Vzhůru na pískovce

Kam tedy vyrazit?

Tradiční oblasti, kde je kromě natrénované síly a vybroušené techniky potřeba hodně morálních sil kvůli možným dlouhým pádům jsou především v Německu na obou březích Labe. Pojmy jako Rathen, Schmilka či Bielatal značí oblasti, kde se téměř před sto padesáti lety rodilo skalní lezení v dnešní sportovní podobě. Dnes se na tamním tvrdém pískovci dají najít tisíce cest pro rekreační výstupy i extrémní výkony.

Pozor ovšem na přístup, protože dříve oblíbený hraniční přechod v Hřensku je pro pěší i automobily kvůli loňským povodním stále uzavřený.

Klasické oblasti v Čechách jsou Hřensko u Děčína (vysoké samostatné věže), Prachov u Jičína (velké množství štíhlých věží), Hruboskalsko u Turnova (vysoké věže z měkkého pískovce) a Adršpach u Teplic nad Metují (dlouhé spáry a komíny).

Oblasti vhodné pro moderní lezení obtížných cest na pevném pískovci s větším množstvím kruhů a lepených skob jsou Tisá u Ústí nad Labem (nižší věže) a v Labském údolí mezi Hřenskem a Děčínem (vysoké věže a masívy).

Brzy po dešti se dá lézt na Suchých skálách nad obcí Malá Skála a na Horních skálách u Liberce. Je tam totiž velmi tvrdý pískovec.