TEST Sedák Petzl Corax

Sezení v horolezeckém úvazku Petzl Corax je komfortní. Nohavičky i opasek jsou pohodlné a dostatečně široké.

Podšité jsou pevnou hmotou, která ovšem neklouže, nesaje, ale dobře odvádí pot.

Klasika a rekreační lezení

Tvar umožňuje dobrý pohyb při lezení i chůzi, sestupu, výstupu i visu v laně.

Omezení Coraxu samozřejmě existuje. Na sportovní a závodní lezení je příliš těžký a rozměrný. Na práci z visu v laně jsou popruhy zase naopak příliš úzké. Na dlouhodobé zavěšení do lana slouží lépe pracovní modely úvazků.

Hmotnost testovaného úvazku je 600 gramů ve střední velikosti číslo 2.

Samosvorné spony

Úvazek Petzl Corax se utahuje pomocí dvou samosvorných kovových spon na bocích. To umožňuje optimální utažení okolo těla horolezce. Je ovšem nutné popruh ze spony protáhnout skrz dvě pružná očka přišitá na bocích opasku.

Pocitově se nám občas zdá, že spona se povoluje. Reálně to ovšem není možné.

Dvě menší samosvorné spony umožňují povolení a utažení nohaviček okolo stehen. Je to výhodné při oblékání tlustého zimního vybavení, kdy je potřeba nohavičky povolit.

Nelze ovšem nohavičky rozepnout úplně, abychom se do nich mohli navléknout třeba v mačkách nebo mohutných lyžařských botách.

Dobrý obal zvyšuje komfort

Zbytek konstrukce sedacího úvazku Petzl Corax je standardní.

Příjemný je obal. Normálně se takové drobnosti nevěnujeme, ale Petzl si dal na obalu opravdu záležet. Je do něj dobře vidět, výborně větrá a slušně chrání úvazek proti špíně a vlhkosti. Je to první originální obal úvazku, který opravdu používáme v denní praxi.

Jedinou drobností, kterou sedáku vyčítáme, jsou čtyři poměrně malé nosiče materiálu, do kterých hůře navěšujé expresky, karabiny a smyčky. Tato nectnost se však projevuje jen pokud na úvazek nevidíme, třeba pod bundou nebo větším batohem.

Jak jsme testovali

Sedací úvazek Petzl Corax jsme koupili loni na podzim. Už tehdy to nebyl nejnovější model, a tak jsme ho dostali za příznivou cenu patnáct set korun. Dnes se dá koupit o dvě stě korun levněji.

Používali jsme ho především jako sedák, málokdy v kombinaci s hrudním úvazkem. Lezli v něm střídavě muž a žena. Lezecká obtížnost nepřesáhla 7 UIAA.

Pohybovali jsme se v něm na českých skalkách, dvakrát byl i na umělé stěně, několikrát na zimních i letních horách. Vyzkoušeli jsme si v něm i jednoduché slanění do jeskyně, šplhání s prusiky a také skialpinistické túry.

ALPY: V létě jsme v něm lezli například na Mont Dolent a Pyramide du Tacul. V zimě lyžovali v terénu nad La Grave.

VYSOKÉ TATRY: V zimě jsme v něm podnikli několik horolezeckých a skialpinistických túr v okolí Zbojnické chaty. Na léto jsme si nechali túry v okolí chaty U Zeleného plesa.

ČESKO: Celoroční lezení pod širým nebem obnášelo lezení klasických skalních cest například v Černolicích, Bezděčíně a u Středokluk. Průstupy ledopádů ve Štolpichu, u Kytlice a na Mařence. Drytooling na Kozích hřbetech a další vertikální zábavu.