Když politika vypadá jako hra
Strany dnes běžně nasazují online kvízy typu "Jaká strana se k vám hodí?". Nejde jen o zábavu pro znuděné scrollování. Kvíz sbírá odpovědi, sleduje chování a umožňuje znovu oslovit uživatele cílenou reklamou. Podobné principy známe i z komerčního prostředí: v přehledech jako všetky slovenské online casina se objevují hvězdičkové ratingy, žebříčky a "levels", které motivují hráče zkoušet nová casina. V politickém marketingu funguje úplně stejná psychologická páka, jen místo bonusu jde o hlas.
Gamifikované kampaně často pracují s jednoduchými úkoly: sdílej příspěvek, označ tři přátele, zúčastni se online ankety. Za to uživatel dostane bod, virtuální odznak nebo místo v žebříčku nejaktivnějších podporovatelů. Na povrchu nevinná hra, v pozadí databáze lidí, kteří se dají přesně zacílit před volbami.
Jaké herní prvky kampaně používají
Politické týmy si berou inspiraci z komerčních aplikací a věrnostních programů. V praxi se opakují stejné mechanismy:
-
Sbírání bodů za akci, například sdílení postu nebo registraci na akci.
-
Odznaky a tituly pro aktivní podporovatele.
-
Žebříčky zapojení, kde lidé vidí své pořadí mezi ostatními.
-
Série výzev, které se postupně odemykají podle aktivity.
Marketingové analýzy popisují, že tyto prvky stojí na psychologii odměn a soutěživosti. Parafrázovaně řečeno, gamifikace využívá body, odměny a personalizované shrnutí chování uživatelů, jak o tom píše jeden český článek o gamifikaci v marketingu. V politice to znamená, že kampaň systematicky posiluje pocit "jsem součást týmu", což může být silná motivace, ale zároveň i nástroj jemného tlaku.
Mladí voliči a citlivost na gamifikaci
Výzkumy Masarykovy univerzity ukazují, že mladší voliči reagují na gamifikované prvky výrazně více než starší skupiny. Diplomová práce zaměřená na gamifikaci v kampaních popisuje, že věrnostní body, odznaky za sdílení a online soutěže zvyšují zapojení, ale zároveň otevírají otázky kolem transparentnosti dat a etiky cílení. Odkaz na tuto diplomovou práci Masarykovy univerzity je dobrým startem pro každého, kdo chce vidět konkrétní příklady.
Pro strany je to lákavý nástroj. Místo klasického plakátu získají databázi mladých lidí, kteří pro ně udělali několik kroků online a pravděpodobně budou otevřenější dalším sdělením. Bez jasných pravidel ale může jít o skrytou manipulaci, kterou si sami účastníci ani neuvědomují.
Etika, transparentnost a mediální gramotnost
Gamifikace sama o sobě není špatná. Problém nastává, když se herní prvky použijí k tomu, aby volič nevnímal, že se nachází v marketingovém prostředí. Zodpovědnější přístup k hrám v politice by měl stát na několika konkrétních zásadách:
-
Jasně říct, jaká data se sbírají a k čemu budou použita.
-
Nabídnout jednoduchou možnost odmítnout sběr dat bez ztráty přístupu ke kvízu.
-
Nepoužívat body a odznaky k tlaku typu "správný fanoušek musí souhlasit".
-
Oddělit informační obsah od části, kde probíhá sběr a vyhodnocování dat.
Pro běžného uživatele je užitečné dívat se na politické hry podobně jako na marketingové akce značek nebo kasin. Pokud někde fungují žebříčky, odměny a personalizované přehledy, je téměř jisté, že za tím stojí sběr a analýza dat. Proto má smysl trénovat mediální gramotnost, sledovat, kdo hru organizuje, kdo sedí nad databází a jak snadno lze z účtu zase odejít.
Stejné dovednosti se pak dají využít i mimo politiku. Před registrací do soutěže, věrnostního programu nebo herní aplikace je dobré číst podmínky, ověřit provozovatele a dívat se na gamifikaci spíš jako na nástroj motivace než jako na nevinnou hru bez následků.