Tady se narodilo volné lezení

Výstup na Mnicha, kterým se otevřely brány pro lavinu čistého lezení v Saském Švýcarsku, se dnes nejčastěji nazývá Jihovýchodní cesta (Südostweg), ale v průvodcích se lze setkat i s názvy Uferova cesta (Uferweg) nebo Uferův komín (Uferkamin). Ve starých materiálech se uvádí také Ostweg (Východní cesta).

Není to cesta pro každého

Jihovýchodní cesta na Mnicha se v současné době pyšní dvěma hvězdičkami ze třech možných za krásu a relativní bezpečnost lezení.

Její obtížnost je hodnocena stupněm III saské pískovcové klasifikace. To ale neznamená, že je úplně pro každého. Není úplně lehká ani orientačně snadná.

Pro její přelezení je dosud potřeba odvaha a také znalost veškerých lezeckých technik. Začíná se spárou, pokračuje koutem, následuje štand ve vlastních smyčkách, nad ním stěnka, balkon, překrok do komína, exponovaný komín a nakonec jednoduchý vrcholový rajbas.

Slanění z vrcholu vyžaduje odhad a orientaci.

Saský národní sport pro celou rodinu

To všechno nás samozřejmě lákalo. Trojková pískovcová obtížnost se nám zdála až dost na nás horolezce z pražských skalek, tatranských hřebenů a alpských pilířů. Hlavně nás ale táhla na Mnicha jeho pověst a historie.

Přicházíme pod věž v poledne a všude okolo slyšíme cinkat karabiny. O pěkném víkendu je tu vždycky plno, protože pískovcové lezení je pro Sasíky rodinným sportem.

Ve vybrané Uferově cestě necháme odlézt čtveřici Němců na stanoviště, a pak se do toho dáme. Jsme ale dvojka k popukání. Já mám zpola nepohyblivou levou ruku po operaci šlach a můj dvanáctiletý synek váží třetinu toho, co já. Ani jeden z nás není znalec pískařského lezení.

Těžká spára vede na první štand

Nástupová spára má být nejtěžší z celého výstupu. Mnozí ji hodnotí více než trojkou. Lezení se ovšem odehrává pár metrů nad zemí a ještě k tomu se dá dobře zajistit uzlem, tak se prostě nacpu dovnitř a vysoukám se vzhůru.

Překvapivě daleko větší potíže zde má můj útlý a malý spolulezec.

Další metry lezení vedou schodovitým koutem. Přivádějí mne na plošinku pod převis. Tady je zaklínění mohutný blok, okolo kterého ovazuji smyčku a buduji první stanoviště. Synek za mnou doleze s funěním, ale bez problémů.

Potupa: Sasíci mi hodí lano

Teď bude jistit od štandu. Opatrně stoupám levou stěnou kouta pomocí spárek na balkon. Tam dávám poslední jištění. Nic moc to není. Ale jak dál? Přímo bych se mohl dostat ke kruhu, ale musel bych překonat dvě hladká osolená břicha. Trojka to určitě není.

Nebo udělat dlouhý překrok do komína doprava. Nevypadá to těžce, ale je to krok bez možnosti návratu. Nechce se mi do něho. Přešlapuju na balkónku snad deset minut. Nevím, co mám dělat.

Nakonec zavolám na německé družstvo nade mnou. Prosím o radu. Sasíci mi doporučují vlézt do komína a postupovat přímo k nim nahoru. Z mého váhání asi vycítili nejistotu a házejí mi lano. Potupně se na něj cvaknu a bez potíží vystoupám krásným komínem.

Pevná skála a rozestup stěn akorát dělá z komína požitkové lezení. Všímám si, že jištění by tady bylo řídké. Dostatečné, ale řídké.

Třetí délka vede k plechovému mnichovi

Nad komínem je druhé stanoviště. Dobírám synka, který se stejně jako já bojí udělat první dlouhý překrok do komína. Pak to má kvůli svému malému vzrůstu o něco těžší, a tak ke mě dolézá zbrocený potem.

Třetí krátká délka nás dovádí na hlavu Mnicha, kde na nás čeká proslulá plechová silueta kráčejícího mnicha. Rozhled do údolí Labe a na obec Rathen je odtud parádní.

Komplikované slanění podél Západní cesty

Není ale našemu dnešnímu dobrodružství ještě konec! Slanění má vést podél Západní cesty (Westweg III) od Oscara Schustera z roku 1896. Je o něco lehčí než Uferova cesta, ale daleko méně lezená.

Slaňuji dvě délky lana na dno úzkého komína. To byla chyba. Měl jsem zastavit na jedné z několika polic, přejít po ní k jihu a dál slanit na jižní stranu Mnicha. Teď dole se už nedá nic dělat.

Naši chybu udělalo již mnoho lezců před námi a určitě ji budou dělat i po nás. Na zemi jsme našli jednu starou a jednu novou karabinu. Několik zanechaných smyček a ošlapané stupy svědčící, že sem lezci zabloudí často.

Zdolali jsme další slavný výstup

Úzkými nejistitelnými a vlhkými komíny se nám nechce drápat nazpátek vzhůru, a tak se propasírujeme úzkou trhlinou na sever. Slaníme o strom vrostlý do kolmé skalní stěny, který však nebudí přílišnou důvěru, a ocitneme se konečně na zemi.

Jsme vytřesení, špinaví a odření. A hlavně šťastní, že si můžeme odškrtnout v průvodci tuto legendární cestu na legendární věž v pravlasti skalního lezení Saském Švýcarsku.

Doporučené vybavení

Lano 50 m, 6x expreska, lezečky, 3x karabina se zámkem, jistítko, dřevěné šťáradlo, větší množství plochých i kulatých smyček včetně dětských hlav (Kinderkopf), přilba, hrudní a sedací úvaz, horolezecký průvodce, lékárnička, mobil, hodinky, batoh. Podrobná mapa kvůli nalezení skalní věže.

V Německu se leze bez magnézia!

Zobrazit místo Mountains - hory - skály - rocks na větší mapě

 Pískovcoví obři v Sasku

RATHEN Mönch (Uferweg III)
RATHEN Talwächter (Schusterweg II)
RATHEN Gansfels (Gühnekamin III)
RATHEN Lokomotive (Tři cesty obtížnosti III)
SCHRAMMSTEINE Falkenstein (Schusterweg III)
SCHRAMMSTEINE Falkenstein (Kotzwand VIIa)
ZITTAUER GEBIRGE Oybin (Polensprung 4)
HŘENSKO Pevnost (Stará cesta II)
PAPSTSTEIN Hunskirche (Alter Weg II)
RÁJEC Blíženci (Západní spára III/1)
GEBIET DER STEINE Rauhe Zine (Blockweg V)
BIELATAL Herkulessäule (Alter Weg V)
LUŽICKÉ HORY Křížová věž (Normální cesta I)