Na hory? Pod stan? S miminem?

Tak například tihle lidé používali pseudonymy a čtenáři nevěděli, kdo to byl:

Karel Havlíček - Borovský

Kamil Albrecht Zeman - Ivan Olbracht

Vladimír Vašek - Petr Bezruč

Josef Slavíček - Adolf Bašta

Josef Hubáček  - Emanuel Pyšišvor

Emil Čermák - Emil Kozák

Pavel Projsa - Václav Čech

Rudolf Těsnohlídek - Arnošt Bellis

Jan Ohéral - J. Žalkovský

Antonín Vančura - Jiří Mahen 

Ladislav Zápotocký - Budečský a také Mikuláš Haštalský

Jiří Lederer - Jan Teren

Josef Václav Fryč - M. Brodský a také A. Hron

Zdeněk Svěrák - Emil Synek

Záviš Kalandra - J. Pokorný, J. Albert, J. Bitnar, J. Krejčí a další

Atd, atd, atd...

Janě. To nepopírám. Každý je strůjcem svýho osudu i osudu svých dětí. A závěry si Může dělat až na konci svýho života.  Tam se nakonec pravda ukáže ať tak či tak a každej se s ní musí vypořádat.  A zhodnotit i tohle naše hašteření a nejen tu na Horydoly.  Ale jednoznačné ani trochu pro všechny nebude v žádném případě. Hovgh,,,

Honzo.

Podsouvas mi neco, co uz se mne desitky let vubec netyka – nejak se prezentovat. To uz mne davno vubec nezajima – a nechavam at si kazdy mysli o mne co chce. V posouzeni toho jestli jsem sobec  to necham na hrstku mych kamaradu – takze ani toto Tve tvrzeni jakoby se mne netykalo.

Zaverem : Ty si myslis toto, ja neco jineho. Svet se nezbori a ja doufam, ze nekteri se nenechaji zarazit ve svych,Tebou odsuzovanych aktivitach, coz jsou odlisne pohledy  na aktuelni svet.

A tim jak rikaly rude tvare – HOWGH.

Nehodlam dal vydavat energii, ktera  by mohla byt vyuzita jinak.

Jestli je někdo novinář a vystřídal x redakcí nikoho nediskredituje. Ty bylo i dřív a bude dále. Zásadnější je,že dobří novináři nepsali po nějakým nikem, ale svým jménem či stálým pseudonymem a každej věděl o koho jde. A to hlavní - nestyděli se za své názory i přes pronásledování (proto je vzoremk K.H. Borovský). To dnes totiž  hodně chybí...

....Jestli je dite kojenec nebo ne, klidne se s nim daji podnikat aktivity, ktere ruznym ustrasencum nechaji vstat vlasy na hlave. ...

A tohleto je právě to, v čem se rozcházíme. Zavání to až příliš osobním  prezentováním, nekdy dokonce až sobectvím. Proto také má prvotní poznámka....

Na veku ditete nezalezi, spise zalezi na pristupu dospelych. Jestli je dite kojenec nebo ne, klidne se s nim daji podnikat aktivity, ktere ruznym ustrasencum nechaji vstat vlasy na hlave. S nasi nejmladsi dcerou v kojeneckem veku jsme kazdy rok podnikali ruzne vylety a krasne to prezila. Dnes snasi v severni Kanade mrazy kolem minus 30° s usmevem.

Nektere deti snesou vice, nektere mene a zalezi na chytrosti a diplomacii rodicu aby detem prirodu, skaly, vodu a vsechno kolem neznechutili. Na druhou stranu clovek je zivocich velice odolny a vydrzi nepredstavitelne mnoho -  to jen v poslednich 30 – 40 letech zdravotnicka sfera nasi spolecnost strasi s kazdou prkotinou.

Je ale fakt, ze spolecnost – lide - jsou asi mene zdatni, odolni a imunni. Cim to asi je ? Mozna tim, ze je rodice treba nebrali do prirody a neotuzovali od maleho veku.

Vpodstatě se vším souhlas. Tu se nijak nelišíme v názorech. Ja jen o těch maých prccích někdy ještě kojencích. (někdo kojí i přes 2 roky). Tam by se ona rizika měla minimalizovat a to i na úkor umění a suverenity rodičů. Nakonec i u těch vyspělejších je třeba postupovat s citem i když ne s bázní a obavami. Znám spoustu "natěšených tatíkú či mamin" kteří to svým dátkám dokázali zprotivit...Takže tak,

O tom, ze by jakykoliv rodic v roce 1947 – 1948 mel v umyslu ze svych deticek udelat ninzu, nebo jak se to jmenuje – si dovoluji pochybovat. Cela parta dospelych, prakticky stejneho veku, tedy vsichni «obdareni» nejakym ditkem,  se proste na velikonoce sebrala jela «na snih» na Erlebasku. I po triceti letech pozdeji existovala podobna parta nadsenych lyzaru a ta vubec nemela nejake postranni umysly se svymi detmi. Jeli si proste zalyzovat.

Myslim si ze drivejsi generace  se neskladaly z nejakych ustrasencu a z dnesniho hlediska byly tyto generace ochotny i jisteho, pokud mozno, minimalniho rizika.

Podobne jako pri lezeni v horach, tam nejde lezt tak aby to bylo stoprocentne bezpecne. Vliv na procento bezpecnosti maji desitky faktoru, ktere se proste nedaji nijak obejit – jedine snad tim, ze zustanu sedet doma na zidli - a i to muze byt nebezpecne. Hory nejsou preklizka  a i na te nekdy dojde k nehode.

Tak to už je jasný - extrémní Lysá hora! 

...Malé dítě začíná absorbovat okolí, atmosféru už od okamžiku kdy začne lézt po čtyřech. Jedno se formuje tímto směrem, druhé směrem jiným, ale je ovlivněno prakticky od počátku svého života. Jsou to povětšinou rodiče, kteří ovlivňují nějak jeho vývoj....

Souhlas. Jde jen o to, zda v těchto rocích si dítě udělá vztah k rodičům, či z něj rodiče udělaj onoho nindžu. Tyhle roky jsou totož nejdůležitější. ..,.

sem se začal „klouzat“ na prkýnkach na Erlebašce v mých pěti letech – a vydrželo mi to do mých osmdesáti....

To jen potvrzuje to, co jsem napsal. ...

Při „velkém“ lyžování jsem ho prostě v kšírach vozil na zádech, jezdil s ním i na lanovce, protože byl zvědavý a vnímavý – a světe div se, dělalo mu to radost....

Bodejť .Dětem dělá radost vše nové a neznámé. Ovšem do té doby, než s rodičem havaruje a je třeba postižené. Pak bycha pozdě honiti... ...

Také do hor se dají děti vzít velice brzy v jejich věku – dostanou tím pozitivní vztah k horám. Důkazů toho je kolem nás dost...

To opět jen potvrzuje můj příspěvek. Je totiž rozdíl bezpečná chůze v horách a nebezpečná ve velehorách či extremních místech (viz smrtelné pády v cestě na Lysou horu. a pod.), kde mnohdy má zkušený a fyzicky zdatný člověk co dělat sám se sebou, natož s nemluvnětem. Prostě vždy je třeba si uvědomit onu míru bezpečnosti či rizika.