Rybízův tatranský opravník

Malý Kežmarský štít – Vhloubením Sczepanských IV

Cesta nevede po čistém sněhu, ale jedná se o klasickou mixovou túru. Skalní je vodorovný traverz a oblézání příčného kamene (nejtěžší místo). Mixový je výlez z tohoto místa na traverzovou úzkou rampu vedoucí doleva k Bocekovu vodopádu. Přechod přes něj je čistý led a úzká polička za ním je zase skalní. Poté až na Nemecký rebrík pokračuje položený mixový terén sníh/led/tráva/skála.

Kuba Turek, jakub.turek@horydoly.cz

Malý Kežmarský štít – Levý Ypsilon V

Cesta není v severní stěně Malého Kežmarského štítu nejlehčí. Lehčí výstupy poskytují Nemecký rebrík (II), Vhloubení Sczepanských (IV) a Hrana Weberovky (IV+).

Kuba Turek, jakub.turek@horydoly.cz

Malý Kežmarský štít - Hrana Weberovky VI

Hrana Weberovky nemá příliš přesný popis. Navíc šestka to není a nikdy nebyla. Klasifikace VI je zřejmě tisková chyba v Kroutilově průvodci z roku 1977. V přiloženém schématu je nejtěžší místo klasifikováno IV+.

LukasB, lukas.bludsky@seznam.cz

Čierny štít – Stanislawského cesta IV

Je napsáno, že štandy jsou osazeny borháky. Není tomu tak. Maximálně, když se cesta sloučí u třetího štandu s Puškášovým pilierem vpravo. Ale štandy se tam dají vždy dobře udělat.

Ondřej Smrž

V podstatných pasážích cesty žádné borháky nejsou. Teprve až zcela nahoře, po spojení se s Puškášovou cestou, jsou borháky na posledních dvou stanovištích.

TomasK, tomas.kublak@centrum.cz

Čierny štít – Motykův komín V

U Motykova komína (který zná z doslechu), má Rybíz několik nepřesností. Borháky na štandech tam nikdy nebyly, stejně tak charakteristika "jeden z nejkrásnějších tatranských komínů" sem rozhodně nepatří (formulace z Kroutilova průvodce). Navíc Motykův komín se mi nezdá jako ideální slaňovací trasa, v létě je to fest lámavé a v zimě vysněžené. Mám dojem, že by to bylo buď v létě děsně nepohodlné, nebo že by to bylo celou zimu pod sněhem. Variantou je udělat slanění na Englischově cestě (normálce) od skalní jehličky na začátku traverzu.

LukasB, lukas.bludsky@seznam.cz

Cesta vede výrazným komínem mezi Stolarczikovou lávkou stoupající doleva a rampou Normální cesty, která traverzuje doprava. První převis překonáme trhlinou v jeho levé části, poté se dostaneme do jeskyňky pod druhým převisem. Stěnou vlevo nad převis a poté zpět do komína. Lehčím terénem na východní hřeben a normální cestou na vrchol. V zimě bývá spodní převis zasněžený, stěnka vlevo od druhého převisu ledovatá. Komín měří 130 metrů, na vrchol je dalších 200 metrů.

Kuba Turek, jakub.turek@horydoly.cz

Kolový štít – Šádkova cesta V

Zkuste si podle schématu slézt Šádkovu cestu na Kolový, chacha. Borháky na štandu? Často jinde, než je značeno v průvodci.

TomasK, tomas.kublak@centrum.cz

Jastrabia veža – sestup

Jedničková rampa těsně nad suťovým svahem překonává dva metry trojkového traverzu. Místo se dá jen špatně odjistit.

Kuba Turek, jakub.turek@horydoly.cz

Jastrabia veža – Severozápadním hřbenem III

Jedno krátké místo v polovině první délky má obtížnost II-III, zbytek je lehčí.

Kuba Turek, jakub.turek@horydoly.cz

Žltá stena – Východní stěnou III

V zimě jen to typický tatranský travnatý mix. Všude (včetně údajně skalních výšvihů ve středu stěny) roste tráva, do které jdou vrazit cepíny.

Kuba Turek, jakub.turek@horydoly.cz

Široká veža – Hucký/Mašek VI

U výstupu Mašek-Hudský na Širokou vežu komolí Rybíz jméno druhého z prvovýstupců na Hucký. Chyba byla již v Kroutilově průvodci z roku 1977.

LukasB, lukas.bludsky@seznam.cz

Široká veža – Motykova cesta V-VI

Motykova cesta středem jižní stěny Široké věže je velmi vágně popsána pouhým směrem ve spádnici dvou výrazných zářezů ve spodní části stěny. Nástup je ve výrazném plochém zářezu, ale první délka vede spíše stěnou vlevo od tohoto zářezu. Směr určují originální chyty ve tvaru hlubokých misek.

Kuba Turek, jakub.turek@horydoly.cz

Ľadový štít - Brnčálův pilíř V

Prvovýstupce se ve skutečnosti jmenoval A. Brnčal, tedy bez čárky nad písmenem "a".

Kuba Turek, jakub.turek@horydoly.cz

Lomnický štít – Jordánova cesta II

Jordánka prý vede sněhovou roklí k Bachledově štrbině, ale ve skutečnosti se obvykle nastupuje o jedno žebro nalevo od ní. Vyhneme se tím výstupu letním sněhem nebo vodopádem, případně zimnímu lavinéznímu terénu. Vlevo od žebra stoupáme hlubokou roklí až ke kolmým stěnám (CH). Od nich traverzuje doprava jasně viditelná rampa (I), která obchází první věžičku mohutného žebra. Za věžkou pokračuje rampa dál do sněhového žlabu z Bachledovy štrbiny. Pokud je málo sněhu, nevejdeme do žlabu, ale stoupáme vlevo od něj po lámavých a mokrých skálách (I-II). Traverz doprava do Rybízova směru uděláme v místě, kde je sklon žlabu nejmenší. Za vyššího stavu sněhu ve žlabu ho překročíme a na druhé straně vystoupáme pokračováním rampy (II) na travnaté žebro a jím stoupáme podle Rybízova popisu.

