry - jenže to já dělal několik let před tím jako zeměměřič a byl to můj denní chleba, takže jsem ty průměry uměl zpaměti.

Znovu jsem šel k odvodu, když mě do Michalovců odmítli. Tam zase na mě čekal ten Svazarmovec s tím, že když mě nemůže poslat úplně na východ, tak mě pošle úplně na západ do Aše. Netušil, že pocházím odtamtud.

Politicky nespolehlivého člověka tedy poslali k pohraničníkům. Hned u stříhání vlasů a přebírání materiálu a oblečení u brány, jako v americkém filmu, si nás bral k sobě takový docela příjemný pán a kromě vyplňování jména, adresy a velikosti bot se nás ptal, jestli nemáme někoho v cizině a jestli někoho takového neznáme a jestli nebudeme mluvit pravdu, tak nás nechá zavřít. Všechno jsem zapřel. Kvůli sobě i kvůli mé rodině.

Kontrarozvědčíci hledali své oběti

Tenhle pán pak chodil někdy v civilu a jindy v uniformě po chodbách ašských kasáren a pískal si Kryla, povídal o nových gramodeskách, uměl hrát na kytaru a párkrát na ní mezi palandami zahrál a zazpíval. Naváděl poddůstojníky, tedy osmnáctileté mladíčky, aby se nás na politických školeních ptali, zda bude komunismus a co si myslíme o Gorbačovovi a jeho perestrojce. Já si nechal z domova poslat trampský ručně psaný zpěvník. Můj bratr vytrhal Krylovky a další písničky od Hutky, Třešňáka a spol. a poslal mi ho. Tenhle pán navedl mé kolegy, aby se zeptali, proč jsou v mém zpěvníku očíslované písničky a proč několik čísel chybí.

Byl i u toho, kdy mě převeleli, abych dělal kartografa na operačním oddělení Chebské pohraniční brigády. Zakresloval jsem všechny údaje, kudy a jak se pokoušeli zdrhnout lidé za kopečky. Měl jsem radost, když se to někomu z toho promile povedlo, ale nemohl jsem to na sobě dát nijak znát.

Prověřili mě výjimečně na stupeň přísně tajný, protože ten byl vyhrazený jen vojákům z povolání. Okolo našeho domu v Praze slídili tajní a ptali se sousedů, co jsem jim říkal o vojně a jaký jsem jako člověk. Sousedé byli slušní a hned to vyklopili mým rodičům a ti zase mě. Začalo to dost smrdět. Za tohle tajení bylo osm let ve vojenském kriminálu ve slovenské Ilavě a to se prý nedalo přežít.

Podepiš a nediskutuj!

Po necelém roce vojny za mnou ten milý pán přišel, ať jdu s ním do kanceláře. To jsem už věděl, že je z vojenské kontrarozvědky, protože jsem pro něj zakresloval přesná bydliště všech německých pohraničníků a jejich rodin na druhé straně hranice. Také jsem zakresloval do mapy jeho průšvih, kdy se zastřelil jeden ze satanistů, který byl opravdu satanista, a on na to nepřišel. Ten kluk, jen co se ocitnul poprvé v lese se samopalem sám, tak ho natáhnul a pustil si do pusy plnou dávku. Z hlavy mnoho nezbylo.

Také jsem dělal ostré cvičné akce, při kterých pohraničníci nevěděli, že jsou cvičné. Důležité tedy bylo nenechat se zastřelit, nenechat se sedřít na ostnatých drátech, nepopálit se granátem nebo světlicí a nenechat se pokousat psem. Když moji nadřízení vojáci z povolání zjistili, že jim na hraničních kamenech neutíkám, příště už mě za dráty posílali samotného.

Horydoly.czPolský kanál: (ne)úspěšná cesta za svobodou

V tu dobu mi dal ten pán podepsat spolupráci s kontrarozvědkou. Neřešili jsme, že bych to neudělal. Byl to rozkaz. Já byl vojín a on kapitán. Celkem jsem pro něj napsal tři hlášení na tři lidi, jestli si dobře pamatuji. Jednoho podezírali, že je také něco jako satanista a možná i obdivuje západní styl života. Ale byl to kluk, který v tu dobu četl sci-fi a vyprávěl o tom. Myslím, že jsem mu velmi pomohl v tom, že se nedostal před vojenského prokurátora, protože jsem přesvědčoval kontrarozvědku, že čte knihy, které vydávalo nakladatelství Naše vojsko. Další dva byli takoví malí hajzlíci, kteří byli jako nováčci šikanovaní, a pak šikanovali oni. Velitel roty je často kvůli tomu zavíral na pár dní do basy. Kontarozvědka jednoho určitě a druhého možná nalákala ke spolupráci a mě asi použila k tomu, aby je přitlačila ke zdi, že o nich něco ví. Takové ty blbosti, jako jak často dostávají dopisy, jestli si stelou postel a koho a proč šikanují, či zda se zase porvali.

Na mě to zkoušeli taky velmi často, ale měl jsem štěstí, že jsem byl o něco starší a tedy jsem jim některé věci prokoukl. Pět let byl v tomto věku velký rozdíl a taky jsem byl chytřejší než ten můj kapitán kontrarozvědčík. Největší práci jsem měl s tím, když mě jednou shodil kontrarozvědčík tím způsobem, že ukázal můj text psaný rukou právě scifistovi a on poznal moje písmo. Musel jsem ho přesvědčit, že jsem to nebyl já. Do teď nevím, zda to byl záměr kontrarozvědky, nebo obyčejná blbost kapitána.

Absurdní a popletená doba byla pořád nebezpečná

Do toho moje americká teta dostala po mnoha letech americké občanství a hned se vydala do Čech. Vzala moji babičku z Mariánských Lázních a jely se za mnou podívat do Chebu. To by bylo absurdní setkání - zástupkyně nepřátelského státu s americkým pasem by si mě vyžádala na kasárenské bráně. V ten okamžik by mě zavřeli, ji asi také a co by bylo se všemi příbuznými, si nedovedu představit. Úplnou náhodou za babičkou jel můj táta a ten průšvih zarazil dřív, než se stal. Americká teta poté v klidu odjela domů přes moře a kontarozvědka pořád nic nevěděla.

Italská teta zase často jezdívala domů a při návratu nestíhala rychlík domů přes Německo. Proto chodila pěšky přes území nikoho z Pomezí do Schirndingu a koukala, na které pozorovatelně asi mohu být a mířím na ní samopalem. Já tam tedy nikdy nebyl, ale ona o tom nevěděla a já nevěděl, že vůbec v tu dobu jezdila z Itálie do Čech.

Chtěl být vzorným komunistou, tak si na něj soudruzi došlápli

Ještě přidám malý příklad, jak lidé jako Václav Sloup lámali charaktery: V rotě jsme měli kluka, který byl přesvědčený komunista. Jen co mu bylo 18 let, podepsal přihlášku do Komunistické strany Československa. Jeho rodiče byli komunisté. Službu u pohraničníků bral jako čest a zároveň jako přípravu, že chce dělal kariéru v KSČ nebo ve státních orgánech, což bylo tehdy jedno.

Sloužil jako řidič pro potřeby velitelů. Přesto mu někdo z jeho kolegů, kteří se upsali kontrarozvědce, nenápadně prohrábnul skříňku s osobními věcmi a objevil diář s adresami. Kontrarozvědka projela všechny kontakty a našla adresu na jednoho spolužáka ze základní školy, který mezi tím emigroval s jedním rodičem. Přitlačila vojáka ke zdi, jaktože to nenahlásil. Zřejmě to opravdu nevěděl, ale stejně proběhlo přípravné soudní řízení a měl jet před vojenského prokurátora do Plzně. Nakonec ho asi zachránil velitel roty, kterému se podařilo, že klukovi dal maximální kázeňský trest, aniž by zjišťoval, co je a není pravda, a pak ho odeslal do armády k nějakému pomocnému stavebnímu praporu do vnitrozemí.

Velení ani kontrarozvědka mu vlastně nedokázaly žádnou protistátní činnost. Evidentně byla náhoda, že mu někoho takového našli v notýsku a určitě neproběhl mezi nimi žádný kontakt.

