Polovina horolezců nechce z umělé stěny do přírody

Libor Hroza starší je bývalý extrémní horolezec, má za sebou severní stěnu Eigeru sám a v zimě, vertikální dobrodružství na Kavkaze, stovky výstupů ve Vysokých Tatrách za jakéhokoliv počasí. Vystudoval střední námořní školu a ještě před sedmi lety se živil jako lodník na holandských říčních lodích. V této rovinaté zemi poprvé viděl umělé lezecké stěny s komerčním provozem. Jednu takovou postavil v pražských Holešovicích.

AUDIO: Poslechněte si rozhovor s Liborem Hrozou
Nové trendy na umělých lezeckých stěnách (48 MB, MP3, 52:08 min)

Jak tě napadlo postavit umělou skálu pod střechou uprostřed hlavního města?

Neměl jsem peníze, neměl jsem práci, nechtěl jsem být lodníkem. Naštěstí se objevil můj spolužák ze základní školy jako investor a já měl zkušenosti z umělých stěn v Holandsku, Německu a Rakousku. Ale do poslední chvíle nebylo jisté, zda bude mít lezecké centrum Mammut komerční úspěch. Stále se mi vrací pocit, když jsem večer seděl sám na zemi ve zkolaudované hale, druhý den byla naplánovaná otvíračka pro veřejnost a cítil jsem obrovskou odpovědnost za kamarádovy peníze, které posháněl a vrazil do stavby. Kdyby to nevyšlo, sebral bych se, své věci naházel do jedné igelitky a odešel. On by se ovšem zadlužil a zároveň by přišel o své úspory.

Ukazuje se, že obavy byly zbytečné.

To jistě. V tu dobu to ovšem nikdo nevěděl. Stěna Holešovice byla první hala speciálně pro horolezce a jen co se ukázalo, že je ekonomicky životaschopná, vyrojila se nám konkurence. Protrhla se hráz obav a výstavba stěn se rozjela jako lavina.

Pozoruješ nějaké změny v lezcích na umělých stěnách?

Je jich stále víc. Navíc už to nejméně polovina z nich nebere jenom jako tréning nebo náhražku opravdových skal, ale jako plnohodnotné sportovní vyžití.

Existují rozdíly mezi zákazníky tvé stěny a těch ostatních?

Samozřejmě. Zvlášť ve velkých městech si vybírají a zajímá je, zda mají stěnu blízko domova, zde se na ní leze s lanem nebo jen nízko nad zemí bez lana, zda se u ní dá zaparkovat a kdy je otevřená. V Praze je stěn tolik, že se v nich scházejí lezci různých zájmů, ačkoliv se haly mezi sebou příliš neliší.

Jak to myslíš?

U nás v Holešovicích lezou především začátečníci a rekreační lezci. K nim se přidávají horolezci, kteří sice nemají velké sportovní ambice, ale jejich doménou je rekreační lezení venku na skalách a na horách. Na Smíchov míří sportovně zaměření lezci, kteří hodně trénují a sportovní lezení mají jako hlavní koníček. Ostatními mírně opovrhují a málo výkonným lezcům to dávají najevo, takže ti se tam necítí dobře. Stěna v Ruzyni se orientuje hlavně na tréning těžkých cest. Boulder Bar je kultovní místo pro velmi dobré lezení bez lana a Lokal Blok je pro ostatní zájemce o lezení bez lana.

Stěny si tedy konkurují, nebo každá má svoji dostatečnou klientelu?

Hodně si konkurujeme mimo sezónu a v okrajových hodinách. V odpolední a večerní špičce je všude plno. Proto budou další stěny určitě postavené. Je to vidět třeba na nově vzniklých velkých lezeckých centrech v krajských městech. Tam taková zařízení chyběla nejvíc. V Praze jsou tři desítky umělých stěn, kam může veřejnost. Další jsou v tělocvičnách na základních a středních školách.

Zvyšující se návštěvnost umělých stěn je trochu na úkor lezení venku v přírodě. Považuješ to za dobrý trend?

Každopádně je to dobré pro společnost.

Proč by mělo být dobré pro mne, že někdo někde provádí fitness pár metrů nad zemí?

Je užitečné, když lidé patří někam, kde si navzájem pomohou, poradí, navážou přátelství. Horolezectví v jakékoliv formě k tomu vede už kvůli tomu, že se dvojice navzájem jistí lanem. Často si ale radí i úplně neznámí lidé, kudy lézt, jak vzít chyt, upozorní se navzájem na chyby při jištění. To se třeba v posilovně nestane. Lezci jsou daleko pozitivnější.

Není to jenom pohádka, kterou se horolezci sami povyšují nad ostatní?

Když holka prozradí rodičům, že má kluka, a řekne, že je to horolezec, maminka spráskne ruce a praví: "On se ti zabije." Zároveň je to ale pozitivní. Pro rodiče je sportovec, hrdina, který vyznává přátelství na laně. Kdežto když řekne, že její kluk dělá pingla, tak to může být dobrý číšník a rovný chlap, ale to slovo zní jinak. Hůř. To samé naskočí třeba policajtovi, když vyšetřuje trestný čin. Když mu řeknou: "Ten muž dělá pingla," pomyslí si něco o zlodějích, kdežto když uslyší: "Je to horolezec," tak ho hned bude považovat za odvážného a rovného člověka.

SEZNAM: Umělé lezecké stěny v Česku a na Slovensku

Podívejte se na virtuální prohlídku Lezeckého centra Mammut Holešovice

Rozhovor s Liborem Hrozou starším je jedním ze zdrojů shrnujícího článku Outdoor míří indoor, který dnes vychází v časopisu Respekt. Horolezci, vodáci, cyklisté, golfisté. Všem už měla skončit sezona. Ale nekončí, jen se na zimu stěhují pod střechu:

Rozhovory s Liborem Hrozou st. na HORYDOLY

2009 Mé zásadové postoje mohou Lucce ublížit

2008 České holky se příští rok vyrovnají světové špičce

2007 Tatry si zaslouží zimní hřeben

2006 Kam kráčí lezecké stěny? 

2006 Nejlepší reklama na umělou stěnu je v Blesku