Nazdar učitelko, jsem rychlejší!

Kamarádi nastupují na Pohořelci do tramvaje a já se odrážím na koloběžce. Jedu po chodníku kolem tramvajové trati dolů směrem na Malou Stranu. 

Výzva na Brusnici. Jdu do prvního trháku.

Objíždím parkem Nový Svět. Na zastávce Brusnice mě tramvaj dojíždí. Letmo se kouknu, jestli neuvidím uvnitř kluky. Místo nich ale zahlédnu sedící učitelku, jak se směje a mává mi.

Tenhle závod musím vyhrát! Šlápnu do toho a tramvaj předjíždím. Vypracovávám si nepatrný náskok. Takhle nějak se musí cítit borci v trháku na Tour de France.

Z chodníku sjíždím na hladkou ulici a řítím se k Pražskému hradu. Míjím zastávku, kde obvykle vystupují turisté mířící na prohlídku Hradu. Ohlížím se, ale tramvaj nevidím. Teprve projíždí křižovatku na semaforech a je tedy o tři sta metrů pozadu. Mám naději, jako když Roman Kreuziger trhá peloton v kopcích Giro d´Italia. 

U Belvederu mě sjeli. S druhým trhákem neotálím.

Z mírného kopečka sjíždím k Letohrádku královny Anny. U Belvederu mě dohání tramvaj podruhé. Jsem sice borec, ale peloton bývá ve sjezdech rychlejší. To ví každý cyklistický trenér, teamleader i obyčejný domestik třeba na Závodu Míru.

Nevzdávám se. Jdu do dalšího trháku. Tramvaj se zdržuje čekáním na nastupující cestující. Zase diktuji tempo a rozrážím vzduch. Je to opojný pocit, letět jako šipka po rovné rychlé silnici.

Další komplikace mě čeká na složité křižovatce u Chotkových sadů. Musím počkat, až odtud zmizí všechna auta. Poté se přesunuji z ulice na chodník podél levého okraje. Riskovat průjezd ostrými zatáčkami, na mokrých kočičích hlavách, mezi tramvajovými kolejemi, v hustém provozu u Jeleního příkopu nehodlám. Nechci lehnout jako vloni Alberto Contador na loňském nervozním začátku Tour.

Žádný chodec mě na chodníku nezpomaluje. Za pár okamžiků sjíždím ostrým klesáním k hotelu Hoffmeister.

Na Malostranské ztrácím svůj sen. Cílová rovinka je mi osudná.

Práce na silnici se mi nakonec stává osudnou. Brzdím a opatrně se motám mezi výkopy a ohradami. Tramvaj mě předjíždí, protože opravy ulice se kolejí netýkají. Hlavou mi prolétne zklamání. Tuhle etapu nevyhraju. Úniky, trháky a tvrdá práce na čele pelotonu přichází vniveč.

Na cílové rovince ztrácím svoji životní šanci. Přesto se do metra Malostranská dostávám dřív než paní učitelka. 

(Do školy vozím koloběžku tramvají z Malostranské na Pohořelec. Do kopce je městská hromadná doprava rychlejší a pohodlnější - to dá rozum. Frkot dolů skrz parky a okolo Pražského hradu je ale zábavný.)

Zobrazit místo Koloběžka - Scooter na větší mapě