Kuba Turek, jakub.turek@horydoly.cz

Lomnický štít - cesty Stanislavského V a Orlowského V

Opět se v průvodci objevily tradiční chyby u Lomnického štítu. Stanislawski je vlastně Puškáš a Orlowski je vlastně Stanislawski. Je to rozšířený omyl a cesty jsou známy pod nesprávnými jmény. Zda-li jít proti proudu, může být předmětem diskuse.

LukasB, lukas.bludsky@seznam.cz

Lomnický štít – Hokejka VI+

Lezeckých délek je 9, tedy i 9 štandů (na štandech jsou dva nýty, pouze poslední štand má jen jeden). Nejtěžší místo cesty (převislá stěnka se dvěma skobkama, v průvodcích značeno A1) je v osmé délce. Kousek nad touto stěnkou je druhý postupový nýt v cestě a pár metrů nad ním je osmý štand. Dále se pak leze do komínku a jím až do trychtýře, kde je hned zkraje devátý štand. Odtud dále už jen cca 80 - 100 m choďáku na vrchol Lomnického štítu.

Dejf, dejf@koncept-ekotech.com

Hokejku jsem lezl ještě bez nýtů, takže teď nevím jak to je, ale občas mi připadne, že se štanduje zbytečně mnoho. Tehdy jsme to lezli ještě s jednoduchou padesátkou a udělali jsme tam celkem čtyři délky (druhá třetí + cca 5 m popolez) a nahoře dolez trychtýře. Takže nevím, ale devět délek, to se štanduje snad po dvaceti metrech, ne?

Radek, zoban@seznam.cz

Ostrý štít - sestup

Již pár let se nesestupuje obtížným hřebenem do Bílé lávky (býval to nejtěžší sestup v Tatrách vůbec), ale kousek od vrcholu po tomto hřebeni začíná slanění jižní stěnou se stabilními štandy.

Bidlo, petr.danis@terezango.cz

Gerlachovský štít – Krčmárov žlab II-III

Krčmarov žlab má být až šedesát stupňů prudký, ale takové strmosti dosahuje jenom závěrečná převěj. Jinak se jedná o sníh do 45 stupňů. V první třetině výstupu se i v zimě často objevuje 5-20 m vysoký skalní práh obtížnosti III.

Kuba Turek, jakub.turek@horydoly.cz

Batizovský štít – Kuttovy plotny VI

Kuttovy plotny na Rybízově nákresu vypadají, že vedou po jakémsi hřebeni nebo pilíři. Nic takového ovšem ve stěně není. A obtížnost rozhodně není VI (ani lehčí tatranské škály), ale 4+. Až na první jsou všechny štandy osazené dvěma borháky. Rybíz uvádí jen jeden borhák na celou cestu.

V předposlední délce je možné lézt původní variantou přes hladkou plotnu zprava doleva a potom po hřebeni na vrchol. Pokud chcete využít vyborhákovaných štandů, lezte od spodního okraje plotny doprava přes převisek do kouta (skoba v převisku ukáže kudy). Na konci kouta je kruh a od něho se jde po lávce 5 m doprava na kazatelnu ke štandu. Pokračujeme po lávce doprava pod položené plotny, jimi se dostaneme do štrbiny a po hřebeni na vrchol.

Nelze akceptovat Rybízův sestup. Z Kuttových ploten je možné slanit (lana 2x50 m) podél vylezené cesty. Lze též dolézt (II-III) vrchol Batizovského štítu, sestoupit východním hřebenem II (není snadný technicky ani orientačně) do Západného Batizovského sedla a pokračovat vodorovným hřebenem I do Východného Batizovského sedla. Odtud lze teprve bezpečně sestoupit do Batizovské doliny. Rybízův popisovaný sestup přímo ze Západného Batizovského sedla do doliny je lámavý a nebezpečný.

Kuba Turek, jakub.turek@horydoly.cz

Kačací štít – Středem SZ stěny IV

Kačací štít má taky čtyřku se severozápadu, ale rozhodně to není ta, kterou popisuje autor průvodce. Je od Birkenmajera a vede lámavými žlábky. Autor popisuje cestu z Batizovské doliny od JIHU!

Vokoun, jan.vokounek@tiscali.cz

Opálová stěna – Reichertova cesta IV

Na str. 113 je vlevo dole obrázek s vyznačeným výstupem č. 87. Podle autora průvodce to má být Reichartova cesta (Pravým žebrem JZ stěny), ale na obrázku je vyznačena cesta Levým žebrem.

TomasK, tomas.kublak@centrum.cz

Žabí koň – východním hřebenem III

Prvovýstup provedli 5. 8. 1907 Z. Klemensiewicz, R. Kordys, A. Znamiecky

Kuba Turek, jakub.turek@horydoly.cz

Ganek - Puškášův pilíř V

Puškáš na Ganek z Rumanovy dolinky není pětka, ale III, maximálně III-IV. Jedná se o lehký pilíř, kde se zabil Tatarka při lezení s dcerou.

Vokoun, jan.vokounek@tiscali.cz