Zábavné naučné stezky

Některé naučené stezky jsou ale opravdu zajímavé! Vybrali jsme pro vás šest tipů na konec jara. Slibujeme: nudit se nebudete!

Beskydy: Prales Mionší

Naučná stezka okolo pralesa Mionší byla otevřena vloni koncem května. Ona je tedy spíše staronová, protože před rokem 1989 se do pralesa mohlo s průvodcem a teprve poté byl pro veřejnost neprodyšně uzavřen.

Ochránci se po šestnácti letech mezi sebou domluvili, že by mohli turisté chodit aspoň po hranicích pralesa. Nejedná se ovšem o nějakou zelenou obstrukci, ale starost o jedno z necennějších míst, které v republice máme. I sám ministr životního prostředí Libor Ambrozek se přijel na novou stezku podívat a prohlásil, že Mionší je jeden z nejvýznamnějších evropských pralesů, ačkoliv je tak malý.

Co uvidíte: Předmětem ochrany v pralese Mionší je jedlobukový porost karpatského typu. Nahlížet tedy můžete pouze do lesa. Podívejte se podrobně a uvidíte, jak má tuzemský les vypadat - žádné smrkové plantáže nasázené do řad, ale změť malých i velkých stromů, vysoké rostliny a neustále obnovovaný život. Na padlých stromech se okamžitě uchytila semínka a z nich vyrůstá jejich potomstvo.

Stezka: Trasa měří sedm kilometrů, vede poměrně náročným terénem a podle odhadů jejích tvůrců trvá zdolání včetně čtení vysvětlujících tabulí přibližně tři hodiny. Doporučujeme nazout pořádné pohorky a vzít zásoby s sebou do batohu.

Doprava: Vlakem, autobusem nebo autem jeďte do Jablunkova, rezervaci najdete mezi Horní a Dolnou Lomnou.

Info: http://nature.hyperlink.cz/Beskydy/Mionsi.htm

Praha: Meandry Botiče

Hlavní město v sobě spojuje spoustu paradoxů a jeden z nich je prorůstání panenské přírody s panelákovými sídlišti. Do kousku zachovalé přírody se můžeme podívat u populárního potoka Botič.

Naučná stezka nás vede od rybníka Hamrák v Záběhlicích proti proudu, míjíme soukromý záběhlických zámeček, procházíme podél dříve proslulých zeleninových zahrad, o kterých psal Ota Pavel, a lesem dojdeme k hrázi Hostivařské přehrady. Na této stezce nenajdete mnoho klidu, protože je oblíbená mezi cyklisty a k přehradě se chodí vykoupat stovky lidí a další desítky tichých bláznů tu celý den loví ryby.

Co uvidíte: Cestou projdeme dvě rezervace a dva chráněné přírodní parky. Všechny jsou zřízené kvůli širokému údolí potoka, který se tu kroutí v meandrech jako had a umožňuje život rostlinám a zvířatům zvyklým na vlhkou bahnitou půdu. Do cesty se nám tedy pletou například žáby, čolci, roje komárů a mohutné olše.

Stezka: Naučné tabule jsou průběžně ničené vandaly, a proto občas musíme odhadovat směr spíše podle citu, než podle značek. Není to ale nic těžkého, stále sledujeme údolí potoka. Pětikilometrová vycházka není nijak náročná a jestli zrovna před pár hodinami nepršelo, stačí nazout tenisky a vzít pár korun do kapsy na něco dobrého. Příjemné stylové hospody najdeme především ve staré Hostivaři u potoka.

Doprava: Metrem na stanici Skalka a poté autobusem do Záběhlic, nebo metrem na Háje a pěšky k Hostivařské přehradě.

Info: www.sweb.cz/botic

Český kras: Svatý Jan

Střední Čechy jsou plné živých vzpomínek na středověk. Ve Svatém Janu pod Skálou nám dávná minulost doslova dýchne do obličeje.