SDÍLEJ:

Diskuse

Ochrana proti spamu. Napište prosím číslo dvacet-čtyři:

  • Captcha Image

Diskuze k článku

re Václav Sloup....

Oni jsou hlava pane! Článek jsem nečetl, bojím se podepsat, ale vím, že komunisti byli zlatí! Jenže přesně tak jak tady před mnoha lety napsal KT - byli a jsou to rudí řezníci a ještě k tomu mnohdy úplně blbí.

  • Autor JN
  • Datum a čas 2.4.2018 22:09
Reaguj
re Václav Sloup....

To je zase gejzír nenávisti -neznám sice p.V Sloupa ale autora tohoto článku už trošku ano a na to mě stačilo přečíst pár řádek-Taky jsem byl na vojně za komunistů tak vím že byli lampasáci tzv blbí ale byli i ti féroví; Tento článek nemá pro mne hodnotu číst celý protože vím o čem to bude -nenávist ke všemu co bylo před rokem 89 a tečka. Neznám větší svinstvo než donehodtaci lidí jen pro to že kandidují (kandidovali) za KSČM  -viz paní  Baborová, p.Sloup, p.Ondráček ; jde z nich strach ano ale proč? protože by byli neúplatní ?protože by nekradli jako pravicoví politici atd atd?  Jistě je potřeba je zdiskreditovat  a nejlíp se hodí poučka když chceš psa bít hůl se vždy najde a to klidně i víc jak 30let stará a notně práchnivá  -tady se budou propírat staré věci a lumpárny z dob ,,Kalouskiády" vám nevadí a že jde o moc miliard a spoustu životů zmaženách díky ,,povolené" kriminalitě  a sebevražd ze zoufalství to vidí ti co vidět chtějí. No pane autore není mým záměrem vás přesvědčovat -jistě jste již o svém přesvědčen -možná penězi(od někoho kdo úkoluje) možná jen živen nenávistí z principu. Tak že se mějte tak jak to přejete těm o kterých tu píšete..

Reaguj
Ps

Na kriminálníky by stačila Veřejná bezpečnost. Utíkali normální lidi, co tady pod ruďasama nechtěli žít

  • Autor JN
  • Datum a čas 3.5.2017 15:07
Reaguj
Ps

Zase někdo obrací pravdu a co zastřelení pohraničníci tz uprchlíky což z 90 procent byli kriminálníci  co stříleli ze zálohy Zemřel mi kamarád před očima jeden kriminalník ho zastřelil ze zálohy dnes je z něj hrdina CHCe se Mi blejt  hažete špínu a nic nevíte jste horší jak komunisti za Gotwalda fandíte Těm co rozkradli co po komunistech zbylo kapitál a zisky jdou do zahraničí je z lidí levna pracovní síla

 Co se Hitlerovi nepodařilo za druhý světový tihle němčourům naservírovali na zlatým podnose

  • Autor Karel
  • Datum a čas 14.4.2017 20:23
Reaguj
Pohraničníci

Milý Otto, nevím jaké máte osobní zkušenosti, ale moje jsou následující (byl jsem na vojně dva roky poněkud později, než moji souputníci v letech, a tedy až 1987-1989): 

V tu dobu byli v Chebské brigádě (od Vojtanova přes Aš až do Tachova) pouze kluci s dokončeným středoškolským vzděláním, z velké části měli maturitu, minimálně tříletý učňák. Tím se zaručovalo, že se k samopalu s ostrými náboji nedostane každý hňup.

Zároveň odhadem polovina z nich byla byla z typickýchc úřednicko-politických rodin, což odpovídá tomu, že komouši se v té době nacpali do různých úřadů. Už se tedy probírala vedoucí úloha dělnické třídy spíš jen jako nostalgie, než doopravdy.

Na velitelství v Chebu (3 roty) byli všichni až na mne a jednoho podobného výtečníka členové SSM, tedy juniorky KSČ, někteří už v 18 letech vstoupili do KSČ.

Službě u Pohraniční stráže se reálně vyhnout nedalo (pomíjím extrémní případy jako např. Svědkové Jehova). Stejně tak jako službě v armádě. Prostě jste dostal povolávací rozkaz a byl jste tam. Co jste později udělal proti tomu, už bylo trestné.

