Pelješac vypadá jako ostrov

Chorvatský poloostrov Pelješac je spojený s pevninou jen úzkou šíjí, je to tedy spíš ostrov, všude okolo se leskne moře.

Kousek od Dubrovníku

Na Pelješac se dostaneme z Dubrovníku pobřežní silnicí na severovýchod. Není to daleko, jen něco přes třicet kilometrů. Dá se to zvládnout na kole, ale kvůli hustému provozu je lepší autobus nebo osobní auto.

Za to na polostrově se bikeři doslova vyřádí. Napříč vede jen jedna silnice, zbytek jsou lepší či horší makadamové cesty. Nabízím podle vlastních zkušeností tři tipy na středně nároční poježdění.

O ubytování na lodi se postarala cykloturistická cestovní kancelář, a tak jsme se nemuseli vracet na výchozí místo, ale projeli jsme ostrov křížem krážem.

Soukromé značení Geotouru

První den vyrážíme z přístavu Lovište. Stoupáme po asfaltové silnici 6 km. Nahoře se po levé straně objevují betonové boudičky. Na druhé boudičce je nastříkáno písmeno G, které nás upozorňuje na to, že si můžeme odskočit půl kilometru doleva po makadamové cestičce. Ta nás dovede do vystěhované kamenné vesnice Nakovanj, ze které se osadníci před časem přesunuli dolů k moři do Lovište, aby byli blíže své obživě rybolovu.

Písmeno G nás bude provázet po celé Dalmácii, protože se jedná o soukromou náhražku zatím neexistujícího cykloturistického značení. Postarala se o ní "naše" cestovní kancelář Geotour

V domcích je částečně zanecháno vybavení, nacházíme tu svatební fotografie a nábytek, rozeznáváme tu i černou kuchyni. V okolí dozrávají granátová jablka.

Po návratu na asfaltku pokračujeme dále okolo vrchu Goč. V pravotočivé zatáčce je úžasný výhled na moře a ostrovy vzniklé zalitím pevniny. Prudkým sjezdem se dostáváme do Sv. Ivana, odkud pokračujeme silničkou k pobřeží. Vychutnáváme si kvetoucí stromy a keře, pohledy na moře a samozřejmě i rovinu.

V pohodě se po asfaltce dostáváme až do Podgorje. Tam sledujeme hnědou směrovku vlevo na Vidikovac. Prudké stoupání ke klášteru Karmena je odměněno překrásným výhledem na moře. Zvony zvoní, ale klášter je zavřený.

Vracíme se tedy dolů na silnici a pokračujeme po ní do Orebiče. Silnice se začíná zvedat. Kopec je výživný. V Podstupi je možno dále pokračovat po silnici do Dolní Bandy, my však volíme terén.

K němu nás zavede odbočka vpravo na úzkou asfaltku. Po ní pohodlně dojedeme až do vesnice Podobuče a ve směru jízdy narazíme na nízké kamenné schody vlevo, které vedou nahoru mezi domky. Vynášíme po nich kola a lesní pěšinkou vlevo stoupáme 300 m až k mírně zatravněné makadamové cestě, která je na lesní pěšinu kolmá.

Vydáváme se po ní vpravo. Po chvíli tráva mizí a pohodová, široká makadamová cesta nás vede nad mořem traverzem. Posléze začíná stoupat až k ostré levotočivé zatáčce (téměř 180 stupňů). V zatáčce opouštíme širokou makadamovou cestu.

Slepá cestička ve směru jízdy zezdola vede na vinici. Vedle ní je ale klesající cestička, kterou se vydáváme. Dovede nás traverzem až na asfaltovou silnici, po které pokračujeme vzhůru na křižovatku u tunelu před Potomje.

Naše trasa sice má pokračovat rovně až do Trsteniku, my si ale odskočíme tunelem vlevo do samoobslužné nálevny vína. Ta je hned za tunelem vpravo a za litr vína tu do kasičky vhodíme šest kun. Žádná obsluha, spoléhá se na poctivost. Po odpočinku frčíme z kopce až do Trsteniku, kde na nás čeká loď.

Ujeli jsme třicet kilometrů.

Boj o sůl a ústřice

Druhý den stoupáme z Trsteniku po silnici směrem na Popovu Luku. Druhou makadamovou silničkou asi 1 km za Trstenikem odbočujeme vpravo. Vlevo je viditelně nastříkané písmeno G. Pohodovým makadamem dorazíme až do Žuljany. Tam vjedeme na asfaltku a v zatáčce uhýbáme vlevo na silnici do Dubravy.