V hlubokém vápencovém kaňonu potoka Loděnice se vypíná klášter a nad ním vysoko na skále rozeznáme mohutný dřevěný kříž. Obé je postaveno na památku svatého Ivana, který měl mít v jeskyni pod klášterem poustevnu. Zde se měl sejít s knížetem Břetislavem, když mu při lovu zranil jeho srnu a za to mu přislíbil vybudování kláštera. Tak se také před více než tisíciletím stalo.

Naučná stezka vede zpoza kláštera právě ke kříži, pokračuje skrze opuštěný lom Paraple, kde je v provozu malé muzeum těžby vápence, a nakonec se spustí strmým údolím Stydlých vod zpět do Svatého Jana.

Co uvidíte: Vápencový kaňon je v Česku ojedinělý a letecký pohled do něho, který si můžete užít od vyhlídky u kříže, se vyrovná alpským panoramatům. Při návratu skrze Stydlé vody si bedlivě všímejte okolí a uvidíte několik hlubokých jam, které vypadají jako trychtýře do země. Jsou to krasové závrty, kudy v době dešťů mizí voda do neznámých podzemních prostor. Jeskyňáři okolo nich už desítky let slídí, do některých se pokusili i prokopat, ale zatím na nic velkého nenarazili. Úžasné objevy tedy čekají na další generace.

Stezka: Trasa naučné stezky vypadá impozantně, protože stoupá z údolí potoka vysoko na Křížovou skálu nad ním. Ve skutečnosti se dají čtyři kilometry bez potíží zvládnout za dvě hodiny. Počítejte ovšem s tím, že při chůzi do prudkého kopce se zpotíte a na vyhlídce většinou profukuje vítr. Doporučujeme pevné trekkingové boty a bundu s sebou.

Doprava: Autem nebo autobusem přímo do Svatého Jana pod Skálou, nebo romantickým vláčkem do Vráže a potom dva kilometry turistickou cestou pěšky přes les.

Info: www.ceskykras.org

Labské pískovce: Tiské stěny

Každé pískovcové skalní město, a že jich je na severu Čech požehnaně, má svoji naučnou stezku. Jedna z nejhezčích vede Tiskými stěnami nedaleko Děčína. Tisá totiž nabízí v porovnání s ostatními pidiskály a pidiměsto, ale zároveň je tu všechno, co k tomu patří.

Vyjdeme od kostela do kopce a na vrcholu přesně uprostřed skal se rozevře náměstí. Na zemi leží tlustá vrstva písku, okolo se zvedají kolmé stěny, ze kterých během milionů let drobná zrnka opadala. Doleva i doprava vedou dvě křídla naučné stezky. Malé Tiské stěny vlevo nabízejí výstup na vršky skal po strmé stezce, Velké Tiské stěny vpravo jsou ideální pro děti. Malí objevitelé tu kličkují v bezpečných jeskyňkách a průchodech, kterými procházejí značené cesty.

Co uvidíte: Na rozdíl od většiny skalních měst v Česku, kde se chodí stinnými údolími a stržemi na úpatí pískovcových obrů, se v Tisé dostanete i na jejich vrcholy. Kromě přírody tak můžete obdivovat horolezce a horolezkyně v akci. I turistka, která neholduje sportu, se určitě ráda zastaví, protože poslední móda velí lezcům sundat triko a stoupat kolmými stěnami do půl těla.

Stezka: Naučná stezka je jako jediná v našem přehledu placená. Značená cesta se proplétá mezi bizarními pískovcovými věžemi. Abychom se v nich aspoň trochu vyznaly, je dobré koupit u pokladny za pár korun kromě vstupenky ještě mapku s očíslovanými skalními útvary. Jejich čísla najdete i na skalách. Prohlídka vám zabere nějaké tři hodiny. Kotníkové boty proti zvrtnutí kotníku lze jen doporučit, protože se střídají schody, skály a hluboký písek.

Doprava: Do Tisé jezdí autobus. Na návsi v Tisé, nebo na druhé straně skalního města u Turistické chaty jsou placená parkoviště, ale často se tu vykrádají auta.