Ohledně prokurátora, střelby do zad, střelby vůbec, poznámek proti režimu... Představujete si to jako Hurvínek válku. Voják musí působit v rámci armádního režimu a nikdy proti němu (konec konců v jakékoliv armádě světa). Pokud se postaví proti, čekají ho drakonické tresty. 

Takže například: Za to, že jsem politrukovi (kapitán pro věci politické, jinak též naprostý blb) tvrdil na politickém školení mužstva, že Varšavská smlouva byla opravdu uzavřena ve Varšavě a že jeho teze o Berlíně či Moskvě jsou nesmyslné, a že Bundesgrenzschutz není americká armáda, která nás chce nesutále napadnout, ale normální německá pohraniční policie, žádal pro mne se vší vážností u velitele roty odeslání k vojenskému prokurátorovi za narušování politického stavu mužstva (což byl jeden z nejhorších možných trestnách činů).

Nebo když se podařilo někomu utéci ven za hranice, anebo se aspoň dostat k drátům, okamžitě se zjišťovalo nejen kudy a jak prošel, ale zda mu někdo nepomohl z pohraničníků, policajtů nebo místních lidí. A byla to důkladná vyšetřování, na kterých se účastnila nejen operativa, ale také zpravodajci, kontrarozvědka a zřejmě i státní bezpečnost ve vnitrozemí. Vzhledem k tomu, že jsem tyhle věci přesně zakresloval do map a pak jsme někdy dělal cvičného narušitele hranic ve stejných místech, dovoluji si tvrdit, že by se na takový úmysl, jaký navrhujete, přišlo velmi rychle.   

Selhání zbraně? Na to přijde každý, kdo s flintou občas pracuje, natož pak balistik nebo zbrojíř. Úmyslně se netrefil? V rukou poučených laiků (vystříleli jsme sice každý měsíc čtyři zásobníky ostrých nábojů na střelnici v leže, stoje, v běhu i z pozorovatelny, ale nic jiného než laici jsme nebyli)  se nemůžete trefit/netrefit na stovky metrů do běžící postavy. Tak daleko od sebe byla stanoviště pohraničníků. Buď budete střílet úplně jinam (a pak se to pozná), nebo směrem na cíl a byla by náhoda, kdybyste dávkami netrefil, i kdybyste mířil někam před něj nebo za něj.  

A nakonec asi hlavní věc: V každé armádě vám vymyjí mozek. U pohraničníků tomu bylo také tak. Záleží na tom, zda armáda slouží dobrý účelům v dobré zemi, nebo je nástrojem v rukou zločinců. Za socialismu se téhle země zmocnili komunisté a pořídili si k jejímu ovládnutí ozbrojené sbory, z nichž jeden byla Pohraniční stráž. Jestli jednotliví pohraničníci nesou nějakou vinu, tak minimální. Strůjci všeho zla byli komunisté. Na to by se němělo zapomínat.

Reaguj
Pohraničníci

Osobně jich znám asi 10 - zpravidla dělníci, komunisté, nebo (alespoň) z dělnických rodin. Pečlivě prověření.

Mezi nimi výjimka - nekomunista, nesvazák, s maturitou a z nekomunistické a úřednické rodiny. Dotyčného jsem našel jako spolupracovníka voj. kontrarozvědky.

Službě u PS se tehdy určitě dalo vyhnout. Stačilo pár kladných poznámek ke kapitalistickému zřízení a voják byl převelen. Někteří přísl. PS tvrdí, že kdyby nestříleli (i lidem do zad), čekal by je prokurátor. To je možné, ale neslyšel jsem, že by někdo stál před soudem za to, že mu selhala zbraň, nebo že se netrefil.

  • Autor Otto
  • Datum a čas 3.7.2013 19:08
Reaguj
Soukup nas komunisticky kamarad

Vazeni, nejdrive se musim ptat, jestli cesky narod totalne zblbnul se voli takove byvale svine/ vrahy do techto funkci. S temito lidme se melo zachazet jako za komunistu v 50- letech. Nechat je soudne penem Vranou popravit a nebo je vystehovat do ruskeho gulaku.