V Dubravě odbočíme vpravo na hlavní silnici a cca po 6 km z ní prcháme vlevo na silničku do Dančanje Bresta. Stoupáme do kopce a před vesnicí Dančanje uhýbáme vpravo na makadamovou cestu, kterou nám opět vyznačuje nastříkané písmeno G.

Asi dvoukilometrový makadam nás vede mezi vinicemi a fíkovníky obsypanými zralými fíky. Po cestě divoce kvetou bramboříky a ocúny. Po požáru, který tu v minulosti spálil vše živé, tu není ani památky. Závěr cesty se mění v úzkou kamenitou pěšinu, kde trekaři svá kola chvíli vedou. Nicméně většinu cesty absolvovali v sedle. Horská kola v pohodě zvládají celou trasu.

Před vesnicí Dodovič opravují místní kapličku. U ní se dáváme doleva a po sto metrech stojí stavení, u něhož začíná asfaltobetonová silnička. Ta nás dovede až do Zabrdje, které sjednotilo pouze na mapě značené vesničky Radiči a Bautoviči.

Hlavní silnicí pokračujeme dále do historického Stonu. Míjíme dochované opevnění ze 14. století, které mělo chránit město včetně jeho bohatství - soli. Sůl měla v obrovskou cenu a vyplatilo se tedy ji chránit. V levotočivé zatáčce vidíme saliny, kde se odpařuje mořská voda a získává se tak sůl.

Po rovné silnici pokračujeme dál okolo zálivu Kuja s množstvím dřevěných ohrádek v moři. Na nich jsou zavěšené žebříčky pod vodou, aby bylo možné se dostat k ústřicím. Po hlavní silnici dojíždíme do Zamasline, kde rozhodně nestoupáme do kopce, ale odbočíme vpravo na úzkou asfaltku.

Po ní jedeme téměř po rovině až k nějaké neidentifikovatelné vyšší stavbě po pravé straně v dáli. Kousek za ní se silnička dělí. My se vydáváme vlevo na makadam, který je ve směru opět označen písmenem G. Makadamová cesta nás vede mezi krásnými borovými stromy až na křižovatku s hlavní silnicí u vesnice Doli.

Náš cíl je město Slano u moře. Hlavní silnice je velmi frekventovaná, proto ji jenom přetneme a pokračujeme vzhůru do vesnice. Směr je opět označen písmenem G. Nad vesnici stoupáme po asfaltce, která je poměrně široká a v některých místech je u ní možno vidět ceduli: Pozor, nevstupujte, zaminováno.

Dlouhým stoupáním se dostáváme až k vrcholu hory Vriješac. Silnice je téměř prázdná. To samé platí i o silnici, na kterou na křižovatce za kopcem odbočujeme vpravo. Krajina na obzoru je hornatá, pohoří Rudine je příjemným zpestřením oku navyklému pohledu na moře.

Houpavou silnicí dojedeme do lomu na kámen v Jeremině Glavě. Předepsaná dopravní rychlost se tu výrazně snižuje, neboť silnice prochází přímo lomem. Za lomem nás čeká příjemný dlouhý sjezd do Slana, kde kotví naše loď.

Máme v nohách padesát kilometrů.

Vzpomínky na nedávnou válku

Svědectví o válce v letech 1991-1992 vydá trasa ze Slana do Orašace, nikoliv však po hlavní silnici. Asi 3 km za Slanem odbočujeme vlevo na pomalu stoupající silničku do vesnice Majkovi. Příroda je poznamenána ohněm a značky u silnice mají prostřílené díry.

Vesnice označené na mapě jako Kljunak a Prdenica již ve skutečnosti neexistují, vše zahrnuje Majkovi. Za cedulí označující konec vesnice se dá odbočit vlevo na úzkou asfaltku, která nás dovede nádhernou krajinkou, označenou cedulemi "Nevstupovat, zaminované území" až do městečka Orašac. Návrat do Slana dokončujeme jízdou po hlavní silnici u moře, ta je dost frekventovaná.

Dnes jsme ujeli pětatřicet kilometrů.

 Cyklistické Chorvatsko na Horydoly

Podél hor Biokovo na kole

Na Šipan se vozila hlína

Pelješac vypadá jako ostrov

Okolo Visu na kole

V sedle na Korčule

Cyklistika na Korčule

Přes Korčulu jedeme na kole

Sveti Jure v pohoří Biokovo

Jižní Dalmácie na kole

Do Dalmácie na kole

Kololodí na Jadran

Jak to chodí na lodi