Snowbike je v Peci lepší než lyže

Snowbike neboli sněžné kolo je určené do špatných podmínek. Zvládá mokrý i tvrdý sníh, prašan, uježděnou  nebo prošlapanou zimní cestu. Nevadí mu mazlavé bláto ani hluboké brody. S velkým úsilím jezdce zvládne i asfalt a zpevněné trasy. Jediné, co je na něj moc, je led. Na ten musí obout pneumatiky s hřeby.

Bohužel hřeby se použít nedají, protože nad Pecí se střídají všemožné terény od mokrého asfaltu po hluboké sněhové závěje.

Padám. Často padám. Led a voda se střídají se zmrzlým sněhem zlomyslně rychle.

Z Pece se vyhrabu na Růžovou horu. Lanovka na Sněžku kola nebere a sedačka na Portášky je mimo provoz. Musím tedy šlapat na Janovy boudy a potom na Portášky, Růžohorky a ke stanici lanovky na Růžovou horu.

Teprve na Růžové hoře začíná legrace. Oblékám si všechno, co mám s sebou, zbývají mi v batohu jen náhradní rukavice.

VIDEO Snowbike Růžová hora - Růžohorky - Portášky

Sjíždím známou cestou nazpátek na Portášky. Počasí je, že by psa nevyhnal, a proto potkávám jen jednoho s jeho pánem na Růžohorkách. Oba se klepou zimou jako ratlíci. Obě hospody jsou ještě zavřené. Tak pámbu s vámi!

Sníh je lepší než voda

Několikrát padám. Na sníh je to dobré, i když lety přes řídítka by nezasvěcenému pozorovateli musely připadat jako hazardérské kousky, kdyby se z mlhy nějaký vynořil. Takhle předvedu jediné turistické partičce, kterou potkám, pouze málo efektní položení na bok. O to je ovšem nepříjemnější, protože v poloze ležícího střelce se smýkám v ledovaté koleji až po okraj naplněné ledovou vodou. Když vstanu, vyždímám rukavice i kalhoty, vyleju vodu z rukávu, zanadávám si a jedu dál. Je to vlastně jedno - voda shora, voda zdola, voda z boku. Anebo aspoň mokrý sníh. 

Nad Portáškami odbočím doleva a pohodlně klesám po široké strmé Pěnkavčí cestě. Konečně jsem v terénu, který je pro snowbike ideální. Sníh je pevný, díky širokým pneumatikám se skoro nebořím, kotoučové brzdy mi usnadňují život. Stačím se tedy rozhlížet do Lvího dolu a na památkově chráněné Šímovy chalupy přes údolí.

Vtipné je, že lavičky otočené směrem do Lvího dolu jsou už k ničemu, protože paseky jsou zarostlé a výhled už je jenom ze sedla mého kola. Na jaře až smrky povyrostou, nebude vidět ani to. Lavičky jsou skoro nové. To KRNAP netušil, jak rychle rostou stromy v jeho revíru?

Spálený mlýn i Janovy boudy jsou zavřené

Spálený Mlýn v údolí  Malé Úpy je prázdný. Na parkovišti stojí jedno auto, hospody jsou zavřené. Nezbývá než zapomenout na oběd, šlápnout do pedálů a vystoupat na Janovy boudy. Dře to, ale jde to. Až k posledním stavením Dolní Malé Úpy jedu po asfaltu, když se občas vyhnu kusu ledu. V lese je ujetý sníh, ale díky zimní měkké směsi na pneumatikách ve stoupání téměř nepodkluzuji.

Také Janovy boudy jsou zavřené a o teplém jídle si tedy mohu nechat jenom zdát. Po cyklotrase pohodlně traverzuji sjezdovky na Portáškách. Na rozcestí u Foměnky se rozhoduji, kudy sjedu do Pece. Honák krav, který se i se svým stádem vynoří z mlhy, mě posílá dolů k penzionu Mileta. Prý tam vede prošlapaná cesta.

U Milety cesta sjízdná pro auta končí, ale okolo terasy snesu kolo na rameni po stezce ke Žlebskému potoku a podél něj strmě sjedu po žluté značce do Velké Úpy. Poslední stovky metrů ve sněhu si vychutnávám, protože tak to má na snowbike být.

Pak už jen tupě došlapu dva kilometry po silnici nahoru do Pece a kolo vrátím v půjčovně.

INFO: Sport Pec 

Celkem ujetá vzdálenost: 22 km 

Celkové převýšení: nahoru 700 m a totéž dolů

Časová náročnost: podle podmínek 3-5 hodin

Kde se najíst a napít: jisté je to jen v Peci pod Sněžkou, protože špatné počasí nechává mnohé hospody v horách zavřené

Zobrazit místo Běžky a kola na větší mapě