  • Autor Tyrkas
  • Datum a čas 17.12.2012 13:54
Reaguj
Dotaz

A ještě jedna věc: Vzhledem k tomu, že jsem 2x zakresloval do map kompletní přehled pohraničních poplachů na celé západní hranici během celého roku, vím že naprostá většina neštěstí byla způsobena samotnými pohraničníky. Především  špatným velením a výcvikem.

Zcela běžně se stávalo, že když šlo do tuhého, přebíral velení v operační místnosti nějaký záklaďák, protože věděl, co a jak, vyznal se v terénu a dokázal poslat správné hlídky na správná místa  (když teda pominu, že sloužil špatné věci).

Nebo tříměsíční výcvik nám nedal základní znalosti, které zná každý skaut. Skoro nikdo nevěděl, že nemá chodit po pp horizontu, když nechce být vidět, že mají být sjednaná hesla, která se v případě akce reálně používají, že psi mají problémy se stopami v potoce, že se nemají pouštět do bažin při pronásledování, ale mají ji oběhnout, když vědí, kde přesně bažina končí, že se mohou lidé ukrývat na stromech, že když se ztratíme, uhýbáme instinktivně doprava atd...

Největší průšvih, který si pamatuji, byla střelba dvou skupin samopalníků proti sobě, aniž by navzájem věděly, že pálí na kolegy. Dvě desítky lidí po sobě střílely dávkami někde v lesích u Bratislavy. Vystříleli při tom skoro všechny náboje (každý měl dva zásobníky)  a pokud vím, nikdo nebyl vážně zraněn. To vypovídá dvě věci - kluci měli katastrofální velení a zároveň neuměli svoji práci, když nikoho nezabili.

Reaguj
Dotaz

Ahoj Václave, tohle jsou dokumenty, které mi nakopírovali v roce 2005 v jednom z úřadů, které si už nepamatuji, jak se jmenovaly (bylo to v Braníku). Bohužel nic víc než taková ta úřední "košilka" tam nebylo. Zbytek byl úředně skartovaný hned jak jsem odešel z vojny ještě za komunismu. Můj dojem je, že to pro pohraničníky bylo k ničemu, a tak to prostě zahodili. Doklady o tom najdeš v uveřejněných materiálech.

Myslím, že takhle to bylo u většiny záklaďáků.

Dnes jsou dokumenty Tvoje i kohokoliv jiného dostupné v Archivu bezpečnostních služeb - pro veřejnost jsou k dispozici tři tzv. badatelny (dvě v Praze a jedna v Brně). Musíš tam osobně a nějaký poplatek se platí za papír a kopírku. Viz: http://www.abscr.cz 

Reaguj
Dotaz

V klterém Archivu bezp. složek jsi našel svůj spis (resp. dá se předem zjistit, zda jsou zde nějaké konkrétní materiály k mání - kontrášema jsem byl vyšetřován, předpokládám, že něco vedli)? A perfektní zpracování nabízí Ivo Pejčoch - např. Vojáci na železné oponě, Útěky za železnou oponu.  Díky tomu jsem zjistil, že vojín Miloš Kukla, kterému jsme povinně každý večer vzdávali hold, protože se nechal zastřelit (jedním vystrašeným klukem - zběhem). nebyl žádnej svazáckej blb, ale vystrašenej kluk od Českého Brodu, kterej měl prostě smůlu.. 

Reaguj
Celkem 39 příspěvků v diskuzi


Slovensko AKTUÁLNĚ 2019

Slovensko AKTUÁLNĚ 2019

KLÁŠTORISKO Zajímá vás, kde se dá projet na lyžích, kde se leze po skalách, jaké podmínky vládnou na hřebenech, jak jsou nateklé ledopády, nebo jaká chata je otevřená? Přinášíme aktuální zprávy... celý článek

Horolezecký web SuperTopo zavírá diskusní forum

Proč dřevěné hračky pro děti? Aby dospělí mohli solit jídlo!

registrovat

Hledáte ubytování v Česku nebo na Slovensku? Doporučujeme chaty a chalupy k pronájmu za nejlepší ceny.
Cestovní pojištění od Porovnej24.cz
Turistický informační portál WhereToStay.Tips kde naleznete fantastické rady kde se ubytovat, kde jíst a co vidět, v lokalitách celého světa.





