Trojkové spárokomíny na Kozelce

Jestli jste opravdu rozhodnuti, že si dáte na prvním nějaký spárokomín, pojďte s námi.

Budeme hledat, bloudit, prodírat se trním a chytat klíšťata. Také se budeme trochu bát.

Sopečný tuf

Kozelka je stolová hora tvořená sopečnými tufy (660 m n.m), což je podstatě prach vyvržený sopkou před mnohými věky a poté usazený do pevných vrstev.

Podél okraje vrcholové plošiny se z něj vytvořily věže, věžky a skalní stěny podobné pískovcovým skalním městům.

Také lezení a jištění je podobné jako na písku. Kvůli křehkosti skal se tady jistí jen pomocí fixních kruhů, skob a borháků a také můžeme využívat vlastních smyček. Cokoliv kovového do skály nepatří. Vklíněnce, friendy a další hejblátka musíme nechat doma.

Nejprve jdeme do východní části jižního úbočí Kozelky.

Poradní skála: Třívaječná 3
M. Berger, Z. Ungerman. 1969.
Předskalí vytváří v údolní stěně hluboký kout. Z něho lezeme úzkým komínem do jeskyňky (hodiny) a doleva (uzel) na rampu pod kolmou stěnou. Vrátíme se do komína a okolo stromku (smyčka) ho překročíme doprava na další rampu. Zprava okolo zarostlého komína (hodiny) na temeno.

Beruška: Údolní komín 3
M. Švec, P. Kraus, F. Krausová. 1965.
Komínem ve středu údolní stěny na lištu a vzhůru spárokomínem (v levé stěně nenápadné hodinky) pod převisek (velký uzel) a zprava okolo stromku na plošinu (borhák). Doleva na hřebínek a po něm doprava (smyčka za hrot) těsně pod vrcholem k soutěsce a přeskokem na masiv (stanoviště u stromu).

Manětínské věže: Pravý komín 3
Neznámí lezci.
Komínem mezi střední a pravou věží v údolní stěně. Nejprve širokým převislým terénem (smyčky) a poté lehčím ukloněným komínem na temeno. Nedá se lézt v létě, protože komín zaroste vegetací.

Z jihu přejdeme na sever Kozelky. Pokud je vlhko, lézt se tam nedá, protože stín a mechy udělají ze stěn klouzačky.

Smaragdová stěna: Spára korzárů 3
Z. Ungerman, J. Voleník. 1967.
Mělkým komínem na lištu (uzel), spárokomínem (uzel) na balkonek (velký uzel) a doleva do zdánlivě rozlámané a lehce převislé stěny (dobré smyčky). Nahoru na travnaté úbočí.

Vynechali jsme nejhezčí lezení

Záměrně jsme vynechali západní a jihozápadní skály. Lezení je tam kultivovanější, více zajištěné, méně lámavé a cesty se dají lépe najít. Proto se tam také schází téměř všichni lezci, co jdou sportovat na Kozelku.

Zároveň tam ale chybí romantika, osamělost a především ony nezajistěné spárokomíny, na které jsme se dnes vydali trénovat.

Doprava

Nejjednodušší příjezd na Kozelku je vlastním autem. Ze středu Čech jedeme po dálnici přes Plzeň nebo karlovarskou výpadovkou přes Lubenec. V obou případech pokračujeme místními silničkami přes Nečtiny nebo Manětín do Nové Doubravice. Parkoviště zadarmo je vlevo před obcí.

Autobus mezi Manětínem a Nečtinami jezdí řídce a staví na rozcestí pod vsí, odkud je to ještě kilometr do kopce. Stopování je v této oblasti velmi problematické.

Ubytování a stravování

Tábořiště zadarmo je v lese mezi obcí vrcholem Kozelky. Od parkoviště projdeme po silničce obcí vzhůru, mineme rybníček a dáme se doprava vzhůru po úvozové polní cestě obrostlé šípky. Projdeme kousek lesem a ocitneme se na prudce stoupající louce. Šikmo doleva odbočuje vyšlapaná cestička do cípu lesa, ve kterém je na okraji ukryté ohniště s dřevěným posezením. Stany lze postavit v lese.

Voda na tábořišti není. Nabrat ji lze na návsi z pumpy. Bývá však potíž s nedostatkem vody ve studni. Doporučujeme ji převařovat.

Pod střechou lze přespat na oddílové chatě TJ Union Plzeň v Doubravici. Hospoda Na ranči v Doubravici bývá otevřena podle zájmu hostů a nálady personálu. Pozor - majitel poslouchá jenom country!

).

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě