Silvestr v jeskyni

Na nejbližší křížovatce brzdíme vedle druhého auta nepovedené lyžařské minivýpravy, stahujeme okénko a křičíme: "Jede se do jeskyně Pod Křížem v Českém krasu!"

Několik SMS vyřeší technické podrobnosti, půlhodinka v Praze stačí k umytí a převlečení a v jedenáct večer parkujeme u kláštera ve Svatém Janu. Na jednu noc se otevírá obloha, mrzne a sněží.

FOTO Silvestr v jeskyni Pod Křížem (9 snímků). Foto: Jindřich Štěpán, Hana a Kuba Turci,

VIDEO Svatý Jan, výstup Křížovou cestou (62 MB). Kamera Kuba Turek, digitalitace Vlasta Daněk

Za další půlhodinku jsme na turistické vyhlídce u dřevěného Kříže. Omrzlý a zasněžený vápenec klouže. Ke dvěma borhákům necelé tři metry pod zábradlím se spouštíme po laně, abychom neproletěli osmdesátimetrovou kolmou stěnou pod námi dříve, než udeří půlnoc.

Slaňuji poslední. Vypínám pomocné lano od zábradlí, věším se do obou borháků a jedu po laně do temnoty. Prvních dvacet metrů si otloukám kolena o zledovatělé ostré škrapy.

Do společnosti je potřeba sako

Nad portálem jeskyně mě čeká překvapení. Dole jsou už rozžaté svíčky, Hoé mě vítá v saku a se sklenkou v ruce. Pomalu sjíždím vzduchem, volně se otáčím v prostoru. Ostatní rozbalují karimatky a spacáky. Zbývá jen natáhnout lano od kruhu ke kruhu přes celou jeskyni jako zábradlí. Pod námi je dalších čtyřicet metrů vzduchu.

O půlnoci si připíjíme a sledujeme odlesky rachejtlí z Berouna, který je za kopcem před námi. Potom už jen navzájem ochutnáváme cukroví a mícháme všechny alkoholy, které jsme stačili pobrat během krátké zastávky doma.

Mráz, hvězdy a kamarádi

Zpíváme až do úsvitu. Kytaru ani zpěvníky nemáme, a tak většina písní končí po první či druhé sloce. Hvězdy září intenzivním studeným světlem. Teploměr padá patnáct stupňů pod nulu.

Druhý den před polednem se budíme do mrazivého dne. "Už jsme tady půl dne přes povolenou dobu," říkám a narážím na každoročně časově omezené lezení od srpna do prosince. V tu chvíli padá do jeskyně lano. "Že by ochranáři?" vtipkujeme. Ale úsměv nám mrzne na rtech.

Jen na jednu noc

Ukazuje se, že je to tradiční novoroční slanění spřáteleného horolezeckého oddílu. Balíme tedy a slaňujeme, abychom nepřekáželi v jeskyni druhé výpravě. Výhledu si stejně moc neužijeme, protože se zatahuje.

Loučíme se a jedeme domů. K večeru přichází obleva a nad Evropu se vrací déšť.