Nejčtenější články

Tongariro Crossing: nejhezčí jednodenní trek Nového Zélandu

Tongariro Crossing: nejhezčí jednodenní trek Nového Zélandu

Tongariro Alpine Crossing - jeden z nejkrásnějších treků planety. Jak se na něj připravit, co očekávat? Jak funguje parkování a shuttle bus?
Slovensko AKTUÁLNĚ 2019

Slovensko AKTUÁLNĚ 2019

KLÁŠTORISKO Zajímá vás, kde se dá projet na lyžích, kde se leze po skalách, jaké podmínky vládnou na hřebenech, jak jsou nateklé ledopády, nebo jaká chata je otevřená? Přinášíme aktuální zprávy
Chyťte vodu na Smědé

Chyťte vodu na Smědé

RIVER GUIDE Málo známá říčka Smědá stéká z Jizerských hor na sever. Je tedy pro Čechy "za horama," a proto také tak málo známá. Navíc mívá vodu jen málokdy. Dokonce i když hodně
Na vodu v Dolním Slezsku

Na vodu v Dolním Slezsku

AKTUALIZACE Horské i nížinné přítoky polské řeky Odra představují ideální prostředí pro rekreační i závodní kanoistiku. Souhrnná délka dolnoslezských vodních toků vhodných k jízdě na kánoi nebo kajaku činí 635 km. To je
Grossglockner na lyžích nebo na snowboardu

Grossglockner na lyžích nebo na snowboardu

SKI GUIDE Předkládám šest nejvýznamnějších lyžařských a snowboardových túr v jižní části masivu Grossglockneru. Všechny začínají na chatě Stüdlhütte (2802 m), u které je po celou zimu otevřený komfortní zimní domeček (Winterraum). Není

Kalendář akcí Zobrazit všechny akce

AKCE KDE INFO KDY ČAS
Hanseboot - veletrh Německo, Neustadt in Holstein 24.-26.5. Lodě a čluny 24.5.
Dračí lodě Olomouc  24.-25.5. 24.5.
Ignis Brunensis - ohňostroje Brno 24.5.-16.6. 24.5.
Dračí lodě Vrané nad Vltavou 24.-25.5. 24.5.
Terezínské hry Terezín 24.-25.5. Geocaching event 24.5.
EPO Survival Polevsko 24.-25.5. 24.5.
Noc kostelů Česko 24.5.
Den rododendronů Svitavy, park Jana Palacha 25.5.
Bystřička - splutí Bystřička 25.5.
Den starokladrubského koně Kladruby nad Labem Koně 25.5.

Diskuse

Wobenzym Horydoly - Andrea Černá, 22.5.2019 23:20, 10 příspěvků
Pulzní terapie P.Vyskočil, 22.5.2019 23:16, 7 příspěvků
Wobenzym Michaela, 22.5.2019 22:37, 10 příspěvků
Pulzní terapie Adéla, 22.5.2019 20:58, 7 příspěvků
Pulzní terapie Adéla, 22.5.2019 20:35, 5 příspěvků
Ajeje Tereza, 22.5.2019 14:13, 2 příspěvky
Bureš pudeš Nejlepší heslo, 22.5.2019 13:01, 1 příspěvek
1211 českých novinářů vodák Marek, 21.5.2019 14:53, 16 příspěvků
Autor Horydoly - Andrea Černá, 20.5.2019 17:43, 16 příspěvků
Autor Vrf, 20.5.2019 14:42, 16 příspěvků

Fórum Zobrazit všechny příspěvky

Na světě je strategie roz... Horydoly , 23.5.2019 23:42
Trail Praha na Petříně dá... Horydoly , 20.5.2019 22:16
Baranie a Priečné Horydoly , 19.5.2019 11:20
Знакомства для секса Raymondset Raymondset, 16.5.2019 18:47
Akce v Praze Horydoly Open, 16.5.2019 12:08
Re: Články, vysvětlení a ... Kuba Turek, 16.5.2019 11:13
Haimaom boulder cup 2019 Horydoly Open, 14.5.2019 12:02
Alkohol Horydoly Open, 14.5.2019 11:25