Majestátní L‘Obiou

Do poslední chvíle jsem přesně nevěděl, co se chystá. V sobotu jsme dali dopolední rychlovku v Chartreuse na L'Aup du Seuil, kde jsem se dozvěděl nedělní plán: vylézt na L‘Obiou v masivu Dévoluy severní stěnou.

Co je to lehká pětka?

Jelikož o Vincentovi vím, že už jako malý tahal sáňky na Mont Blanc a prolezl celé okolí Chamonix, nebyl jsem si jistý, co podle něho znamená lehké lezení do obtížnosti 5. Především mě připravoval na možné sněhové exponované úseky, které mohou lezeni zkomplikovat.

V neděli v 7 hodin ráno vyrážíme já, Vincent a jeho další tři přátelé Brigitte, Laurence a Bruno z Grenoble směr Gap. Přijíždíme do Dévoluy a už z dálky vidíme dominantu a nejvyšší horu této oblasti L’Obiou (2789 m n.m.).

Oblíbený vrchol

V porovnání se čtyřtisícovkami východních masivů je tento vrchol podstatně menší, ale přesto je oblíbený. V tomto kraji je prostě majestátní.

Když se přibližujeme, sleduji Vincenta, jak nervózně pobíhá po dodávce od okénka k okénku a něco si mumlá ve francouzštině. Nevím, ale asi se modlí. Uviděl totiž severní stěnu úplně bílou. Připomíná spíše lavinový svah než mírně zasněžené úseky. Lyžařská sezóna asi letos přijde o trochu dříve.

S vybavením "pár helem a náhradní ponožky..." mění naše francouzsko-česká výprava plán na východní cestu přes malé Obiou poeticky zvanou Du petit au grand Obiou."

Přes Malý Obiou

Dojíždíme na parkoviště při cestě do Faïsses u chaty Baumes, odkud je nádherně vidět celý skalnatý komplex připomínající zkamenělou růži na zelené louce. Je osm hodin a dává se do nás zima podzimního rána. Obloha je bez mráčku. Vincent má kapku u nosu.

Po poslední kontrole báglů nastupujeme horskou pěšinkou po červené značce k severovýchodnímu svahu Malého Obiu. Postupujeme vlevo přímo na hřeben. Traverzujeme převážně travnatým porostem občas nějakou skalkou. Frantíci s hůlkami, já chvílemi po čtyřech.

Docházíme pod stěnu Malého Obiu, kde se nabízí první pěkný pohled na okolní masivy a kilometrovou propast pod námi. Dáváme první pauzu.

Lezení, chůze, lezení...

Těsně pod východní stěnou Malého Obiou pokračujeme jižně po vrstevnici velice strmého svahu. Připadám si jak na okraji půlky trychtýře končícího dole v údolí. Každý odkoplý kámen vyvolá lavinu suti. Dostáváme se do závětrného koutu se spletitým labyrintem plným rozmanitých vězí a komínů. Nejširším z nich otevřeným na východ šplháme na náhorní plošinu. První část cesty je za námi.

Znovu křižujeme červenou značku, která se ubírá jižně kamenitým terénem k vrcholu velkého bráchy L‘Obiou. Polední říjnové slunce ukazuje svou sílu. Jen mírný větřík příjemně chladí na otevřených prostranstvích. Za sedla mezi Malým a Velkým Obiou opouštíme stezku a krok za krokem míříme do středu východní stěny Velkého Obiou. Zbývá posledních sto výškových metrů.

Výběr trasy ponechávám na Brigitte a Vincentovi, kteří budí dojem, že už tu párkrát lezli. Rozbalujeme materiál, vážeme se a traverzujeme na jih mezi odříznutými skalními bloky. Jedná se o lehké lezeni s obtížností maximálně 3+ ve finální části. Několik zbylých metrů docházíme na vrchol, odkud je úžasný výhled na okolní vršky Dévoluy a masivy Vercors a Ecrins. Opaluje se tu pár turistů, které jsme již potkali na začátku cesty.

Severní stěna by opravdu nešla vylézt

Shora máme možnost podívat se do zasněžené severní stěny. Nedokážeme si představit, jak bychom tudy lezli. Vincent podotýká, že je opravdu těžké najit vhodnou cestu v těchto podmínkách. Jednou z mírně zasněžených děr na severovýchodním okraji slézáme speleostylem dolů k místu, kde jsme začali s lezením.

Dostáváme se na původní červenou značku, po které sestupujeme přes sedlo až dolů. Poslední obtížnější úsek je pár metrů pod sedlem. Zde se vyžaduje obzvláště velké opatrnosti při pohybu na namrzlých a sněhem pokrytých kamenech. Zbytek svahu si však vychutnáte lyžováním na štěrku. Jeden krok a 10 metrů se vezete. Zato boty potom máte jak ředitel vápenky. Ještě pár kopečků a jsme na parkovišti.

Velké možnosti pro turisty i horolezce

Loučíme se s horou a vyrážíme zpět směr Grenoble. V hlavě sumíruju, co říct závěrem: Celodenní středně náročný výstup s lehčím lezením do obtížnosti 3+. Obiou skýtá hodně možností pro vysokohorskou turistiku i klasické lezení různých obtížností. Je to křemičitovápencová skála, více erozivní, nutno dávat pozor na častější padající kamení.