Peter Habeler: Cílem je vrchol

Známá horolezecká publicistka Karin Steinbachová pořídila s Petem Habelerem obsáhlý knižní rozhovor už v roce 2006 (? ověřit). Poté vyšel i v českém překladu a od loňska je na trhu druhé vydání.

Brožovaná publikace o 200 stranách nevypadá nijak honosně. Z obálky na nás kouká unavený, zarostlý a rozcuchaný chlapík, uvnitř je hodně textu občas proloženého historickými i novějšími fotografiemi z hor.

Ani když se začteme z knížky, nemáme pocit, že k nám mluví horolezecká superstar. Při tom vypráví o svých přelomových výstupech s Reinholdem Messnerem na Mount Everest, o svém předsednictví spolku horských vůdců v celém Rakousku, o svém dospívání s nejslavnějšími německými a rakouskými horolezci meziválečné éry.

Peter je rychlý: "Pak byli mými vzory horští vůdci, učil jsem se od nich. A neučil jsme se díky bohu od pomalých horských vůdců, ale od rychlých. Toni Vollger v horách neudělal jediný pomalý krok. To mě samozřejmě také ovlivnilo, mou celou budoucí alpinistickou životní dráhu. Proto jsem si později ve svých knihách túr vždy velice pečlivě zaznamenával dobu pochodu nebo lezení. Být ve stěně déle, znamená více nebezpečí. … Prostě jsem se vždycky snažil se s tím moc nebabrat, dosáhnout svého cíle, dostat se na vrchol a pak zase zpátky do bezpečí horské boudy nebo údolí. Vždycky jsem tak trochu hnal."

Je to velmi osobní vyprávění člověka, který předpokládá, že čtenář horolezectví rozumí, že už má něco nalezeno a nejsou mu cizí pohoří, o kterých jde právě řeč. Pokud jste lezli něco od pánů, o kterých s úctou a při tom lidsky mluví, je to vaše plus, neboť emoce si do střízlivého Habelerova vzpomínání dodáte sami.

Stačí jedna či dvě věty, o tom, jak se s někým setkal pod skálou, vylezli si jeho klasiku, a jaká to byla zábava – a hned jste v myšlenkách ve spáře, na hřebeni, v komíně, nebo na stěně, kterou jste si dali díky tomu, že ji někdo našel a vylezl před sto lety.

Peter Habeler se dotýká trendů v horolezectví a horské turistice. Jak by ne, když se rodný Mayrhofen i rozlehlý Zillertal změnily během jeho života z chudé zapadlé podhorské obce na bohaté centrum lyžování, skialpinismu, horolezectví a turistiky. Navíc ho dobře živí horolezecká a lyžařská škola, a také vodění klientů na horolezecké a skialpinistické túry

Přiznává právo ne existenci rekreačním horolezeckým trasám bezpečně zajištěným vrtalými a lepenými skobami a vedle toho náročným klasikám s větším rizikem. Je pochopitelné, že straní spíš klasickému horolezectví, když se mu věnuje celý život.

Peter je klasik: "Musím ke své ostudě přiznat, že i já jsem jednou v životě osadil nýt. Později jsme ho zase vytloukl. Bylo to při prvovýstupu severní stěny Gefrorene Wand, to mi bylo devatenáct. Byl jsem na začátku velice obtížné spáry, daleko od štandu a neměl jsem šanci zatlouct skobu. Taky jsem neviděl, kam až spára sahá. Musel jsem se rozhodnout: přelezu ji nebo nepřelezu. Už jsem nevěděl, jak dál, tak jsme holt dal nýt. Byl to kratičký borhák, takže to netrvalo moc dlouho. Je to takříkajíc skvrnka hanby v mém životě, prostě se to stalo. Při prvním opakování té cesty se Seppem Mayerlem jsem ho zase vytloukl. Po dvou ranách kladivem byl zase venku a věc byla napravena."

Knihy slavných horolezců má smyl číst nejen kvůli tomu, jak a co vylezli, ale protože dávají nahlédnout do jejich uvažování o tomto nebezpečném a při tom tak emotivním a krásném sportu. Když se navíc spojí tak profesionální osobnosti, jako zasvěcená publicistka Karin Steinbachová a erudovaný horolezec Peter Habeler, je radost sledovat, kam své čtenáře zavádějí. Pochvala patří také překladatelce Kateřině Sitařové, neboť až na pár drobností se jí podažilo strefit do jazyka současných horolezců a při tom neudělat chyby ve specializovaném pojmosloví.

Praha, Alpy 2016. Brožované. Orientační cena 257 Kč

 Peter Habeler na Horydoly:

AUDIO: Ne cesta, ale vrchol je cíl 
OSOBNOST: Skromná a nepápadná horolezecká legenda