Hans Kammerlander, lepší než skvělý horolezec

Italského špičkového extrémního lezce, lyžaře, ale také vynikajícího běžce trail-runnera bude poměrně těžké potkat ve volné přírodě. Jednak je to tvor plachý a jednak se povětšinou pohybuje v terénech, do kterých se běžný smrtelník nedostane. Protože se na nich neudrží.

Výjimku z tohoto pravidla téměř železného tvořila vynikající přednáška Hanse Kammerlandera minulou sobotu v Bad Füssing v rámci oslav 20. výročí Johannesbad Thermen-Marathonu. Vstup byl pro každého návštěvníka zdarma, a tak nikomu nemohlo nic zabránit seznámit se s Hansem Kammerlanderem napřímo.

Zdravý závod v Bavorsku Johannesbad Thermen-Marathon



Hans Kammerlander vyrůstal na statku v Jižním Tyrolsku. Kopce a hory byly všude okolo, ale jeho zatím nenapadlo zabývat se tímto jevem nějak blížeji. Až jednoho dne, to bylo malému Hansovi osm let, se jej jakási dvojice turistů vyptávala na cestu na blízkou třítisícovku. Věděl, kudy vede, a rád poradil.

Co tam ale jdou dělat? Tajně je sledoval. Odhalit se nechal až na vrcholu. Namísto obávaných pár facek od nich dostal jablko. A od hor poznání. Teď už věděl, kam budou směřovat jeho další kroky, kam bude směřovat jeho další život. Volný čas začaly naplňovat horské výstupy, průstupy severními stěnami, dobývání stále obtížnějších vrcholů.

Také běhal. Ze statku na vrchol nejbližší hory běhal stále znovu. 1600 výškových metrů dokázal časem zdolat za hodinu. "To byla a je nejlepší příprava na obtížné výstupy i lyžařské sjezdy," říká ještě dnes Kammerlander.



Už v 21 letech získal licenci jako horský vůdce a lyžařský trenér. Když nebyl po ruce žádný parťák, lezl sólo. Nejištěný, bez lana a dalších pomůcek. Osmitisícové vrcholy začal zdolávat po boku Reinholda Messnera. Sám Kammerlander stál na vrcholu 13 ze 14 osmitisícovek světa. Jen tak mimochodem sjel severní stěnu Everestu jako první člověk na světě na lyžích (kousek musel slézt, a tak je nakonec prvenství připsáno Davu Karničarovi), aby tutéž stěnu zdolal ve světovém rekordu necelých 17 hodin. Je zapřísáhlým odpůrcem používání podpůrného kyslíku. "Podle mne se jedná o doping," říká.

Více o klasickém výstupu: 25 hodin na Matterhornu

Dnes je ve svých 57 letech stále aktivním extrémním sportovcem. Zároveň se angažuje při humanitárních projektech v Nepálu. I díky němu stojí v této zemi o 15 škol, domov seniorů a útočiště pro sirotky více.

Za jeden z nejvýznamnějších momentů svého života považuje setkání s prvovýstupcem na Everest Edmundem Hillarym. "Dokázal to, co nikdo jiný před ním. Skvělý a silný muž! Zároveň nikdy nezapomínal na to, že mohl uspět jen díky pomoci Šerpů. Celý život jim prokazoval upřímnou úctu a snažil se jim všemožně pomáhat." Na druhou stranu přiznává: "Velmi mne mrzí, že jsem se nikdy nesetkal s Walterem Bonattim," lituje krajan Kammerlander, člověk, jehož dvakrát přijal i dalajláma.

Klasické pořekadlo praví, že hřbitovy jsou plné skvělých horolezců. Hans Kammerlander je stále naživu. Znamená to snad, že on není skvělý horolezec? Právě naopak! Ti nejexcelentnější pokořitelé vysokých hor, příkrých stěn, ledů a převisů se poznají podle toho, že jsou skvělí a zároveň naživu. "Co je nejdůležitější pro přežití v horách? Umění se otočit. Jsou chvíle, kdy vám hory naznačí, že je třeba zapomenout na svoji cílevědomost, své odhodlání a udělat čelem vzad. Nebo zemřít. Umění se otočit považuji za nejdůležitější schopnost, které vděčím za své úspěchy," prozrazuje Kammerlander své největší tajemství.

INFO: Hans Kammerlander