Info: www.vrcholky.cz

Mariánské Lázně: Geologický park

Zajímavá naučná stezka pro zvídavé intelektuálky a intelektuály vede lázeňským parkem v Mariánských Lázních. Na parkových cestičkách se spoustou laviček určitě neunavíte nohy, ale může se vám klidně stát, že zavaříte mozek.

Na pouhých deseti hektarech projdete okolo tří set kamenů zapuštěných do země pod korunami mohutných buků a každý se nějak jmenuje. Všechny tvoří základ zdejší krajiny. V masivu Slavkovského lesa se střídají na viditelných skalkách i hluboko pod zemí a občas mezi sebou propustí pramen železité minerálky jako právě tady v Mariánkách.

Co uvidíte: Jednotlivé kameny jsou nejen v přírodním stavu, jak je pracovníci muzea našli nebo nechali vylomit ze skály, ale mnohé jsou z jedné strany vyleštěné. Díky tomu můžeme obdivovat krásu, ale také vnitřní strukturu zdánlivě obyčejné horniny.

Stezka: Doporučujeme nejprve navštívit mariánskolázeňské muzeum nad kolonádou, kde se dozvíte vše podstatné o geologii v okolí a do geologického parku půjdete už poučená. Kromě obyčejných kamenů si prohlédnete i drúzy polodrahokamů vytěžených nebo nalezených ve zdejších dolech, které fungovaly už za Keltů. Od muzea ke geologickému parku dojdete pomalou chůzí za deset minut, což je přesně doba, kdy stačíte vstřebat, co jste viděli, a nepodstatné detaily zapomenout.

Doprava: Trolejbusem dojedeme do Nehrovy ulice v horní části města a Chopinovou ulicí dojdeme do lesoparku, kde je umístěn geologický park.

Info: www.marienbad.com

Jizerské hory: Oldřichovské háje

Zapadlý kout Jizerských hor zvaný Hemmrich (dnes Oldřichovské sedlo) vždycky budil hrůzu. Ač přes něj vedla důležitá silnice do Frýdlantu a chodila tudy procesí do poutního kostela v Hejnicích, nikdo si tu nemohl být jist jměním ani životem. Hluboké lesy tu ukryly nejeden zločin. Dnes je sice krajina bezpečná, ale stejně pochmurná jako dříve.

Stejná je i zájezdní hospoda na sedle, které místní neřeknou jinak, než U Kozy podle přezdívky majitele a zároveň hostinského. V dřevěné boudě není těžké přivřít oči, vrátit se o sto let nazpátek a představit si zdejší hajné popíjející kořalku a pivo u jednoho stolu s pytláky, dřevorubci a uhlíři, kteří z bukových špalků pálili celé dny a noci dřevěné uhlí.

Co uvidíte: Naučná stezka přes Kopřivník a Stržový vrch kličkuje mezi obrovskými černými skálami v temném bukovém lese. Chvílemi návštěvníka přepadají otázky, kdo a proč sem ty obrovské kamenné bloky vlastně naházel. Při troše fantazie ve skalních věžích poznáte jejich jmenovce. Na začátku vás uvítá věžička Sněhulák postavená ze třech žulových koulí na sobě, kousek za ní se objeví profil Gorily, projdeme úzkou Skalní bránou a objeví se defilé opravdových obrů. Třicet metrů vysoké Lysé skály a Frýdlantské věže kryjí hlouběji v lese schovanou Kovadlinu a Uhlířovu čapku.

Stezka: Stezka začíná v Oldřichovském sedle, prudce stoupá do kopce na Kopřivník a pozvolna klesá nazpátek do Oldřichova. Na pětikilometrovou trasu počítejte se třemi hodinami chůze. Jde se náročným terénem, a tak nejsou od věci dobré pohorky na nohou, bunda na sobě a batůžek s pitím v batohu.

Doprava: Z Liberce autobusem, autem nebo na kole do Oldřichovského sedla, vlak má zastávku o kilometr níž v Oldřichově.

Info: www.suchopyr.cz