Chrudimka pěšky a na lodi

Ušli 101 kilometrů, ale nebylo jim to dost, a tak si vyzvedli v loděnici kajaky a kanoe a spluli ještě devět kilometrů řeky. Jsou přece vodáci, ne? Přinášíme dojmy účastníka tohoto týdenního putování.

Vlak z Chrudimi se odkodrcává směrem na Ždárec u Skutče a po přestupu dojíždíme do Čachnova. Odtamtud je to k prameni asi šest kilometrů. Jelikož rostou houby, tak se moc nevěnujeme značkám a trochu bloudíme.

Po shledání s Kanárem, který za námi tak jako každý další den přijel na kole, dorážíme k prameni. To je ten správný začátek naší cesty. Fotíme pramen, čistíme houby a baštíme.

Ráno vstáváme, až když se nám chce. O tom, že bude hezký den nikdo nepochybuje. A taky nikam tolik nespěcháme. Po značce semtam značené vyrážíme směrem k Hlinsku.

Přehradu Hamry obcházíme, skanzen Veselý Kopec většinou už známe a o to více nás zajímá hospoda U kováře Matěje. Ale dočkáme se šeredného probuzení, pondělí je dnem zavíracím. Zničeně sedíme před zavřenou hospodou, dopíjíme poslední zbytky vody a sbíráme psychické síly ke zdolání dvou kilometrů do další hospody ve Svobodných Hamrech.

Z hospody vyrážíme na lomy. Ale stačila drobná navigační chyba a už bloudíme po lesích. Naštěstí ne dlouho, ale i tak k lomům dorážíme až za tmy. Někteří neodolají a hned skáčou do vody. Plaveme v lomu a pozorujeme hvězdy nad hlavou.

Ráno začíná tradičním rituálem Kanárovi zase zvoní budík. Když jsme se před polednem pohnuli k odchodu a dorazili do Trhové Kamenice, začalo pršet. Ale jen na dobu, co jsme se stavili na oběd U Radnice. Servírovali dobré porce za slušnou cenu.

Z Kamenice vyrážíme po zelené do kopců. Jdeme se podívat na Zubří a na prales Polom. Také cestou hledáme houby. Někteří tak intenzivně, že nepostřehnou, že si dáváme odpočinek a šiškovou válku. S těmi jsme se shledali až v Horním Bradle.

Probíjíme po cestou necestou po levém břehu přes Přemilov do Seče. Kousek za Přemilovem potkáváme paní učitelku Janečkovou, která nás nasměrovala na občerstvení Na Pilce. Posezení je tu sice pěkné, ale bar se jmenuje U pomalé obsluhy a obsluha skutečně dělá svému jménu čest. A to se ještě musí chodit objednávat dovnitř a hned platit.

Po modré značce se blížíme k Seči. Když jsem tudy šel před třemi lety naposledy, vedla značka cestou necestou podél vody, nyní byla přeznačena vysoko nad řekou. Asi tam přibylo už hodně bažin a spadlo pár skal.

Na koupání nikdo nemyslí. Začíná pršet, schováváme se do bývalé restaurace Na pláži. Ještě že tady známe kempaře. Z okna koukáme na přehradu a na střechu z vlnitého laminátu nad námi. Minulý týden ji prostřílely kroupy. Takže v suchu moc nejsme.

Dnešní noc by to chtělo strávit někde pod střechou, někam se vetřít. Scházíme pod přehradu k bývalému pionýrskému táboru. My starší to tak pamatujeme, pro mladší to už byl jen tábor chrudimské Evony. V celém táboře jsou jen dvě rodinky, tak obsazujeme verandy na opačném konci tábora. Máme tedy střechu nad hlavou a v noci pochopitelně neprší.

