Honem sáňkovat, dokud je sníh

Za zatáčkou se objeví v cestě záchytná síť a nahrnutá hromada sněhu. Je dost daleko před námi, abychom bezpečně zastavili. Stačila by ale chvilka nepozornosti, a měli bychom se sítí co do činění. Vstáváme ze saní a třesou se nám kolena. "Je to jako po sexu," vykřikuje plešatý padesátník v modré lyžařské kombinéze dávno vyšlé z módy. Hlas se mu z rozrušení chvěje ve fistuli a je na něm vidět, že si jízdu opravu užívá.

Přecházíme silnici, okolo právě namáhavě supí autobus až po okraj naplněný lyžemi, batohy, saněmi i lidmi.

Znovu usedáme na sáňky. Vjíždíme do vzrostlého lesa, je trochu vidět i do okolí, ale tu už nestačíme sledovat. Trať je čím dál prudší. Ještě jednou brzdíme před silnicí. Tady to už poznáváme z letních výletů, protože jedeme po stezce, po které vede turistická značka. Naposledy to rozpálíme, co svah a dopravní prostředek pod zadkem dovolí. Dojezd je bezpečný a mírný. Končí na zasněžené lesní silničce podél Bílého Labe, která je umydlená od stovek běžkařů.

Pár desítek metrů dojdeme se saněmi v podpaží k autobusové zastávce Dívčí lávky, kde je přicvakneme do samoobslužného stojanu, kde si je obsluha jednou za čas vyzvedne.

Nazpátek bychom mohli sjet linkovým autobusem, který tu každou chvíli projede, ale do Špindlerova Mlýna se vracíme raději pěšky. Dvoukilometrová vycházka podél hučícího Labe nám pomůže uklidnit nervy a několikrát si v hlavě přehrát jízdu, která trvala jen pár minut, ale nám se to zdálo jako věčnost.

Bobová dráha bez ledu

Nebaví vás sníh? Vynechejte sáňkování a vrhněte se rovnou na bobovou dráhu. Zní to sice jako rada "Z bláta do louže," ale vše je jinak. Bobová dráha ve Špindlu totiž není závodní koryto pokryté umělým ledem, ale plechový tobogan, kterým se řítí vozíky na kolečkách s klienty na palubě. Dají se dokonce i brzdit, a tak si na jízdu mohou troufnout i rodiče s dětmi.

Historie a současnost

Přírodní sáňkařská dráha nad Špindlerovým Mlýnem vede stejnou trasou, jakou od nepaměti sváželi horalé v létě seno a v zimě dřevo. Na přelomu 19. a 20. století začali místní lidé vozit na svých hospodářských saních i zámožné turisty. Dámy v dlouhých sukních a pánové ve fracích zažívali stejné pocity, jako dnes my. Komunisté takové zábavě nepřáli, a tak byla provoz na dráze obnoven až v polovině devadesátých let minulého století.