Proč tolik pracovat?

Zbylých čtrnáct dní bere Vojta svou milovanou robu toho času na mateřské a malého synka a vyrážejí na skály, noří se do zpěněných vln českých toků a v lesním tichu si staví letitý stan.

Říkáte si, jak to ten člověk proboha dělá, že mu čtrnáct dní práce vystačí na živobytí? Sám nevím, žije si spokojeně, se ženou se na sebe usmívají, občas vezme nějaký ten meloušek, když už je venku takový pizděc, že by stejně ani čundráckého psa nevyhnal.

Klidnou hladinu jejich domácí pohody však onehdá v pátek zvířil Vojtův nadřízený nečekanou nabídkou: "Budeš pracovat celý měsíc a já ti zdvojnásobím plat."

Vojta šel domů a celou cestu kroutil hlavou, v které se mu svářily myšlenky na nový sedák pro svou milovanou a opravdový kopačák FIFA pro kluka s přesvědčením, že doteď to všechno tak krásně šlo, proč by to nemělo jít dál.

V sobotu po snídani vzal rodinku vlakem na víkendový vandřík po Brdech a zatímco stoupali po žluté od Všenor, svěřil se manželce, proč že je jeho tvář tak zachmuřena.

A tak kroutili hlavou oba, choť se tiše zasnila nad tím množstvím párů bot, které by se daly za nabytý obnos pořídit, nad hodinami angličtiny a řečnictví, jež by synek mohl navštěvovat v renomované jazykové škole.

Nebylo jí o nic lehčeji, než jemu. Pak ji ale napadlo: "A to by znamenalo, že se každou neděli musíme vrátit domů? I když tu cestu třeba do večera nedolezu?"

Podívali se po sobě, rozesmáli se a v pondělí v práci Vojta povídá: "Šéfe, nezlob se, ale já to neberu. Vždyť mám rodinu, člověče!"

Taky máte dost času? Tak proč nezkusit některou z pěkných slovenských hřebenovek?! Jejich přehled najdete ve dvacátém čísle magazínu Horydoly, který je právě k dostání na stáncích.