Po modré pokračujeme přes vyrovnávací nádrž v Padrtech do Bojanova a dále po silnici až k mostu u Chlumu. Jdeme kolem Křižanovické přehrady a na jednom místě Honzovi upadla podrážka u boty a shodou okolností nám Kanár přes vodu ukazuje, kde mají chatu. A že tam je teď táta se psem Filípkem. A tak měl někdo nápad, že to přeplaveme a vykonáme vyžrávací návštěvu. Voda v přehradě byla studená, je po deštích a navíc ji vypouštějí ze spodku Seče, ale přeplavali všichni, kdo našli odvahu. Jen svojí zpáteční cestou jsme tak trochu zmátli Filípka, protože stál na břehu a štěkal za námi ještě pěkně dlouhou dobu.

Podél vody se dostáváme do Hradiště, kde navštěvujeme keltské oppidum, ale protože se den už krátí, spěcháme do Pekla. Ne sice toho s čertama, ale cesta to byla vskutku pekelná. Především pro Kanára s kolem. Procházíme údolím Krkanky, o které se zmiňoval už Bob Hurikán ve své knize Dějiny trampingu, a zdravíme místní chataře.

Další cestu nám sice přehrazuje obora, kde si páni poslanci vyhradili pro sebe honitbu a zakázali vstup, ale protože máme na ně vztek za všechny ty zákazy a zákony, co vymýšlejí snad zadkem, tak skrze ní procházíme.

Dorážíme na zříceninu Strádov, ale protože se nám moc nelíbí, tak se už za tmy přesouváme ještě dalších pár kilometrů na Práčovskou přehradu.

Jsme tak unavení, že se nezajímáme o potencionální deštění.To se nám dost nepěkně vymstí. Po půlnoci poprchává. Přehazujeme přes sebe plachtu a spíme dál. Pořádný liják se spouští kolem čtvrté hodiny. Já, Evča, Svatka a Kanár se tiskneme k sobě pod plachtou 2x3 metry a snažíme se po troškách pospávat. Ale stejně, když ráno Kanár odjíždí do práce, jsme už všichni mokří. Kroutíme se pod plachtou se snahou na sebe nechat nacákat co nejméně a čekáme na rozednění.

Irina, Honza, Piňďa a Jeptiš jsou na tom mnohem lépe, mají totiž k dispozici o plachtu navíc. Ale také podcenili situaci a ten šílený liják také podcenili a jsou také mokří. Definitivně se budíme po šesté hodině, vaříme čaj, dopíjíme zbytky rumu, ždímeme spacáky a karimatky. Evča a Svatka se s námi loučí, potřebují být co nejdříve doma a míří rovnou na silnici. My obhlížíme Práčovskou přehradu a bájíme, že si ji zítra na lodích skočíme.

Mokří jako příšery z bažin se stavujeme u Tomáše a Blanky ve Svídnici. Rozehřát se, trochu oschnout a hlavně okouknout malého Vojtu, kterému jsou dva týdny. Asi po hodině, když déšť trochu ustal, vyrážíme podél řeky domů.

Než nám znovu proprší pláštěnky a celty, jdeme kolem hospody ve Škrovádě, která právě otevírá. Sušíme se, baštíme klobásu a čaj. Domlouváme se, že jdeme na loděnici a vymácháme mokré a špinavé plachty a uvidíme co dál.

Poslední den našeho putování po Chrudimce začínáme na Padrtech. Já, Honza a Michal si na začátek hupneme vyrovnávačku vysokou pět metrů. Pak pozvolna pokračujeme po řece, využíváme každého vracáčku a válečku na blbnutí, trénujeme eskymáky.

Každý si nachází nějakou pernou chvilku. Já například na jezu pod Bojanovem, který mne drží ve válečku a nechce pustit.

Úsek z Padrt do Mezisvětí je dlouhý osm kilometrů. Uvažujeme, že si ho dáme ještě jednou, ale na hrázi rozhodli jinak. Zavřeli stavidla. Zdržet se někde dvacet minut, tak už jdeme pěšky. Díky mobilům už taky víme, že voda neteče ani pod Práčovem. Jedeme se tedy aspoň podívat na Práčovskou přehradu. Přes přepad už voda teče jen čůrkama. Osm a půl metru vysoký skok si musíme nechat na příště.