Outdoorová fotografie

Začneme jedním z nejtypičtějších témat outdoor fotografie - lezením na skály. Jistě jste už viděli velké množství snímků lezců v časopisech a katalozích. Ale jak na takové fotky? Existují dva hlavní způsoby.

První je jednodušší na přípravu stanoviště. Fotíme ze země, nebo ze sousední stěny, vrcholu sousedního masívu, skalní jehly, nebo třeba ze stromu. Druhý způsob vyžaduje horolezecké zkušenosti. Fotíme z větší blízkosti, hlavně svrchu.

ROZHOVOR s Ondrou Tlachem

Řekni mi, prosím, něco používané technice.

Nikon N8008, Nikon D100 a k nim objektivy Sigma APO 28-200/3,5-5,6, Tamron AF LD 200-400/5,6, Stativ Manfrotto 055NAT + Mannfrotto Ball Head 168, dobré je mít i nějaké lezecké náčiní, ale předpokládám, že lezce budou fotit kolegové lezci, takže to asi nebude problém.

Chocňův komentář: Takže, jak sami vidíte, žádné pidikompaktíky se nekonají... A proč? Pokud jste pozorně četli minulý článek o focení zvěře, bude vám to asi jasné. Ono totiž není jednoduché dostat se k lezci na pár metrů. Prostě potřebujete delší sklo stejně jako na srnky. Samozřejmě opět vyvstává otázka finanční náročnosti. Ne každý má na D100, a tak se opět dostáváme k digi zrcadlovkám (dobrá, ultrazoomovým kompaktům).

Jaká jsou rizika při tomto druhu focení?

Problémem jsou padající kameny, na skalách vylézá podzemní voda a dost to tam kape. Proti kamenům moc ochrany není, takže je třeba dávat pozor. Kvůli vodě je potřeba mít po ruce jemný čistý hadřík na optiku. Dále, pokud chci fotit lezce shora, je nutno tam nejdřív vylézt. Vléci s sebou techniku je někdy kvůli váze obtížné. Dá se to řešit tak, že se vyleze nahoru a technika se vytáhne na laně a teprve potom začnou lézt kolegové. Málokdy se však najdou tak ochotní, že budou čekat na to, až se nahoře rozložím a nachystám. Takže doporučuji koupit pouzdro jen na foťák s jedním objektivem a přehodit si ho přes záda. Proto jsou vhodné širokorozsahové zoom objektivy.

Chocňův komentář: Optiku je nejlepší ofukovat vzduchem, ale ne vždy to stačí. V dobrých fotoobchodech jsou k dostání speciální hadříky na objektivy. Od nejlevnějších od Hamy až po velmi drahé. Myslím, že ty od Hamy stačí, ale někomu by se to přesto mohla zdát přemrštěná investice, ale vězte, že zničené antireflexní vrstvy nebo dokonce poškrábaný objektiv za to nestojí. Proti kapkám vody platí nasazený UV filtr, protože voda kapající ze skal obsahuje zrna písku. A se sebelepším hadříkem byste objektiv odřeli. A ať je odřené raději UV za pár korun než objektiv.

Jaký je postup samotného fotografování?

Úplně klasický. Je třeba najít vhodné místo, odkud budu lezce fotit. Nepsaným pravidlem je, že lezcovi by měla být vidět tvář a ruce, pokud je možné, tak i nohy. Někdy však detail řekne více, než fotka celého člověka. Je vhodné se soustředit na výraz tváře, případně zkusit detailně vyfotit uchopení lezcovy ruky a podobně. Je potřeba být rychlý, lezec v zajímavé poloze nemůže čekat, než se našteluji tak, jak potřebuji. Je nutné předvídat, co bude lezec dělat a už dopředu si vybrat vhodné místo.

Chocňův komentář: Opět tedy žádné překvapení. 99% velmi dobrých fotek vznikne po předchozí úvaze a ne jako momentka.

Na co si dát pozor?

Hlavně na sebe, focení je druhořadé! Pořádně se jistit, potom jistit stativ a také techniku. Při focení samotném se pohybovat nad lezcem tak, aby jsme mu neházeli do tváře kamínky, větvičky a hlínu.

Chocňův komentář: Nedává smysl, když vám nespadne foťák, ale spadnete sami.

"Lezeni fotím zásadně ze stěny," říká Majo Srník

"Stativ a podobné věci při tom odpadají. Objektiv o ohniskových vzdálenostech 50 - 100 mm (35mm EQ). Je tu i příležitost pro kompakty, které při tomto druhu focení mají nesporné výhody.

Základem pěkných fotek je nadhled. Když vidíte lezci do tváře a vidíte mu na prsty na rukách, tehdy zachytáváte atmosféru, výraz tváře, hloubku a výšku stěny. Nejlepší je, když vylezete nahoru, pak zůstanete ve stěně a fotíte lidi pod vámi.

Ale nefotíte svoje lano ani žádné spojení vás se stěnou! Fotíte jen lidi pod sebou. Profesionálové mají na takové fotky speciální zařízení, lavičky, hliníkové konstrukce a spoustu lan. Účelem je většinou, aby viseli dál od stěny. Všechno vyžaduje složitou přípravu a fotograf musí být často zkušený lezec."

Lodě, lyže, kolo, pohorky...

Nejen lezení je outdoorovým sportem. Co třeba sjezdovky, běžky a skialpy, kolo, voda, turistika? Poskytují množství zajímavých záběrů a situací. Samozřejmě i u těchto ostatních sportů platí "dvakrát měř a jednou foť".

Všeobecně opět platí zásady kompozice, takže se pokud možno vyhněte motivům ve středu snímku. v této fotografické disciplíně jde především o zachycení člověka a jeho interakce s okolím. Zajímavý výraz ve tváři je třešničkou na dortu těchto fotek. Není to ale podmínkou - někdy stačí jen silueta v krásné přírodě a oko si pošmákne.

K tomuto tématu patří i záběry lidí v krajině. Momentky z navštívených míst či pamětní fotografie. Například obrázky z vrcholků a tábořišť.