Prácheňské muzeum je zavřené...

Bohužel si teď v zimě historii můžeme vychutnat jen zvenku. Brány se pro návštěvníky otevírají až v březnu.

Berte tedy dnešní článek jako tip na první jarní výlet do Písku. Provázel nás sám ředitel muzea Jiří Prášek.

Jako Palackého socha

Roku 1886, v den kdy Písečtí odhalovali v městském parku pomník Františka Palackého (první pomník tomuto historikovi v Čechách) otevřeli pro veřejnost i sbírky muzejní.

Teprve když vojsko opustilo v roce 1902 prostory bývalého královského hradu, našlo muzeum své stálé útočiště právě zde.

Procházíme průchodem pod starou radnicí a ocitáme se v malém parčíku. Před námi stojí opravený renesanční dům. V něm sídlí Prácheňské muzeum. "Je to jen čtvrtina původního hradu, který založil možná už Přemysl Otakar I.," upozorňuje ředitel muzea Jiří Prášek.

Čtyři křídla Přemyslovského hradu v Písku

Západní - budova dodnes stojí, dnes je v něm muzeu,

Jižní - zmizelo za Třicetileté války, už od husitských dob v něm sídlil pivovar

Východní - ani tereziánská kasárna už neexistují

Severní - milovníci starožitností, jak se dříve říkalo památkářům, sice protestovali, ale i toto hradní křídlo bylo v roce 1862 strženo

Poslední památkou na krále je tak zvaný Rytířský sál. "Je to jediná zachovalá místnost z původního středověkého paláce," připomíná Jiří Prášek. "Výzdoba je ovšem novodobá."

Raně středověké hrady mívaly sice jen jednu velkou ústřední místnost, ale zbytky podobného sálu byla objeveny v místech vedlejšího křídla. "Dokládá to veliký význam Písku."

Pravěk i socialismus

Z Rytířského sálu pokračujeme do dalších expozic. Prácheňské muzeum se specializuje na vlastivědu. Vidíme tedy muzejnickou klasiku, ale v moderním atraktivním hávu.

Město samotné i hrad bylo postavené na zelené louce, ale v okolí bylo osídleno už od pravěku. Postavy ve vitrínách tedy předvádějí hospodářství starých Slovanů.

Ve středověké expozici nechybí mince, zbraně, předměty denní potřeby a všechno ostatní jako v každém muzeu. Nejzajímavější je tu ovšem nenápadná listina podepsaná Václavem IV. v roce 1394. "Během své vlády byl dvakrát svržen a poté v Písku nechal napsat, že odpouští svým věznitelům a nebude proti nim nic podnikat," vysvětluje Jiří Prášek. "Výjimečné je, že listina byla napsaná česky." Důvodem je zřejmě fakt, že v Písku nebyl po ruce písař dostatečně vzdělaný v latině.

Přes novověkou historii se dostáváme skoro do současnosti. Pionýři tu salutují pod Gottwaldovou bustou. "Na hradě straší," glosuje ředitel muzea. Když nechal před pár lety tuto část expozice nainstalovat, málem to ve své funkci nepřežil. Kuriózní, ale vážně míněná námitka z píseckého zastupitelstva tehdy zněla: "Jak je možné, že komunistický řezník Gottwald má velkou bustu uprostřed místnosti a zakladatel demokratického státu Masaryk se krčí v rohu?"

Zvonkohra na závěr

Další díly expozice nás postupně zavádějí k dvoupatrovým věžním hodinám, do akvária s místními druhy ryb a mezi středověké horníky.

Opouštíme muzeum a na náměstí posloucháme zvonkohru. Od osmi ráno do čtyř hodin večer hraje pokaždé v celou jinou píseň. Vždy ale počká, až dozní kostelní zvony.

Náměstí se dnes jmenuje Velké. Před tím historický název vystřídala jména Stalinovo a Leninovo. Vždy záleželo na tom, kdo u komunistů upadl v nemilost.