Gustav Ginzel - horolezec a cestovatel

Z poslední doby byl Gustav Ginzel známý především jako svérázný majitel Hnojového domu (Misthaus) na Jizerce.

Ten v roce 1995 vyhořel, ale Ginzel ho s pomocí přátel znovu vybudoval.

V roce 2000 Gustav Ginzel onemocněl, měl psychické problémy a odstěhoval se k příbuzným do Německa. Letos u nich skonal.

Kauschkův mladší přítel

Gustav Ginzel žije především v srdcích horolezců. Kromě toho, že slezl všechny možné hory od Kavkazu a Sajan, přes Tatry až po Andy, má na svědomí spoustu prvovýstupů na žulových věžích Jizerských hor.

Před 2. světovou válkou lezl s otcem a bratrem Wofgangem. Rodinným přítelem a spolulezcem jim byl Rudolf Kauschka. S ním také absolvovali poslední výlet do Jizerek, protože v roce 1947 byl Kauschka odsunutý do Německa. Jizerky už nikdy nespatřil.

Německá rodina Ginzelova mohla zůstat v rodném Liberci (Reichenbergu). Její tkalcovské kořeny sahají až do 17. století. Otec Ginzel byl pro československé úřady nepostradatelný odborník v textilním průmyslu, a proto všichni tři nadále lezli v Jizerských horách.

Klenoty žulového lezení

Po válce vytvořili bratři Gustav a Wolfgang s přítelem originálního jména Adix Mai výkonnou lezeckou trojku. Spolu s dalšími spolulezci udělali spoustu cest především pětkové a šestkové obtížnosti.

Za klenoty jsou považovány například často lezený Severní Zvon (V) s dlouhým napínavým traverzem, Údolní Nos (VI), údolní Kauschka na Divou Maří (VI), Severovýchodní hrana na Věž Grálu (VIb) a mnohé další.

V roce 1962 vydává Severočeské muzeum knížku Topografie skal Jizerských hor, která se stala základem pro veškeré horolezecké průvodce po Jizerkách. Autorem byl Gustav Ginzel spolu s další poválečnou legendou tamního lezení Emilem Novákem.